Kulturní tipy: Jak se staví dům (na Oscara), nová Hegerka a jeden herecký koncert

Zde je první várka. Vešel se do ní filmový opus na téma „americký sen“, výjimečná ostravská galerie, nová Hegerka a herecký koncert v jednom malém pražském divadle.

FILM 

Nezničitelný Brody

Jestliže leden byl v kinech měsícem hudby (Maria /Callas/ a hlavně Bob Dylan: Úplně neznámý s úchvatným Timothéem Chalametem, který všechny Bobovy písně sám zazpíval a zahrál), únor je jednoznačně zasvěcen architektuře. Adrian Brody je výborný, navíc prakticky nezničitelný herec. V Polanského snímku Pianista (2002) si zahrál koncertního mistra přeživšího holokaust, nyní exceluje jako architekt stižený stejným osudem. Příběh židovského vizionáře Lászlóa Totha (postava je údajně složena ze tří skutečných lidí), jenž se po pekle války pokusí prorazit za mořem nesmrtelnou stavbou, je brilantně natočeným svědectvím na téma „americký sen“ v době, kdy skeptici tvrdí, že při rozevírajících se nůžkách majetkových poměrů je dnes něco takového ve Státech prakticky vyloučené. Film se vzhledem ke své délce promítá s patnáctiminutovou pauzou, což jsem naposled zažil u Attenboroughova Gándhího. Tip pro kinaře: aby toho betonu nebylo dost, promítejte Brutalistu jako dvojprogram s famózním dokumentem Jana Zajíčka Architektura ČSSR 58–89 podle námětu Vladimira 518. Premiéru měl už v listopadu, ale i tam se to brutalisty jen hemží. 

VÝSTAVA

Světové české umění

Zajděte si do stále nové (dva roky od otevření) Galerie Gong v areálu Dolních Vítkovic, kde se potkáte se skutečně světovým českým uměním. Výstava Pioneers představuje vynikající umělce, kteří zásadně přispěli k vývoji op-artu a kinetismu, čímž posunuli hranice tradičního malířství a sochařství. V téhle Lize mistrů (Bridget Riley, François Morellet) jsou přítomni i Češi (Zdeněk Sýkora) a Slováci (pětadevadesátiletý Milan Dobeš), již jsou skutečně ceněni a kupováni po celém světě. Nedá mi to, abych neupozornil na aktuální výstavu tamtéž: Profesor a žačka, kde jsou práce Maxe Švabinského (všichni známe) a jeho studentky Heleny Salichové. Tahle první Slezanka, která studovala pražskou AVU, si přes výrazný vliv svého mentora uchovala jedinečný styl. Těch 180 grafických listů, jež autorka vytvořila mezi lety 1960 a 1973 pod názvem Tvary skryté ve dřevě,  je naprostá bomba!

HUDBA

Sestry v rocku a nová Hegerka

Pokud nebazírujete na tom, že sestry musí být tři a pocházet z Braníka, nabídnu vám Bloom, čerstvé, v pořadí již sedmé album kapely Larkin Poe, séger, zpěvaček a kytaristek Rebeccy a Megan Lovellových. Děvčata kdysi našla jméno pro kapelu v přízni, u svého prapraprapradědečka, bratrance Edgara Allana Poea. Pocházejí z Georgie, bydlí v Nashvillu, jsou fantasticky sehraná a valí těžké jižansky riffy, jakkoli nemají vousy jako ZZ Top. Konečně, jejich umění jsme před několika lety mohli obdivovat i na Colours of Ostrava. 

Z domácí produkce připomínám druhé autorské album Rozálie. V přímé linii Piaf, Hegerové a Radůzy na něm nazpívala kolekci vpravdě zemitých, uhrančivých šansonů. Láska, hlína, rýč je v podstatě story jednoho drsně odžitého vztahu – a mimochodem, kritik Headlineru Josef Vlček, jenž už toho slyšel dost, vynesl následující verdikt: ,,Rozálie je jako břitva. Na tohle česká hudba čekala hezkou řádku let.“ Pro zajímavost, když jsem se zeptal, jak se album líbilo tátovi (Ondřeji Havelkovi), zpěvačka přiznala: „Táta i máma si album pustili hned ráno, co vyšlo na Spotify. Pak mi táta zavolal a plakal. V životě mi do telefonu plakal jenom dvakrát. Poprvé, když mě přijali na filozofickou fakultu, a teď podruhé.“

DIVADLO

Sólo pro Kerna

Tady si dovolím zacitovat facebookový status redakčního kolegy Tomáše Poláčka: „Měl jsem tu čest… prostě viděl jsem dnes mistrovský herectví – výkon tak strhující, že jsem si každou chvíli v duchu říkal: ty vole, ty vole, ty vole, dobrý. Váňa v Řeznické. Na tohle divadlo nezapomenu.“ Dodejme, že čechovovský příběh přepsal Simon Stephens do představení pro jednoho herce, v němž na prknech pražského Divadla v Řeznické exceluje Michal Kern v režii Diany Šoltýsové.

U VYTRŽENÍ

Pařízek, Dylan, Hísek…

TIP: Jan Hřebejk, režisér

Ve studiu X10 nazkoušel Dušan D. Pařízek Na západní frontě klid / Zelené koridory. Strhující, nepříjemný, živý a dlouho doznívající kousek. Protiválečná klasika konfrontovaná s dneškem. Navazuje na předchozí Moskoviádu téhož týmu. Vedle Pechláta, Majera nebo Míčové září i Antonie Rašilovová. V kině mě oslovila originální a energická Emilia Pérez a moc mě potěšil Úplně neznámý Bob Dylan. Film předvídatelný a tradiční, ale fantastičtí všichni herci. Prostě tam s Dylanem, Seegerem a Joan Baez jste. A výstava: Těším se do Dlouhé na Jana Híska, dlouhodobě ho obdivuju a výstava v DSG Gallery je podle všeho zase skvělá!

Kniha k pláči

TIP: Dan Bárta, zpěvák

Dočetl jsem knihu shrnující osudy národů původních obyvatel Ameriky (dříve Indiánů) po Kolumbovi A země zapláče Jamese Wilsona a trochu si společně se zemí zaplakal. Je to neveselé, ale současně podnětné čtení. Prostě velmi dobrý a poměrně spravedlivý dějepis, chcete-li. No, mám zjevně nějaké plačtivé období. Na to, aby mě něco zlomilo a bylo mi hned do bréče, stačí pár úvodních taktů písně Sing To The Moon ze stejnojmenného alba zpěvačky jménem Laura Mvula. Je to sice deset let starý opus, ale kdo jsem já, abych byl pořád napřed? Hm, možná že bulím hlavně kvůli tomu…

Objev z tiktoku

TIP: Annabelle, zpěvačka

Pro mě, stejně jako pro celý internet, je objevem Doechii. Občas jsem malinko nedůvěřivá vůči objevům tiktoku, ale tahle raperka mě opakovaně utvrzuje v tom, že je neskutečně kreativní, svá, a místo toho, aby trendy kopírovala, je spíše vytváří. Vychází z hiphopové tradice, kterou ale kombinuje s nápaditými, osobitými a moderními vystoupeními. Definitivně mě odzbrojila performancí na letošních Grammy, jíž za mě dala všem přítomným najevo, že se nepřišla poměřovat, ale ohromit a inspirovat. A někdo, kdo má hned po vítězství v kategorii Best Rap Album (mimochodem je třetí žena v historii, která v této kategorii uspěla) přichystaný singl právě na toto téma, si zaslouží moje uznalé pousmání.