Až sedm let čekání na diagnózu endometriózy. Proč lékaři podceňují ženskou bolest?
4. března 2025
4. března 2025
foto: použito se svolením Martiny Sehnoutkové
Před pěti lety jí endometrióza převrátila život vzhůru nohama. Velké bolesti, dvě operace během pár měsíců a nejistota, co bude dál. Dnes Martina Sehnoutková vede pacientskou organizaci ENDO Talks a spolu s dalšími dobrovolnicemi bojuje za to, aby se ženám s touto nemocí dostávalo rychlejší diagnostiky, kvalitnější péče a větší podpory od zdravotního systému.
Teď bych nejraději použila nějaké pořádně peprné slovo. (smích) Každá žena má bolesti jiné a přibližně třicet procent pacientek je bez příznaků. O tom, že mají endometriózu, se často dozvědí až ve chvíli, kdy se jim nedaří otěhotnět. Mě samotnou poprvé bolest doslova srazila na kolena. Procházela celým břichem a byla tak silná, že jsem několik hodin dokázala jen ležet a hledat polohu, ve které by alespoň trochu polevila. Tenkrát jsem si myslela, že mám otravu z jídla. Podruhé mě bolest přepadla v autě na cestě ke kamarádce. Dojela jsem, doplazila se do výtahu a rovnou u ní vlezla do studené vany. Měla jsem čtyřicítky horečky, došlo mi, že o otravu jídlem nejde, a vyhledala jsem lékařskou pomoc.
Ne, byla jsem klasifikována jako onkologická pacientka, protože mi objevili osmicentimetrový útvar na pravém vaječníku. Okamžitě jsem šla na operaci, odstranili mi vaječník a až histologie ukázala, že nešlo o rakovinu, ale o endometriózu. Když mi lékaři sdělovali diagnózu, vůbec jsem netušila, co to znamená. Dodnes si pamatuji slova pana doktora: „Endometrióza je ta největší mrcha v gynekologii.“
Jenže tehdy, v roce 2020, těch informací nebylo mnoho. Určitě ne dost těch, které by se týkaly léčby a dlouhodobých zkušeností pacientek. Po operaci mi lékaři doporučili podstoupit hormonální léčbu a rychle otěhotnět, protože endometrióza má tendenci se vracet a dále růst. Já ji odmítla – tehdy jsem byla přesvědčená, že hormony jsou zlo. Dnes už vím, že kdybych souhlasila, mohlo to zmírnit riziko, že se endometrióza objeví znovu – vrátila se mi na zdravý vaječník.
Ano, ani ne rok po té první. Cítila jsem, že se mi tím zavírají dveře k tomu, mít jednou vlastní dítě. Naštěstí jsem narazila na specializované centrum v pražském Podolí. Na jejich doporučení jsem podstoupila operaci, hormonální léčbu a velmi zdlouhavý proces zmražení vajíček. Bylo to tak náročné období, že léčba endometriózy přešla plynule v kontinuální psychoterapii. Měla jsem depresivní propady a pocit, že mě ta nemoc doslova sžírá zevnitř. Endometrióza měla v mém případě celkem rychlý progres. Dbám na preventivní prohlídky, a přesto mi první cysta na vaječníku vyrostla do osmicentimetrové velikosti během pouhých pěti měsíců.
Endometrióza je chronické onemocnění, kdy se tkáň podobná děložní sliznici začne usazovat i v jiných částech těla a vlivem hormonálního procesu může růst, rozšiřovat se a působit velké bolesti. Endometrióza nejčastěji postihuje reprodukční orgány, vejcovody, vaječníky, dělohu, byly zaznamenány případy výskytu na bránici, v plicích, ledvinách, střevech, dokonce i v mozkových obalech. Proto je potřeba zajistit multioborový přístup k léčbě. Nejedná se jen o gynekologické onemocnění.
Podpořte Reportér sdílením článku
Specializuje se na rozhovory a lifestylová témata, která se snaží rozbít zažité stereotypy.