Moje pohádka není žádná agitka. Jen chci upozornit, že plýtvání jídlem je problém

Kdy jste měla naposled ze sebe špatný pocit, že jste něčím plýtvala?

Od napsání knížky jsem opravdu disciplinovaná a snažím se jít příkladem i dětem, takže už si asi ani nevzpomenu. Možná to bylo ještě někdy za svobodna, kdy jsem to tolik neřešila. Člověk si tyhle věci nese z domova, kde jsem viděla, že se jídlo i vyhazovalo. Nějak jsem tehdy nasála, že je to akceptovatelné.

Co vás, původem právničku, přimělo napsat knížku pro děti?

Nápad vytvořit dětský příběh přišel, když se mi narodila dcera. Odmalička ráda četla a já jsem zatoužila, abychom si spolu jednou přečetly knížku, kterou napíšu já. Zároveň jsem byla i dost nespokojená s nabídkou knížek pro děti. U některých jsem si s klasickou pýchou člověka, který to sám nikdy nezkusil, říkala, že bych to zvládla napsat líp a že bych danému příběhu určitě dokázala dát přesah. Druhá věc pak je, že se zajímám o ekologii, je to pro mě hodně důležité téma. Velkou úlohu hrálo i to, že manžel Štěpán je scenárista, takže jsme příběhy doma obklopeni a bavíme se o nich vlastně pořád.

Popište stručně – aniž byste prozradila pointu –, o čem příběh je?

Je to příběh zázvorového drobečka Zázvorka, jenž se vydává na záchranu své kamarádky rybenky Inky, která je nešťastnou shodou okolností vyhozena do odpadu. Na cestě zažívá různá dobrodružství, bojuje s vlastním strachem a nakonec i něco získá. Dostane se třeba i na skládku s vyhozeným jídlem, kde vidí, kolik potravin a věcí tam denně končí.

Jak kniha vznikala?

Nejdřív vznikl právě hlavní hrdina Zázvorek, až pak jsem řešila, o čem přesně knížka bude, co vlastně bude Zázvorkův příběh. Upřímně, nejdřív jsem se tématu plýtvání jídlem bála. Říkala jsem si, jestli to není pro děti moc těžké, jestli to vezmou tak, jak jsem to myslela. Nakonec jsem se ale rozhodla, že se příběh musí točit právě kolem plýtvání, že to dává smysl. A z reakcí vidím, že to opravdu nevadí. Téma je tam snad šikovně schované, děti i rodiče příběh čtou, jak mají, ale není to agitka. Nekřičí to na ně: takhle to dělej.

Jak vás napadlo příběh vyprávět právě přes drobek ze zázvorové sušenky?

Jak přicházejí takové nápady? Shůry! Jakmile mě napadl drobeček, najednou všechno začalo dávat smysl. Pak, jak jsem v příběhu byla každý den ponořená, už věci přicházely samy. Nápad samotný přišel v prosinci 2018. To je taky důvod, proč v knížce období adventu tak zdůrazňuji. A Vánoce jsou taky obdobím, kdy nejvíc nesmyslně nakupujeme.

I malé děti dokážou velké věci

Co chcete, aby si děti z knihy odnesly?

Chtěla bych, aby se jich to nějak základně dotklo a aby třeba doma chtěly být malými hrdiny, jako je v knížce holčička Violka. Aby nastavovaly nějaká pravidla a měly chuť něco měnit. I když jsou ještě malinkaté, aby věděly, že i malé činy můžou měnit svět k lepšímu.

Jak konkrétně mohou měnit svět a zamezit plýtvání? Co jim v této oblasti kniha předá?

Přála bych si, aby si děti díky knížce uvědomily, že vyhozené jídlo jen tak nezmizí. Že tady s námi zůstává jako další zátěž pro planetu. Zázvorek o něj zakopává na skládce a významně mu komplikuje nalezení jeho kamarádky. V ideálním případě se to dětí nějak dotkne, budou se rodičů ptát – a ve výsledku třeba dojídat své vlastní jídlo. Nebo přehodnotí, jestli si nějakou kupovanou sladkost vůbec otevřou.

V Evropské unii se ročně vyhodí téměř 9 milionů tun potravin, z nedávného českého výzkumu navíc vyšlo, že (možná překvapivě) nejvíc plýtvá jídlem generace Z, tedy mladí lidé narození až kolem přelomu tisíciletí a později. Chcete knihou vychovávat i generaci zodpovědnějších spotřebitelů?

I mě samotnou některá ta čísla překvapila – třeba že nejvíc vyhazují domácnosti. Ale abych vychovávala lepší generaci… To bych si asi kladla velké cíle. Nicméně čím víc lidí si z toho něco vezme, tím líp.

Jak učíte neplýtvat vlastní děti?

Jdeme příkladem, to se nám zatím osvědčilo. Co se týče jídla, nakupujeme ho raději častěji, ale v malých objemech. Už mám odhad, co tak vařím a kolik toho nakoupit.

Jde to vždycky? Ne každý má možnost si dělat denně menší nákupy, takže pak jede na jeden velký nákup třeba na týden – a tam asi plýtvání hrozí víc…

To máte pravdu. Ale malé nákupy jsou v tomhle směru opravdu tím nejlepším řešením, protože u velkých nemáte šanci všechno spotřebovat. Kdybychom nakoupili třeba jednou za čtrnáct dní, dopadlo by to špatně.

Neopouštěj staré známé pro nové

Tématem vaší knihy ale není jen plýtvání, věnujete se i vyhazování starých věcí nebo navazování přátelství. Co je za vás ta hlavní linie?

Pro mě zůstává hlavní linkou právě plýtvání. Druhou linku, tedy vyhazování věcí, v knížce reprezentuje především starý vysavač jménem Alois. Pasáže s ním mě i opakovaně bavilo číst, říkala jsem si, že se na něj čtenáři snadno napojí. Tahle linka vyhazování věcí vznikla až v průběhu psaní, nebyl to původní plán. A téma přátelství beru jako přirozenou součást dobrého příběhu, protože je opravdu důležité. Bez něj by mě to asi nebavilo.

Podle čeho jste vybírala, kdo vám knihu bude ilustrovat?

Dostala jsem tip na ilustrátorku Zuzanu Holou s tím, že dělá až takovou biologickou ilustraci. Tak jsme se sešly, daly kafe a ohromně si sedly. Pro ni to byla taky prvotina, takže si do toho nechala i mluvit, vždycky mě vyslyšela. A když přišla s prvním návrhem hlavního hrdiny, který je dnes na titulní straně knížky, říkala jsem si, že to přesně vystihla. Ze začátku jsem se totiž obávala, jak půjde takový drobek z jídla nakreslit. Že to ani nebude hezké. Ale Zuzana mě překvapila, udělala to skvěle!

Co říkal na konečnou podobu knihy váš manžel Štěpán?

To by byla otázka spíš na něj, ale myslím, že je na mě pyšný a je rád, že jsem to dotáhla do konce. Navíc jsem ho přivedla na to, že i on by v budoucnu napsal nějakou pohádku. Temné věci, třeba seriál Pustina, ho moc bavily, ale teď už třeba pracuje na pár zahraničních projektech, mezi nimiž je i love story. Takže se posouvá, pořád se vyvíjí. A myslím, že na něj v tomhle směru hodně působí děti.

Teď dlužím knihu synovi

Plánujete pokračování knížky? Pod stolem jste věnovala dceři, napíšete teď něco pro syna?

Zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlela. Synovi to dlužím, určitě bych mu nějakou knížku chtěla napsat. U něj na to ale budu muset jít trošku jinak, je hodně na komiksy… Ale uvidíme, je ještě malinký, nedá se to úplně odhadovat. Ale pokud nějaká další knížka bude, chtěla bych mu ji přizpůsobit, aby z ní měl radost.

Nějakou konkrétnější představu ale v tuhle chvíli nemáte…

Budu to zase mířit na ekologii, ale úplně přesně nechci zatím nic prozrazovat. Ani nevím, jestli budu schopná ještě někdy něco napsat. Brzo se budu vracet do pracovního procesu, třeba už to nepůjde tak snadno.

Budete se vracet ke své právnické profesi?

Na tuhle otázku ještě neznám odpověď. Byla jsem zaměstnanec ve firmě, kde mi vždy vycházeli maximálně vstříc a těší se, až se vrátím. Ale přiznám se, že mi asi bude chybět ten dětský svět. Uvidím ještě časem, jak se to vyvine, jak dokážu tyhle dvě věci skloubit dohromady.

Máte ze svého okolí pocit, že ekologická témata – a konkrétně plýtvání – v poslední době víc rezonují? Protože čeští politici je moc nezvedají.

Myslím, že to řeší hlavně jednotlivci. Na těch vyšších, oficiálních úrovních se toho bohužel neděje tolik, kolik by mohlo a mělo. Téma ekologie se u nás pořád podceňuje.

Jste připravená, že vaši potomci přijdou do kolektivů, kde ostatní děti budou mít nejnovější modely telefonů a spoustu dalších věcí, které budou z vašeho pohledu naprosto zbytečné? Ustojíte tenhle tlak?

Bude nutné to dětem trpělivě vysvětlovat. Dcera začala chodit v září do školy a zatím jsme se nesetkali s tím, že by řešila, jestli něco má nebo nemá. Až tyhle otázky přijdou, budu se na ně muset pořádně připravit. Chápu, že děti jsou potom frustrované, že někdo má třeba lepší telefon. Musíte jim holt vysvětlovat, že to o těch věcech není, že v tom žádné štěstí netkví. V mém okolí se už k tomu tak staví víc a víc rodičů, tak doufám, že se to zlepší.