Jan Herzmann o náladách společnosti

Co si myslí mnozí Češi o válce? Kdyby přišla třetí světová, stejně nic nezachráníme 

Post Image

Co si myslí mnozí Češi o válce? Kdyby přišla třetí světová, stejně nic nezachráníme 

Play icon
17 minut

foto: ČTK/Profimedia.cz

Češi žili dlouho většinově v přesvědčení, že jim žádné nebezpečí nehrozí a není třeba řešit vlastní obranu, říká analytik Jan Herzmann, který se věnuje průzkumům veřejného mínění a vydává pravidelnou studii Český volič. Po ruské invazi na Ukrajinu se to částečně změnilo, přesto společnost není mentálně připravená na to, že by Česko mělo řešit aktuální bezpečnostní hrozby. Převažuje názor, že my to nevytrhneme a má se postarat někdo jiný.

Vyplývá z dat agentur zkoumajících veřejné mínění, že česká společnost žila většinově dlouho v pocitu, že bezpečnost České republiky jednoduše zajistí NATO? Tedy vlastně Spojené státy, protože jejich armáda byla až dosud páteří Severoatlantické aliance? 

Myslím, že česká veřejnost spíš žila v přesvědčení, že záruky v tomto smyslu ani nebude nikdy potřebovat, protože nejsme ohroženi. Jako největší hrozbu vnímala po dlouhou dobu nebezpečí ilegální imigrace: odtud se koneckonců odvíjí i část negativních postojů k ukrajinským uprchlíkům. Úvahy o tom, že bychom opravdu někdy potřebovali řešit obranu, byly – když to trochu záměrně přeženu – zásadně úvahami „pražské kavárny“. Většinová společnost o tom vůbec neuvažovala. Invaze na Ukrajinu v roce 2022 pak byla pro širokou veřejnost velkým překvapením. Teprve od té doby se začaly víc objevovat debaty o tom, co se vlastně má dít, abychom byli chráněni.

A jak se tyto debaty vyvíjejí? Respektive vyvíjely, protože tento rozhovor děláme v první půlce března.  

Dosud se v nich projevovala kombinace dvou postojů. První je, že jsme malí, stejně bychom se neubránili a ať to zařídí NATO. Druhý názorový tábor říká, že to musíme aspoň zkusit. Tyto úvahy se ale skutečně objevují v širším měřítku až od invaze před třemi lety. Teprve rok 2022 přivodil posun ve vnímání a tohle probuzení.

Jaké společenské skupiny zastávají první a druhý názor? 

Sociodemograficky lze ukázat, že velkou roli hraje vzdělání a sociální prostředí, ve kterém lidé žijí. Takže v metropolích, zejména v Praze, převažuje názor, že bychom se měli bránit. Naopak ve vnitřních a vnějších periferiích panuje spíš názor, že by to nemělo smysl, že o nás vždycky rozhodovaly velmoci a takové malé státy, jako je Česko, jsou jen figurky na šachovnici velkých hráčů. 

Roli asi hrají i majetkové poměry, je to tak? 

Ano. Třeba chudší lidé mají tendenci se klonit k druhému názoru. V lokalitách, které jsou sociálně problémové, je to častější a přidává se k tomu i postoj, že my s tím stejně nic nezmůžeme. A to „my“ neznamená „my Česká republika“. Je tím myšleno „my tady třeba na Rakovnicku“ s tím nic neuděláme, to je velká světová hra a co my tady s tím zmůžeme?

Přečtěte si také

Obrany se to netýká 

Lze ze sociologických dat vyčíst, zda je česká společnost mentálně připravená na to, že by se změnilo bezpečnostní uspořádání a my se museli více věnovat armádě, protože se nás Spojené státy v případě vnějšího ohrožení nezastanou a bude to na Evropě?

Když bych vzal charakteristiku české společnosti jako celku, připravená na to není. Všechno, co souvisí s armádou a službou v armádě, se nám odcizilo. Ve společnosti převažuje pocit, že se nás to netýká, my to dělat nebudeme a má to mít na starost někdo jiný. S tím samozřejmě souvisí, jaké problémy má armáda s náborem vojáků z povolání nebo lidí do aktivních záloh. Celkové klima ve společnosti je antivojenské. Máme pořád v sobě, jak jsme museli bojovat za Rakousko a sloužit v armádě Varšavské smlouvy. V českém postoji prostě rezonují Černí baroni a tak se také k armádě stavíme. 

Podpořte Reportér sdílením článku