Jakému nenásilnému způsobu mučení byste zaručeně podlehli?

V mém případě by to bylo delší pískání, které odjakživa vůbec nedávám. Nejhorší ze všeho je, když pískající člověk ke všemu zlému ani nemá hudební sluch. V hlavě mu jede jakási jeho melodie, která leze ven úplně znetvořená, a mně se kroutí vnitřnosti do spirály. Často si říkám, jestli někdo neseděl u mojí postýlky, když jsem byla malá, a nepískal mi intenzivně do ucha – až takhle fyzické to vyvolává reakce. Teď mě ale napadá, že bych při takovém mučení možná nevyklopila vůbec nic. Že bych spíše posilněná adrenalinem zahájila útok.

Stačí, když mě donutíte povinně číst takzvané diskuse pod články zmiňujícími třeba válku, klima, LGBTQ+, volby a tak podobně. Během pár nahodilých zkušeností jsem vždycky cítil strašlivou bolest. Podobně mě nedávno bolelo poslouchat v debatě na České televizi výrok jistého politického veterána ke klimatické krizi: „Zabývejte se tím, co je, a ne tím, co bude za padesát let.“ Když přestanete takovýmto lidem dávat prostor a vypnete komentářové diskuse, řeknu všechno, co po mně budete chtít, slibuju. Klidně i to, že klimatická krize není náš problém.

U mučení stejně jako u slivovice platí, že čím jemnější, tím nebezpečnější. Nejvíc se děsím ulechtávání k smrti. Právě proto, že začíná velelibě, vždyť orientální sultáni si jako obzvláštní rozkoš dávali lechtat chodidla otrokyněmi – brky z pavích ocasů. Končí však agonií v hrozných křečích, kdy mučený vyroní krvavé slzy – ceněnou ingredienci magických lektvarů. Mučitel zajisté musí na těle mučence objevit pól lechtivosti; kde leží můj, neprozradím. Už proto, abych své možné budoucí mučitele nepřipravil o jejich tvůrčí muka.

Bezpředmětná otázka pro člověka celoživotně bojujícího s tím, že na sebe všechno prozradí i bez mučení. Kolikrát já si jen nadávala: „Proč jsem radši nemlčela?“ I tak ale zkusím odpovědět. Člověk by si rád myslel, že vydrží všechno, aby pak zjistil, že vydrží všechno a nic. Mě třeba štve pasivní agresivita mnoha lidí kolem. Jako by získali pocit, že mají právo říct, co chtějí, akorát s tím nekoresponduje pocit zodpovědnosti a chybí laskavost. Možná bych všechno vyklopila tomu, kdo laskavý bude, i bez mučení. Což ale obvykle stejně dělám.