Jsou vyhořelí, fungují jako automat na přežití: Ukrajinští vojáci tři roky od ruské invaze

21. února 2025

Jsou to tři roky, co ruská armáda zaútočila na Ukrajinu, Stanislav Krupař ale jezdí fotografovat ukrajinský konflikt už od chvíle, kdy Rusové v roce 2014 obsadili Krym a o východ Ukrajiny začali bojovat proruští separatisté. Teď se válkou zpustošená země stává předmětem „dealu“ mezi Ruskem a USA, Ukrajina sama však v budoucnost nevěří. „Naději, že by tenhle konflikt natrvalo ustal, tu nemá nikdo. Je tu naděje na krátké příměří, ale budoucnost si tu nikdo nemaluje,“ říká Krupař.

V jakém mentálním stavu se nachází ukrajinská společnost tři roky po začátku války?

Můj pohled bude asi dost pokřivený. Z titulu své práce potkávám lidi, kteří jsou Ukrajině hodně oddaní, to ale nejsou zdaleka všichni. Vojáci si často stěžují, že jen asi pětina Ukrajinců bere válku jako svou osobní záležitost, velké části společnosti je to vlastně ukradené. Kdybych ale měl popsat, jaká je situace lidí, s nimiž jsem v kontaktu, tak je to vyčerpání. Totální vyčerpání.

To platí pro vojáky i civilisty?

Většina vojáků, co znám, je úplně vyhořelá. Ne že by ztratili víru v to, že je potřeba bojovat, ale neženou se už do žádných útoků. Fungují jako automat, který se snaží přežít. Vyčerpání je ale obrovské i mezi civilisty a dobrovolníky. Už tři roky se vybírají peníze v nekonečných sbírkách a do toho se každou chvíli někdo z mých přátel dozví, že mu zemřel jeho blízký. Sestřenice nebo bratranec, při náletu nebo nejčastěji na frontě. To je každodennost, ve které lidé žijí. Přijedete do Užhorodu, který má něco přes 100 tisíc obyvatel, a tam jsou dvě stovky nových hrobů. A všechno to jsou mladí lidé, elita ukrajinského národa.

Jak vidí vaši známí budoucnost?

Moji ukrajinští známí na budoucnost úplně rezignovali. Nikdo nic neplánuje, každý čeká, co přijde zítra. Ráno se podívají na aplikaci Deep State Map, ukazující pohyby na frontě, zjistí, jestli zrovna neletí na jejich město rakety, drony nebo jestli nejsou ve vzduchu ruské stíhačky. A takhle přežívají ze dne na den. Za poslední tři roky navíc na Ukrajině vše strašně podražilo, teď se dokonce zvyšují daně, takové přežívání bez budoucnosti.

Jak lidé reagují na nynější jednání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem?

Že by to tu někdo zvlášť řešil, toho jsem si nevšiml, ptám se na to sám. Vojáci mají svých starostí dost, dobrovolníků se to ale dotýká. Vnímají s velkou hořkostí, že se Ukrajina stává valutou, o kterou se přetahují velké země, přičemž oni sami jsou dobří tak akorát na to, aby umírali. Mají dojem, že za nic jiného nikomu moc nestojí.