Sebevražedné chování může mít kořeny v nezpracovaných traumatech

Na jakém principu regresní terapie funguje a jak probíhá?

Regresní terapie pracuje s náhledy do minulosti, kde si pacient v uvolněném stavu vybavuje věci ze současného života nebo z těch minulých. Není třeba ale rozkrývat předchozí životy, v podvědomí si neseme i mnoho traumat z prenatální fáze nebo z dětství. To většina populace neměla nikterak veselé. Lidé mohou mít i nezpracované věci z dospívání, u žen to může být třeba traumatická první menstruace, na kterou je nikdo nepřipravil – a ony tak v dospělém věku mohou mít gynekologické problémy, cysty, bolestivou menstruaci…

Tvrdíte tedy, že za většinou psychických nebo fyzických potíží stojí nezpracovaná traumata uložená v podvědomí?

I tak se to dá zjednodušit. Různá dramata a traumata, kterými procházíme, se do nás ukládají. Díky regresní terapii jsme schopni se rozpomenout na tyto události, zvědomit si je a uvolnit s tím spojené emoce. Mnoho lidí je navíc odmalička naučených emoce neprojevovat. Ony se pak v těle hromadí a v důsledku mohou způsobovat i různé nemoci.

Pro koho regresní terapie je a není vhodná?

Určitě není pro lidi, kteří užívají nějaká antidepresiva či sedativa, procházejí léčbou schizofrenie, maniodeprese či bipolární poruchy. Vhodné je to naopak pro všechny, kdo se vydali cestou sebereflexe a chtějí si své potíže začít řešit sami.

Jak se na regrese dívají vědci a lékaři? A obecně lidé, kteří v existenci minulých životů nevěří?

Dnes už je svět více otevřený a lidé narážejí na věci, které jim vědecké studie nejsou schopny vysvětlit. Na mé kurzy pro regresní terapeuty už chodí i stále více lékařů či psychologů. Jde o lidi, kteří jsou schopní se dívat na problémy lidí komplexně a hlouběji se zabývat příčinami.

A je nutné „prohrabávat“ se minulými životy? Jak sama říkáte, většinu traumat si neseme z dětství.

Každý člověk je individualita a ne každý je schopen pracovat tady a teď. Když budu mluvit z vlastní zkušenosti, v roce 2007, kdy jsem si prošla svou první regresní terapií, jsem byla na konci sil. Už jsem na sobě delší dobu pracovala, ale řešení věcí současných na mě nezabíralo. Ani probírání událostí a vzorců z dětství. Potřebovala jsem si osahat příčiny svých problémů víc do hloubky a do vzdálenější minulosti.

V čem vám osobně regrese pomohla?

V té době jsem hodně řešila vztahy s muži, které byly provázané s mým otcem. Vztah s otcem má vždy velký vliv na partnerské vztahy. Měla jsem i zdravotní problémy, gynekologické potíže, mimoděložní těhotenství. Už na prvním sezení jsem se dostala do vhledu několika minulých životů, které mi začaly zapadat do kontextu toho, co nyní řeším.

Někteří lidé považují tyto zážitky za výplod mysli. Jak odlišit naše fantazie a skutečné vhledy?

Obrazy a situace mi už při první terapii naskakovaly samy, byla jsem si jistá, že si to nevymýšlím. Sama terapeutka mi pak řekla, že takto silnou, hlubokou regresi nikdy nezažila. Pak jsem absolvovala ještě několik sezení a díky tomu jsem si i uvědomila, co v životě chci dělat. Do té doby mě žádná práce nenaplňovala. V jedné vizi jsem byla tiskař a psala jsem knížky, někdy v 18. století. Nešlo ani tak o to, co jsem dělala, ale s jakými pocity jsem to dělala. Tento pocit naplnění jsem pak zažila o pár let později, když jsem začala psát svoji první knihu.

Láskyplné bytosti

I lidé, kteří jsou ochotni v regresní terapii věřit, se často bojí, jaké hrůzy by se na ně mohly vyvalit. Je čeho se bát?

Regrese je spolupráce s podvědomím, a pokud člověk není na něco připraven, tak ho to tam nepustí. Mně se také po prvním sezení spustily hrozné stavy, ale v té další už se to doladilo a začalo docházet k léčení.