Válka v podsvětí. V restauraci Kogo si vyřizovali účty lidé od Pitra s balkánskou mafií

Makedonský boss Baskim Kjazimi, který patří k nejnebezpečnějším a nejvlivnějším šéfům cizojazyčné mafie v Česku, dostal včera v centru Prahy jasný vzkaz. Nebyla to ovšem – jak se to v podsvětí občas dělá – kulka v dopise, ani mrtvá kočka přibitá na dveře jeho domu. Přišel za ním osobně Pavel Šrytr, blízký spolupracovník nejvyšší autority českého polosvěta Tomáše Pitra. Neohlášený příchod „zlého muže“ Pavla Šrytra je dnes nejnaléhavější vzkaz, jaký můžete v tomto prostředí dostat.

Kjazimi, zvaný Bojan, to ihned, když Šrytra uviděl ve dveřích „svého podniku“ v centru Prahy, pochopil a zpanikařil. A později si volal o pomoc. Nejdříve zalarmoval svou ochranku, pak volal policii. Mezitím se snažil se svými spolupracovníky Šrytra zpacifikovat. Byla z toho šarvátka, během které vytáhl Pavel Šrytr pistoli. Střílet prý nechtěl, pistol chtěl podle svých slov použít k účinnějším úderům rukou, takže mu měla sloužit něco jako železný boxer.

Opravdu nejde o scénu z Divokého západu. Tohle se stalo ve středu 5. března 2025 v odpoledních hodinách v Praze v restauraci Kogo ve Slovanském domě.

Incident potvrdil magazínu Reportér sám Pavel Šrytr. Bojan se k věci odmítl vyjádřit a v krátkém hovoru označil informace o šarvátce „za kravinu“.

„Najdeme si tě všude“

Použil jsem termín, že restaurace Kogo ve Slovanském domě v centru Prahy – kam chodí na jídlo i VIP hosté z české politiky nebo byznysu – je „Bojanův podnik“. Ve skutečnosti mu nepatří, ale udělal si z něj neformální sídlo. Má tam schůzky, jedná v ní a uzavírá obchody. Je to taková Bojanova kancelář, v které úřaduje, když zrovna nejí oběd nebo večeři. Bojan se tam cítí v bezpečí. Jde o jeho teritorium. Všichni, kdo se v polosvětě vyznají, to vědí. A možná právě proto, že je to Bojanovo území, tam za ním včera přišel i Pavel Šrytr. Už jen fakt, že přijdete k někomu „domů bez pozvání“, je svým způsobem vzkaz. Něco ve smyslu: „Nebojíme se tě. My si tě najdeme všude.“

Ve středu 5. března odpoledne, když Bojan seděl na svém oblíbeném místě v Kogu, se tam tedy objevil Pavel Šrytr. Měl na sobě maskáčové kalhoty, černou mikinu s kapucí s nápisem URNA a na krku měl svazek klíčů. A černé vysoké šněrovací boty. Bylo jasné, že Šrytr nepřišel na sváteční oběd. Podle důvěryhodných zdrojů z prostředí polosvěta – což je termín popisující sféru, v níž se mísí byznys a zločin – přišel Šrytr ke stolu, kde seděl Bojan s nějakým mužem a něco spolu řešili.

Šrytr Bojana pozdravil a sdělil mu, že by si s ním potřeboval naléhavě promluvit. „Nazdar Amíku,“ řekl údajně Bojan. Amík je Šrytrova přezdívka.

Bojan tedy vstal od stolu a šel se Šrytrem k jinému místu, kde budou mít větší klid. Šrytr mu ale už během cesty začal důrazně vysvětlovat, aby zmírnil své mafiánské aktivity.

„Poslyš: Ty nebudeš nikoho vydírat. Ty se budeš chovat slušně,“ řekl Šrytr.

„Koho vydírám? Ty mrdko jedna. Pojď ven,“ řekl nazlobeně Bojan.

Restaurace Kogo láká hosty na svých internetových stránkách na „gastronomický zážitek se specialitami italské kuchyně s příchutí Středozemí“. Ve středu 5. března 2025 tam měli hosté poněkud jiný – řekněme – mafiánský zážitek s příchutí Sicílie.

Než popíšeme další sled události, je třeba si říct, kdo jsou hlavní aktéři.

Kdo je Bojan

Bojan, vlastním jménem Baskim Kjazimi – uváděný také jako Bashkim Kazimi –, se narodil v roce 1972. Je to jeden z nejvlivnějších bossů cizojazyčného organizovaného zločinu na území republiky. Policie ho jako důležitého hráče „českého polosvěta“ registruje posledních deset let. Usídlil se zde ve druhé polovině devadesátých let poté, co na území bývalé Jugoslávie skončila válka. K Česku měl blízko, jeho příbuzní tu koncem osmdesátých let pracovali na stavbě několika velkých hotelů. Bojan za nimi často jezdil, obstojně se naučil česky a později si v zemi našel přátele a usadil se. Postupem let se vypracoval na uznávanou autoritu podsvětí.

Jeho „Makedonci“ přerostli zdejší obávané Albánce i konkurenty z ruskojazyčného organizovaného zločinu. Bojan se znal osobně i s bývalými kmotry Františkem Mrázkem, Radovanem Krejčířem či Tomášem Pitrem. A občas pro ně i něco udělal. Z české komunity měl ale nejblíže k příbramskému bossovi Jaroslavu Starkovi. Dá se říct, že tihle dva byli jednu dobu jako otec (Starka) a syn (Bojan). Podle svědků se tak oslovovali a vlastně i chovali.

Policie Bojana roky sledovala. A v roce 2010 měl namále. Národní protidrogová centrála tehdy zadržela v centru Prahy trojici mužů, u kterých našli při domovních prohlídkách sedmnáct kilogramů heroinu a zařízení ke zpracování této drogy. Operace dostala název Karem. U drogových bossů se během ní našly peníze, samopal, pistole, střelivo, neprůstřelné vesty a také kompletní kombinéza české policie. Z nalezeného heroinu by bylo možné vyrobit 340 tisíc základních dávek v celkové ceně 17 milionů korun. Po naředění by jeho hodnota stoupla na 34 milionů korun. Dávek by pak bylo 680 tisíc.

Policie sledovala celý gang téměř rok. Šla po čtyřech hlavních bossech této balkánské mafie. 29. července 2010 zatkli detektivové dva členy gangu Muarema Iseni a Tomáše Kroutila. 2. srpna 2010 pak zadrželi a obvinili Makedonce Sami Kazimi, což je bratr Bojana. Hlava gangu, tedy Bojan, jim ale stačila utéct. „Hlavní organizátor Baskim Kazimi nebyl v té době na území České republiky. O zájmu NPC se zřejmě dozvěděl,“ uvedli tehdy detektivové, proč nedostali Bojana. Ten se do země vrátil až později, kdy se v jeho případě nad trestní kauzou „zavřela voda“. Ti, co byli zatčeni, vzali vinu na sebe.

V roce 2016 byl Bojan obviněn z vydírání Petra Cvrka, minoritního akcionáře karlovarského Grandhotelu Pupp. Podle obžaloby měl Kjazimi na Cvrka mířit pistolí během schůzky v pražské restauraci a požadovat, aby mu prodal své akcie hotelu. V prosinci 2017 Obvodní soud pro Prahu 1 uložil Kjazimimu dvouletou podmínku za vydírání. 

Kdo je Pavel Šrytr

Pavel Šrytr, známý také pod přezdívkou „Pája“, je bývalý policista. Dnes se živí jako bodyguard, má detektivní kancelář. Narodil se v roce 1963.

Koncem osmdesátých let a na začátku devadesátek pracoval Šrytr v bezpečnostních složkách státu. Nejdříve sloužil u Pohraniční stráže. Odtud pak přešel na ministerstvo vnitra k Útvaru zvláštního určení. To byl socialistický předchůdce dnešní zásahové jednotky URNA (Útvar rychlého nasazení). Pavel Šrytr byl schopný, uměl bojové sporty, střílel. Proto si ho vybrali pro službu v URNA i po roce 1989. „Pohltilo mě to. Sloužil jsem lidem. To bylo mé poslání,“ řekl později Pavel Šrytr. Pak ale na policii zanevřel a přešel na druhou stranu.

Působil jako osobní strážce kontroverzních bossů českého podsvětí Antonína Běly a později Františka Mrázka. Nyní pracuje pro Mrázkova nástupce Tomáše Pitra.

V roce 2016 – těsně před lhůtou, po které by byl podle práva případ promlčen – obvinily bezpečnostní složky Šrytra z vraždy Antonína Běly, která se odehrála v roce 1996. V květnu 2017 stanul před Krajským soudem v Praze. Ten ho ale nakonec osvobodil pro nedostatek důkazů.

Další blízký spolupracovník Pitra, též někdejší policista Luděk Žákovec, o Šrytrovi řekl v reportáži, která vyšla letos v lednu v časopisu Reportér, že Šrytr byl zřejmě poslední, kdo měl v ruce tak zvaný Mrázkův archiv. Kompromitující materiály, které kmotr Mrázek za svého života sbíral, nechal po Mrázkově vraždě zlikvidovat Tomáš Pitr: úkol svěřil podle Žákovce právě Šrytrovi.

Šrytr je v prostředí polosvěta považován za nebývale ostrého muže, z něhož jde strach. On sám o sobě tvrdí, že řeší jen spory a je vždy na straně těch, kdo potřebují pomoc.

„Ať si o mně myslí, kdo chce co chce, třeba i to, že jsem přešel na druhou stranu (od policie k mafii). Ale řeknu vám jedno: ve mně je pořád kus toho policajta. A víte proč? Protože nikdy jsem neubližoval bezbranným lidem. Naopak, vždycky jsem se za ně stavěl,“ řekl mi Pavel Šrytr včera večer, když jsem se ho snažil přesvědčit, aby mi popsal incident z restaurace Kogo.

„Nebudeš nikoho vydírat!“

Pavel Šrytr se mnou o incidentu nakonec hovořil. Ale zdůrazňoval, že během rozhovoru nebude adresný, tedy že nebude zmiňovat jména lidí, s nimiž se během středečního odpoledne utkal.

„Tomu pánovi (Bojanovi) jsem prostě přišel říct, že něco končí, že jsou věci, které se už dít nebudou. A slušně jsem mu řekl, že v opačném případě za to ponese následky, samozřejmě zákonné,“ řekl Šrytr.

Co bylo podstatou Šrytrova vzkazu? „Ano, řekl jsem mu: Nebudeš nikoho vydírat. A nebudete používat proti nikomu žádné násilné metody. To jsem řekl,“ potvrdil Šrytr.

Na dotaz, zda se jednalo o vydírání jeho šéfa Tomáše Pitra, Šrytr odpověděl: „Nebavil bych se vůbec o Pitrovi. Prostě došlo k jedné věci. A určitá skupina lidí, která stojí na správné straně, se rozhodla udělat přítrž tomu všemu.“

Jak reagoval Bojan? „On mi řekl: Já se tě nebojím. Tak jsem mu řekl: to je v pořádku, já nepotřebuju, aby ses mě bál. Já potřebuju, abys dodržoval to, co jsem ti řekl,“ popsal Šrytr. A dodal: „Nicméně ´pán´ začal být agresivní. Začal mě vyhazovat. Tak jsem mu řekl: v pořádku, já jdu. Chtěl jsem tedy odejít, ale on mi neustále nadával. Třeba ty mrdko jedna. Ale co mi vadilo víc, když mi začal nadávat do vrahů. ´Ty vrahu, ty jsi zabil toho a toho.´ Tak jsem mu řekl: Bůhví, jestli jsi je nezabil ty.“

A pak se situace vyostřila. Oba muži v té chvíli stáli téměř u dveří restaurace. Bojan mezitím zalarmoval své lidi, aby mu šli na pomoc. Rychle dorazili dva jeho muži. A začali Šrytra obestupovat, aby ho případně zpacifikovali.

„Já nepotřebuju nikoho urážet. No, ale taky si nenechám všechno líbit, že jo. Takže když začal pán (Bojan) urážet, tak jsem mu řekl, že mu to je podobný. On začal říkat: policie, policie. Tak mu říkám: klidně můžete zavolat policii, já nemám problém. No, a pak na mě nastoupil. Ale on je jako ženská (má slabý úder – pozn. aut.). Pokusil se mě udeřit. Ale nic se nestalo. Trochu mě štrejchnul. Pak mě zkoušel kopnout do rozkroku. Tak jsem tam nastavil nohu a vykryl to,“ řekl Šrytr.

„Já to nechtěl vygradovat. Ani ve chvíli, kdy se mě snažil zasáhnout rukou, jsem nezvedl své ruce,“ dodal.

Vytáhl zbraň…

Po této části incidentu chtěl Šrytr podle svých slov odejít. „Jenomže oni mi to vlastně znemožnili tak, že na mě všichni tři naskákali. A když už jsem byl na kolenou… to je jasný, když na vás naskáčou tři stokilový chlapi… tak jsem měl za pasem zbraň. Tu jsem vytáhl, ale chtěl jsem ji použít jako úderovou techniku. V žádném případě jsem nechtěl střílet. Abych ukázal, že skutečně nechci použít zbraň jako střelnou, tak jsem před nimi vycvakl zásobník. A zásobník spadl na zem,“ řekl Šrytr.

Podle jednoho mého zdroje, který o incidentu ví, byli Bojanovi lidé vyděšeni z toho, že by zbraň mohla být přesto nabitá. „Bacha, může mít náboj v komoře,“ volali prý jeden na druhého, a proto se snažili Šrytrovi pistoli vzít.

„Bylo jasné, že zbraň nebyla nabitá. Jenže jak byli tři, a já nekladl velkej odpor, tak ten jeden se pokoušel mi vyrvat z ruky zbraň. Tahali jsme se o ni,“ vyprávěl Šrytr. Zbraň mu nakonec vzali a odkopli na zem.

Pavel Šrytr řekl, že měl u sebe ještě jednu zbraň připevněnou na noze. „Ale protože použití této zbraně by bylo neadekvátní, protože útok už netrval, tak jsem ji nepoužil pro svou sebeobranu. Kdybych si se zbraní v ruce vynucoval, aby mi vrátili mou zbraň, tak to už by bylo v podstatě protizákonné. Takže já jednal podle zákona, v nutné obraně. A s chladnou hlavou čekal, až přijde policie a zbraň mi vrátí,“ uvedl Šrytr.

Pak se podivil tomu, že Bojan volal policii. „A oni – tihle rádoby mafiáni – pardon, volají policii? Já na řešení svých problémů policii nevolám. Já si svoje problémy řeším sám,“ uvedl Šrytr.

Ptám se Šrytra, zda se nebál toho, že jeho protivníci mohli v té vypjaté situaci použít svou zbraň a zastřelit ho? „Kdybych se měl bát takových věcí, tak bych tam nešel. Je to jednoduché: nejsem zvyklej nic podceňovat… Ano, zbraň bych použil i jako střelnou, pokud by útok pokračoval. Ale podle zákona. Ano, nutná sebeobrana… A jak to dopadlo? Mafiáni volali na jednoho Šrytra policii,“ uvedl Pavel Šrytr.

Ještě před tím, než přijela policie, se chtěl Bojan údajně se Šrytrem domluvit na smírném vyřešení incidentu.

„Ty osoby (Bojan a spol) mi řekly: víš co, sbal se a rychle uteč. Zahrajeme to do autu. A já jim říkám: ale já nepotřebuji nic zahrávat do autu. Já jsem v právu, já jsem nikoho nenapadl. Já jsem se bránil v rámci nutné obrany. A policii jste zavolali vy. Tak já nevidím důvod, někam utíkat. Proč? Já si to ustojím,“ prohlásil Šrytr.

Policie přijela na místo do deseti minut. Kriminalisté z místního pražského oddělení zajistili vše potřebné, vylustrovali si přítomné aktéry a později je vyslechli. A nakonec, aby nedošlo k dalšímu incidentu, Šrytra doprovodili ven před restauraci.

„Nemám strach“

Pavel Šrytr se rozhodl nepodávat trestní oznámení na Bojana. Bojan to prý nebude dělat taky.

„Pán (Bojan) byl velkej hrdina. Když tam měl dva kamarády, tak mě pak začal mlátit. Ale jak jsem říkal, byly to rány jako od nějaké holčičky. Mě to nepoškodilo. Přišlo mi, jako by mě mlátila žákyně šesté třídy. Ale abych mu úplně nekřivdil, tak ta žákyně chodila do osmičky, no,“ tvrdil Šrytr.

Na dotaz, zda očekává nějakou odvetu, Šrytr odpověděl: „Já vím, že lidé v jejich komunitě se před nimi klaní. A že nejsou zvyklí, že tam někdo přijde a řekne: takhle ne, tak to pokračovat nebude. Rozumím, že se jim to nelíbí. Ale já se budu držet hesla: kdo bývá připraven, nebude zaskočen. Nikdy jsem neměl a nebudu mít strach. A už vůbec ne, když jsem v právu nebo když se peru za někoho, kdo je v právu.“

Šrytr uvedl, že problémy nevyhledává, ale „když bude muset reagovat na nějaké bezpráví, tak bude reagovat velmi tvrdě“. „Pokud si to vyžádá situace, tak i fatálně. Ale pozor: v rámci zákona o nutné obraně,“ prohlásil. „V případě potřeby nebudu rozhodně lehký soupeř,“ dodal.

Odmítl podat Bojanovi ruku

Pavel Šrytr tvrdí, že chrání svou skupinu, ale nedělá to pro peníze. „Pro mne nejsou odměnou peníze. Pro mě je odměnou vidět ty arogantní pány, kteří obchodují s lidskými životy, a vidět je, jak se jim klepou ruce, když si hrají na hrdiny. A dneska se tomu pánovi ty ruce klepaly hodně,“ řekl Šrytr.

„Měl by dělat všechno pro to, aby se mu ruce neklepaly. Protože mne nezastaví. Mě můžou maximálně zpomalit,“ dodal.

„Já nemám strach. Já z těchto lidí nemám vůbec obavy. A pokud to bude nutné, do Koga půjdu znovu. Mně tedy ten ´majitel´ říkal, že tam mám teď zákaz. Ale já ho můžu potěšit. Za prvé: viděl jsem jeho menu a nic z toho nejím. A za druhé: kdybych ho chtěl ještě někdy vidět, jako že nechci, ale kdybych chtěl, tak to určitě nebude v restauraci,“ prohlašoval Šrytr.

A připomněl, že Bojanovi odmítl podat ruku. „Ten člověk, který to rozpoutal, nakonec za mnou před policisty přišel a začal mi podávat ruku jakoby na usmířenou. A já mu řekl: já si nepodávám ruku s kdekým a s vámi vůbec ne. A nikdy nebudu,“ podotkl Šrytr.

Když se pak se všemi loučil, neřekl sbohem, ale „na shledanou“, jako že to nebylo naposledy.

Nevyvolá tento incident válku v podsvětí? – ptám se ho. „Já žádnou válku vyvolávat nechci. A nemám důvod. Za prvé: nejsem člen podsvětí. Já jsem jen obyčejnej Šrytr. Za druhé: Já nemíním vyvolávat válku. To, co se ve středu stalo, se prostě stalo. Já bych to vzal jako nějakou epizodku,“ uvedl Šrytr.

Bojan: Jsem nemocnej…

Kromě Šrytra jsem chtěl vyzpovídat i Bojana. Dovolal jsem se mu na telefon. Jenže muž, který mobil zvedl, působil dojmem nemocného. Chraptěl. Proto jsem se ho raději zeptal, zda mluvím s panem Baskimem Kjazimi. Muž to potvrdil. „Jsem to já. Co se děje?“ řekl. Ale hned zdůrazňoval, že je nemocný.

Požádal jsem ho o vyjádření k incidentu v Kogu. „Šarvátka v Kogu? To je kravina. Já ležím. Jsem nemocnej. Vidíte, že ani nemůžu mluvit,“ řekl Kjazimi.

„A nepral jste se včera s Pavlem Šrytrem?“ ptám se ho. „Nee. To je kravina. To neslyšíte, že ani nemůžu mluvit. Jsem nemocnej,“ řekl Kjazimi a hovor ukončil.