Dvě dívky, které zlomily kletbu

Žádnou kachnu už na Dakaru nechci, řekl před lety šéf závodu. A pak přijely umanuté Češky

Post Image

Žádnou kachnu už na Dakaru nechci, řekl před lety šéf závodu. A pak přijely umanuté Češky

Play icon
28 minut
Stále kupředu. Dvoumotorovou kachnu nezastaví ani písečné duny. Se všemi nástrahami pouště si poradí i na úzkých pneumatikách.

foto: použito se svolením Báry Holické

Už je to pár dnů, co se vrátila, a stejně i v líném pražském provozu tu a tam reflexivně dupne na pedál spojky příliš velkou silou. Zvykla si na tvrdé řízení. Na rukou má ještě mozoly, výraz touhy dojet bez posilovačů a hydrauliky do téměř osm tisíc kilometrů vzdáleného cíle v saúdskoarabském Shubaytahu. Zhusta po kamení, štěrku a hlavně obávaném písku, do něhož se kultovní model Citroënu, „Dvacévéčko“, tolikrát zabořil až po břicho. Přesto má Bára Holická skvělý pocit. Aby ne. Vždyť to podivuhodné vozítko, jemuž nikdo neřekne jinak než „kachna“, společně s navigátorkou Luckou Engovou dovezly už podruhé do cíle závodu, jehož název budí respekt: rallye Dakar.

Dnes už je to okřídlený výrok. Po konfliktu s jednou z posádek ředitel závodu Etienne Lavigne rozčileně vykřikl: „Žádnou kachnu už na Dakaru nechci vidět. Tohle je největší a nejtěžší rallye světa a tyhle křápy tady nemají co dělat.“ Psal se rok 2007 a upřímně řečeno, ze sportovního hlediska se tomu nikdo nedivil. 

Před druhou válkou vzali v tradiční francouzské automobilce laciný vlněný plech a postavili z něj lidové auto, na něž farmáři přesedlali rovnou z koňských povozů. Bylo sice obdařené měkkým pružením, dokázalo převézt bez úhony vejce po polní cestě, avšak – popravdě – závodní rychlostí nikdy neoplývalo. Na oblibě mu to neubralo. Citroën 2CV se prodával až do roku 1990 a zásluhou široké fanouškovské základy a desítek „kachna klubů“ po celém světě se na něj dodnes vyrábějí náhradní díly.

Přečtěte si také

Tohle není žádný rozmar!

Zrušit klatbu ředitele Dakaru měla kachna vyrobená v roce 1979, kterou Bára koupila v lednu 2023 od jistého pana Nováka z Prahy za 160 tisíc korun. Do rekonstrukce se pustil zkušený „kachnař“ Tomáš Neruda. Přestože Bára už měla za sebou zkušenost ze závodů cestovních vozů, když se mu svěřila se svým plánem, jenom se zasmál. Nemožné. Auto ti postavím, ale se mnou nepočítej. Kvůli Arábii s její kulturní nečitelnosti, kvůli tomu, že nerad létá, ale hlavně – ta holka přece nemůže vědět, oč tady kráčí.

Jako kdyby bylo kdesi na motoristickém nebi napsáno, že kachna takový závod nikdy nedojede.

Podpořte Reportér sdílením článku