Jak se dělá animovaný film? Po pěti vteřinách za den. Od nápadu k premiéře tak uplynou roky

Jaké pohádky jste měl rád, když jste byl malý?

Když jsem byl úplně malý, končila osmdesátá léta, takže pohádek nebyl úplně přehršel. Určitě jsem ale každý den sledoval večerníček, to byl pro mě středobod dne. Nejvíc mě oslovovaly pohádky, které byly udělané loutkovou animací. Měl jsem rád Příběhy včelích medvídků, tam jste úplně cítili materiály, z nichž byly loutky vyrobené. U mě se to překlopilo i do toho, že jsem se pořád snažil vyrobit si medvídky doma.

Odmalička jste i rád kreslil, že?

Neměl jsem žádné jiné zájmy než kreslení – a tvoření čehokoliv. Na to vzpomíná i moje máma. Jak byla strašně unavená z toho, že se mnou musela už v nejútlejším věku pořád něco vyrábět. Sport mě nelákal, naučil jsem se jezdit na kole a lyžovat, to jo, ale mým největším zájmem byla vždycky výtvarná činnost. I proto jsem se později rozhodl studovat umělecké školy. Rodiče mě v tom podporovali, vnímali, jak mě to baví.

Taky jsem vyrůstala v 80. letech a pamatuji si, jak oblíbené tehdy byly ilustrace od Heleny Zmatlíkové. Proč myslíte, že byly tak populární?

Helena Zmatlíková byla v té době kmenovou ilustrátorkou nakladatelství Albatros, takže knihy s jejími obrázky vycházely v obřích nákladech. A myslím si, že to bylo i díky jejímu výtvarnému stylu, který vyzařuje určitou pozitivitu. Je to přívětivé, příjemně barevné. Zrovna nedávno jsem se na nějaké její ilustrace díval. Jsou takové přehledné, člověk si je jistý tím, co vidí. Anatomie je správně, stylizace je pro děti, ale není infantilní, nesupluje to dětskou kresbu. Co mi přijde nejsilnější, je, že čtenář má s těmi postavami silný kontakt, protože mají velké oči. Já se tedy musím přiznat, že když jsem byl dítě a ty ilustrace byly všude kolem, nepatřily mezi mé nejoblíbenější. Cestu k nim jsem si našel až v dospělosti, když jsem začal tvorbu Heleny Zmatlíkové sledovat analytičtěji.

Svítící kluk

Pojďme k Tondovi, Slávce a kouzelnému světlu, loutkovému filmu, který jste dokončil v roce 2023 a za který jste dostal Českého lva. Jak člověka napadne udělat film o svítícím chlapečkovi?

Úplně první myšlenka vznikla ještě na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde jsme ve třetím ročníku dostali semestrální úkol vytvořit film – jakkoli a jakýkoli –, abychom si zakusili všechna úskalí procesu. Tehdy jsem vymyslel námět svítícího kluka, holčičky s brýlemi a baterkou a tmavého domu, v němž se to celé odehrává. Potom, o pár let později, jsme si s producentkou Pavlou Janouškovou Kubečkovou říkali, že bychom spolu chtěli udělat celovečerní film, a tento námět jsme znovu otevřeli.