Z Brna až do vesmíru. Jak se zámečník naučil stavět družice

Vypuštění družice TROLL je pro brněnskou firmu TRL Space, ve které pracujete, mimořádný úspěch, díky němuž jste se definitivně etablovali v oblasti vesmírného průmyslu, je to tak?

Je. A je to super pocit, vyrobit něco, co lítá obrovskou rychlostí v pětisetkilometrové výšce. Když se družice na oběžné dráze úspěšně oddělila od rakety a ověřili jsme si, že komunikuje, že se jí nabíjejí baterie a zkrátka že je v provozu, zažívali jsme euforii. Jsme parta mladých lidí a teď jsme všem ukázali, že na to máme.

Jak dlouho jste družici stavěli?

Pracovali jsme na ní dva roky, fungovat by měla maximálně pět. Družici a její systémy pohání energie z fotovoltaických panelů a baterií. Nový předpis Evropské vesmírné agentury stanovuje, že po uplynutí této doby musí provozovatel zajistit, aby družice spadla a shořela v atmosféře, aby nevznikal další vesmírný odpad, kterého už je na orbitě spousta.

Jak to zařídíte? Respektive jak se družice ovládá?

Má několik systémů, podle nichž se orientuje a ovládá. Když se satelit ustálil, podařilo se nám spustit takzvaný magnetometr, externí díl, který měří magnetické pole Země a s jehož pomocí družice dokáže zjistit svoji orientaci v prostoru. Dále má družice malou kameru s databází hvězd a na základě sledování hvězdné oblohy je schopná ještě víc zpřesňovat svou polohu. Všechna tato poziční data potom družice syntetizuje a na jejich základě posílá příkazy do takzvaných reakčních kol, která zajišťují její otáčení. Když je začneme otáčet na jednu stranu, satelit se díky reakčnímu momentu stočí na stranu druhou. Stabilizaci nám zajišťují i magnetické cívky, které následují magnetické pole Země.

Jak se do družice velikosti krabice od bot může tohle všechno vejít?

To je právě výzva. Všechno jsme zprvu tiskli na 3D tiskárně, abychom vyzkoušeli, jak družici montovat. Jestli umístit nejprve kameru, nebo počítač, jak uvnitř protrasovat kabely… Podpůrné systémy, například ten naváděcí, tam prostě být musí. Tím pádem zbývá omezený prostor na užitné zatížení, což je v našem případě hyperspektrální kamera, s jejíž pomocí budeme fotit vybraná místa na Zemi. Jako konstruktéři jsme byli zodpovědní jak za mechanickou zástavbu systémů, tak i za to, aby konstrukce byla dostatečně lehká, tuhá a pevná.

Jak jste toho docílili?

Letový hardware i elektrické obvody jsou z lepších a trvanlivějších materiálů, než se běžně používají na Zemi. V návrzích navíc jdeme na jejich úplnou hranici, i milimetr je pro nás moc. Návrh se posléze s pomocí speciálního softwaru přemodeluje a zatíží a místa, která software vyhodnotí jako slabá, je nutné upravit. Borci z výroby nám často něco vrátili k úpravě, protože se jim věc na mašině během obrábění zdeformovala.

Bráchův vtip?

Jak se člověk naučí vyrobit družici?

Začínal jsem jako obyčejný zámečník a časem jsem se dostal k letadlům. S kolegy jsme řešili motorovou zástavbu letadel od těch ultralehkých až po velká. Naším úkolem zkrátka bylo přidat motor do letadla a zapojit k němu všechny další systémy tak, aby spolehlivě fungoval. Když mi pak zatelefonovali, že bych se hodil do party, která se zabývá výrobou družic, myslel jsem si, že si ze mě vystřelil brácha. Jsem normální strojař se střední průmyslovkou a dvěma lety vysoké školy.