Opravdu je Trump mazaný stratég? Nebo chaot se sympatiemi k diktátorům?   

S oranžovými vlasy, v černém volném obleku sedí Donald Trump v kanceláři a hodiny přemýšlí. Už léta hraje mnohaprostorové šachové partie. Nyní, když se vrátil do úřadu prezidenta, se jedna hra týká Ukrajiny, Ruska, Číny a nakonec i celého světového uspořádání…

Cítíte-li v tomto popisu ironii, tak se tam patrně nalézá, ale v zásadě jen fakticky rozvíjí, co lze číst v článcích mnoha expertů. Trump podle nich hraje velkou partii. Vstřícností vůči Putinovu Rusku se prý snaží o takzvaného reverzního Nixona. 

Americký prezident Richard Nixon spolu s poradcem pro národní bezpečnost Henrym Kissingerem získal začátkem sedmdesátých let dvacátého století na svou stranu Maovu Čínu ve snaze rozklížit blok komunistických států a oslabit Sovětský svaz. A podobnou velkou hru teď hraje prezident Trump. Nyní se ovšem nesnaží sblížit s Čínou, ale naopak s ruským vládcem Putinem, čímž údajně rozbije rusko-čínské spojenectví: protože právě Peking, nikoli Moskvu považuje Trumpova administrativa za větší hrozbu.

Mám o těchto analýzách vážné pochybnosti.

A nejde zdaleka o námitku, že obě situace nelze srovnávat. Nixonovi a Kissingerovi se totiž možnost začít budovat vztahy s Čínou nabízela, vztahy moskevských a pekingských vládců už na tom byly bídně, sovětská a čínská armáda spolu dokonce několik měsíců bojovaly na hranicích. Dnes jsou ale rusko-čínské vztahy velmi dobré, i když patrně Čína využívá ruské slabosti dané třemi roky vyčerpávající války na Ukrajině.

Zásadnější otázka ale je, zda Donald Trump vůbec v takovém strategickém rámci přemýšlí.

Nechme stranou fakt, že se jedná o prezidenta, který ve svém prvním funkčním období veřejně zvažoval, že by se covid mohl léčit injekcemi dezinfekčních prostředků. A podívejme se na jiné, aktuálně probíhající dění, totiž jeho obchodní válku s Kanadou a Mexikem.