Cesta za španělskými sopkami

Podívat se do Almagra byl můj letitý sen. Důvod je pro každého, kdo mluví španělsky nebo studoval španělskou historii, nad slunce jasný a nejsou to ony zmiňované sopky, protože ty pro mě byly spíše velkým překvapením pramenícím z mé neznalosti. A tak jsem se vypravila do Almagra a cesta to na rozdíl od strastiplné cesty Dona Quijota v brnění a na herce zvané Rosinante byla jednoduchá. Z Madridu rychlovlakem za necelou hodinku do Ciudad Real a odtud pak autobusem za dalších 30 minut do vzdáleného Almagra. Spojení je časté, víc než osmkrát za den. A tím jsem vám i napověděla, kde Almagro leží. Jižně od Madridu v oblasti zvané Kastilie-La Mancha.

Almagro je slavné, ale proč? Je to prý třetí nejnavštěvovanější město v této rozlehlé, poměrně málo osídlené a Cervantesem podrobně popisované La Manche. A navíc má pouze devět tisíc obyvatel. Almagro je totiž divadelní centrum Španělska. Od roku 1978 se zde koná Mezinárodní festival klasického divadla. Ale oni to není tak důležité. Primát patří slavnému Corral de Comedias ze 17. století. Tak jako my máme Zlatou kapličku, tak mají Španělé sice mnohem méně honosnou, ale o to starší a ojedinělou divadelní scénu, alespoň pokud jde o stavbu. Zde se v době takzvaného zlatého věku španělské literatury hrávaly hry Lope de Vegy nebo Calderóna de la Barcy.

Corral de Comedias v Almagru je pavlačový dům s nádvořím a je jediným dochovaným jevištěm pod širým nebem ze 17. století v Evropě. Mohli bychom ho přirovnat k londýnskému Globe s tím, že je sice menší, ale zato to není žádná replika. Možná to bude znít neuvěřitelně, ale mě až vyhrkly slzy do očí, když jsem vstoupila na obyčejný hostinský dvůr, kde se zrovna odvíjela moderně pojatá divadelní hra o tom, jaká poselství nám do dnešní doby předal Cervantes. Najednou mě ofoukl závan divadelní historie, a ne ledajaké.

BALÍČEK KARET

Divadlo se tady začalo hrát v roce 1629 a v té době to nebyl jediný corral, kde se hrálo divadlo. Ten v Almagru se dochoval dodnes, i když byl po nějakou dobu zapomenut nebo fungoval jako sklad ovoce. V roce 1950 však majitel hostince našel při stavebních pracích ručně malovaný španělský balíček karet z počátku 18. století. Na nález upozornil radnici a ta začala hledat ztracené divadlo. To je po svém obnovení v roce 1954 také jedinou divadelní scénou, která je aktivní i čtyři sta let po svém znovuotevření.

Almagro je město plné krásných kamenných paláců, které se rozvíjelo pod taktovkou velmistrů vojenského řádu Calatrava a v průběhu dějin plnilo různé role. Dnes jej zastiňuje Toledo, hlavní město celé oblasti zvané Kastilie-La Mancha, ale město bylo velmi významné, o čemž svědčí například to, že v 16. století pobývali ve městě němečtí bankéři Függerové, kteří financovali španělského krále a císaře říše římské Karla V. To je co říct, protože v té době už byl hlavním městem Madrid.

Všechny domy na hlavním náměstí jsou kamenné a kámen má barvu načervenalé hlíny okolních kopců zvanou po arabsky almagre, a proto také muslimští Almohadé nazvali město postavené pro kontrolu dopravní cesty mezi Toledem a Córdobou Almagrib. A na těch kamenných podezdívkách jsou nasazeny zelené lodžie, které souvisle lemují jednotlivé domy jako jedno velké okno, ve skutečnosti rozdělené na mnoho jednotlivých rodinných lodžií.

VÍNO A LILEK

Almagro si potrpí na tradice, a tak mě ani nepřekvapilo, že na hlavním náměstí se střídají kavárny a bary s obchůdky s krajkami a paličkovanými výtvory všeho druhu. U každých dveří obchodu sedí paní a paličkuje o sto šest. Město zve své návštěvníky i do muzea krajky a paličkování, ale daleko působivější je pozorovat tyhle milé starousedlice, ochotné si kdykoliv popovídat o své zálibě, jak se jim paličky míhají mezi prsty.

A jak je to s těmi sopkami? Podle místních znalců je v této oblasti více než 250 sopek a kalder. Nejsou na první pohled nijak znatelné, na jaře se tyto kopce zazelenají a z trávy vystrčí hlavičky červené vlčí máky, takže vás ani nenapadne, že to jsou sopečné kužely. Ale jednu zvláštnost mají. Výborně se na této úrodné půdě daří vínu. A nejen na půdě, ale i ve vulkanických jeskyních. A tak není divu, že zde nedávno vznikla nová chráněná značka vína s označením původu. Jde o první víno na světě, které zrálo ve vulkanické jeskyni a bylo izolováno od venkovního prostředí a elektromagnetického znečištění. Víno s názvem 1758 Selección Gruta Volcánica se prodává za pouhých třicet eur za láhev.

Podnebí La Manchy, kterou křižoval Don Quijot a Sancho Panza, je kontinentální s velkými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí, mezi létem a zimou. Takže ideální pro návštěvu na jaře nebo na podzim. V mém případě to první, a bez teplejší větrovky jsem se neobešla. Za chladných večerů vás určitě zahřeje místní skvělé víno, ovčí sýr zvaný manchego a k tomu specialita města, lahodný lilek. Zálivka z octa, olivového oleje, soli, kmínu, česneku, papriky, vody a pepře spolu s aromatickým nádechem, který jí dodává fenykl, dává vzniknout opravdu jedinečné chuti. Přesný poměr mi nikdo neprozradil, tak je to na vás, jak si zálivku sestavíte. Údajně je to nízkokalorické a bohaté na vlákninu, takže si klidně můžete dát dva či tři lilky před obědem jako předkrm. Tapas mají opravdu velmi různou podobu.

www.spain.info

Autor: Zuzana Churanová

Téma: Španělsko, cestování