Moje pohádka není žádná agitka. Jen chci upozornit, že plýtvání jídlem je problém

Kdy jste měla naposled ze sebe špatný pocit, že jste něčím plýtvala?

Od napsání knížky jsem opravdu disciplinovaná a snažím se jít příkladem i dětem, takže už si asi ani nevzpomenu. Možná to bylo ještě někdy za svobodna, kdy jsem to tolik neřešila. Člověk si tyhle věci nese z domova, kde jsem viděla, že se jídlo i vyhazovalo. Nějak jsem tehdy nasála, že je to akceptovatelné.

Co vás, původem právničku, přimělo napsat knížku pro děti?

Nápad vytvořit dětský příběh přišel, když se mi narodila dcera. Odmalička ráda četla a já jsem zatoužila, abychom si spolu jednou přečetly knížku, kterou napíšu já. Zároveň jsem byla i dost nespokojená s nabídkou knížek pro děti. U některých jsem si s klasickou pýchou člověka, který to sám nikdy nezkusil, říkala, že bych to zvládla napsat líp a že bych danému příběhu určitě dokázala dát přesah. Druhá věc pak je, že se zajímám o ekologii, je to pro mě hodně důležité téma. Velkou úlohu hrálo i to, že manžel Štěpán je scenárista, takže jsme příběhy doma obklopeni a bavíme se o nich vlastně pořád.

Popište stručně – aniž byste prozradila pointu –, o čem příběh je?

Je to příběh zázvorového drobečka Zázvorka, jenž se vydává na záchranu své kamarádky rybenky Inky, která je nešťastnou shodou okolností vyhozena do odpadu. Na cestě zažívá různá dobrodružství, bojuje s vlastním strachem a nakonec i něco získá. Dostane se třeba i na skládku s vyhozeným jídlem, kde vidí, kolik potravin a věcí tam denně končí.

Jak kniha vznikala?

Nejdřív vznikl právě hlavní hrdina Zázvorek, až pak jsem řešila, o čem přesně knížka bude, co vlastně bude Zázvorkův příběh. Upřímně, nejdřív jsem se tématu plýtvání jídlem bála. Říkala jsem si, jestli to není pro děti moc těžké, jestli to vezmou tak, jak jsem to myslela. Nakonec jsem se ale rozhodla, že se příběh musí točit právě kolem plýtvání, že to dává smysl. A z reakcí vidím, že to opravdu nevadí. Téma je tam snad šikovně schované, děti i rodiče příběh čtou, jak mají, ale není to agitka. Nekřičí to na ně: takhle to dělej.

Jak vás napadlo příběh vyprávět právě přes drobek ze zázvorové sušenky?

Jak přicházejí takové nápady? Shůry! Jakmile mě napadl drobeček, najednou všechno začalo dávat smysl. Pak, jak jsem v příběhu byla každý den ponořená, už věci přicházely samy. Nápad samotný přišel v prosinci 2018. To je taky důvod, proč v knížce období adventu tak zdůrazňuji. A Vánoce jsou taky obdobím, kdy nejvíc nesmyslně nakupujeme.

I malé děti dokážou velké věci

Co chcete, aby si děti z knihy odnesly?

Chtěla bych, aby se jich to nějak základně dotklo a aby třeba doma chtěly být malými hrdiny, jako je v knížce holčička Violka. Aby nastavovaly nějaká pravidla a měly chuť něco měnit. I když jsou ještě malinkaté, aby věděly, že i malé činy můžou měnit svět k lepšímu.