Warhol, jak ho neznáte. V Pardubicích představují identitu a kořeny extravagantního umělce

Na výstavě je řada odkazů na Warholovy kontakty s příbuznými na Slovensku. Co pro něj znamenaly rodinné kořeny?

Oba jeho rodiče byli z rusínské komunity z Mikové na severovýchodě Slovenska. Andy se ale k Rusínům nikdy moc nehlásil. Rád blafoval, když mluvil o svém věku i původu. Občas říkal, že pochází odnikud, a tím odkazoval na skutečnost, že Rusíni nikdy neměli svůj vlastní stát, žili například v Polsku, na Slovensku nebo v Maďarsku. Úplně jinak to vnímala Andyho matka Júlia, která na počátku minulého století přijela za manželem Ondřejem do Pittsburghu. Měli spolu tři syny, Júlia s nimi vždy mluvila rusínsky. Ač většinu života prožila v Americe, nikdy se nenaučila pořádně anglicky. Pořád nějak pomyslně zůstávala doma v Mikové. Na výstavu jsme zařadili například Júliiny dopisy příbuzným, Andy k nim většinou přikresloval nejrůznější motivy z každodenního života.

Jeho otec zemřel velmi brzy, a matka se tak musela postarat o celou rodinu. Jak vnímala Andyho umělecké aktivity?

Andy měl s matkou celý život hodně blízký vztah. Odmalička býval hodně nemocný, takže s ní zůstával doma, a kreslení pro něj byl určitým způsobem únik od reality. Ona sice nikdy moc nechápala, co ho na umění tolik baví, ale snažila se mu všemožně pomáhat, aby mohl vystudovat uměleckou školu. V 50. letech se za ním přestěhovala do New Yorku a společně žili v jedné domácnosti až do její smrti. Muselo to být zajímavé propojení dvou velmi odlišných světů. Andy zval k sobě domů spoustu přátel z umělecké komunity, potkávali tam Júliu, která chodila v šátku jako venkovská žena. Dochovalo se také vyprávění Andyho tety Evy, která k nim přijela v 60. letech na návštěvu.

Co vyprávěla?

Šokovalo ji, že Andy ve třiceti ještě není ženatý, protože to by se v Mikové stát nemohlo! Také se divila, proč má na zdech vylepené obří bankovky, což byly ve skutečnosti jeho skici. Eva se také děsila toho, že Bůh potrestá Newyorčany za to, že staví domy až do nebe – mrakodrapy. Nejvíc se jí ale líbila lednička, protože to podle ní byl skoro zázrak, že můžete mít zimu i v létě.

Blízko smrti

Andy Warhol byl velmi rád mezi lidmi, ale zároveň se cítil dost osaměle. Podle zápisků v jeho denících trávil hodiny telefonáty přátelům, kde řešil, proč je tak sám…

Vybudoval kolem sebe uměleckou komunitu, které se říkalo Factory nebo Silver Factory, kam mohl přijít kdokoliv – od bezdomovce až po prezidenta. Bylo to místo, kde se neustále dělo něco zajímavého, co průběžně zaznamenával. Velmi citlivě vnímal ten rozdíl: na jednu stranu se s ním přátelilo mnoho lidí, ale na druhou stranu jen málokdo opravdu chápal, co prožívá. Existuje velké množství fotografií i filmových nahrávek z Factory. Mnoho těchto materiálů už bylo vystaveno, ale stále ještě zbývá spousta neobjeveného. Andy totiž průběžně ukládal do papírových krabic vše, co pro něj bylo důležité. Byly to například výstřižky z novin, fotografie, paruky, ale také zápisky o tom, co prožívá nebo co ho inspirovalo. Postupně takhle nashromáždil víc než šest stovek krabic.