Můžete mít plán, ale stejně nevíte, jak nakonec zareagujete. Při prvním raketovém útoku jsem zamrzla

Válka na Ukrajině právě vstoupila do čtvrtého roku. Věříte, že se letos konečně podaří ruskou agresi zastavit?

Anna Dohnalová: Zatím probíhají jednání o Ukrajině bez Ukrajiny. Americký prezident Trump dal prezidentovi Volodymyru Zelenskému tři týdny na přijetí dohody, která odpovídá kapitulaci. Za mě je něco takového skandální a odpovídá to již předchozím spekulacím o tom, že Trump má autoritářské choutky a ve skutečnosti Putina obdivuje. Ukrajina musí být hlavním aktérem jakýchkoliv rozhovorů. Takže jsem skeptická. Myslím, že válka letos neskončí. Pravděpodobnější je příměří – na rok, na dva.

Ray Baseley: Naši respondenti se shodovali na tom, že tahle válka není jen o území, ale i o přežití Vladimira Putina. Jakýkoliv klid zbraní využije k tomu, aby obnovil vojenskou sílu.

Takže případné příměří by podle vás hrálo do karet Putinovi?

AD: Myslím, že právě proto teď jedná s Trumpem. Je to hra. Ruská propagandistická mašinerie se po jednáních mezi zástupci Ruska a USA v Rijádu radovala. Trump prakticky vytáhl Putina z izolace. Za (Trumpova předchůdce) Bidena to možná nebylo ideální, ale alespoň nikdo nedával takový prostor kremelským lžím.

Jak Ukrajinci reagovali na výhru Donalda Trumpa v amerických volbách?

AD: Byla jsem na Ukrajině před volbami a vnímala jsem, že část lidí si jeho vítězství přála. Byli přesvědčeni, že Biden jim dodává zbraně, aby se jen bránili, ne aby Rusko porazili. Trump v nich vzbuzoval naději na změnu.

RB: V prosinci jsem byl na frontě a to stejné mi říkali vojáci. Měli nedostatek munice a techniky a vnímali to jako strategii USA, která vlastně nechtěla, aby Ukrajina vyhrála. Někteří z nich tvrdili, že kdyby byl Trump prezident už v roce 2020, válka by nebyla. Putin by prý nevěděl, jak by na jeho útok zareagoval, bál by se ho. Zatímco Biden byl pro něj předvídatelný.

Boje na Ukrajině se momentálně soustředí především na její východní část. Kritici tvrdí, že ve zbytku země se vlastně nic dramatického neděje. Souhlasíte?

AD: Například Kyjev, kde jsme byli v lednu my, někteří označují za bezpečné město. Přitom jsme tam zažili, že rakety dopadly jen kilometr vzdušnou čarou od našeho hotelu a zabily čtyři lidi. Prakticky každý den nám telefon hlásil hrozbu balistických střel, každý den přelétaly nad městem drony.

RB: Rusko navýšilo výrobu dronů, které nyní používá k pravidelným útokům na ukrajinská města. Každý den jich vypouští desítky. Někdy zasáhnou východní část země, jindy míří na Kyjev, nebo dokonce na západ Ukrajiny. Před válkou není bezpečno nikde.

Jak se člověk připraví na nebezpečí, které mu na Ukrajině hrozí?

AD: Můžete mít plán, jak reagovat při útoku, ale realita vás může zaskočit. Když jsem poprvé zažila raketový útok zblízka, zamrzla jsem. Bylo kolem páté ráno, ozvaly se tři obrovské rány, okna vibrovala. Seděla jsem na posteli, hlavou mi běželo, že se musím schovat, ale tělo bylo vypnuté. Trvalo několik minut, než jsem dokázala reagovat.

RB: Každý zvládá stres z války jinak. Já už jsem v Kyjevě otupělý, ztrácím obezřetnost. Místní to mají stejně. Kdyby s každým poplašným houkáním utíkali do krytu, země by nemohla fungovat. Ale strach si vás najde. Já nemůžu slyšet drony. Ani zpátky v Česku, je to pro mě zvuk smrti. Na podzim jsem byl na frontové linii, jen pár stovek metrů od Rusů. Během dne nám nad hlavami proletělo šedesát dronů, sedm z nich na nás zaútočilo. Jeden padl pět metrů od mé hlavy, když jsem byl schovaný v zákopu. Drony mění tu válku zásadně, děsí mě představa, co bude dál. Jestli válka pronikne dál do Evropy, česká armáda není vůbec připravená na moderní boj.

Největší zločin? Únosy dětí

Oba pracujete v médiích, vnímáte, že zájem o Ukrajinu opadá?

RB: Když se Ukrajina v létě 2022 udržela a nepadla tak rychle, zájem začal slábnout. Přitom si musíme uvědomit, že tahle válka není jen o Ukrajině. Je klíčová i pro nás, aby v budoucnu neeskalovala do něčeho mnohem horšího.

AD: Teď se zájem zase zvedá. S tím, jak Trump skoro každý den přichází s novými prohlášeními, která mnoha lidem mozek nepobírá. Ale je pravda, že náš projekt Linie vznikl, protože jsme si s Terezou psaly, jak jsme frustrované z nezájmu o Ukrajinu. Ten konflikt se odehrává jen čtyři sta kilometrů od našich hranic, ale lidé ho přestávají vnímat jako zásadní, v médiích dostával méně prostoru. Je to stejný vzorec, který se opakuje, ať jde o válku, pandemii, nebo o povodně. Na začátku je obrovský zápal, vytěží se příběhy – a pak už je nám jedno, co se dál děje. V médiích mi chybí kontinuita.