Hele, velbloud! aneb vodečka v Pákistánu. Jak jsem fotil exotiku a kamarádil s bankéřem

A nechtěl bys mi nafotit svatbu?

Ty myslíš velkou svatbu v severozápadní Indii? Že váháš – letím!

No a protože mi kamarádka (toho času nevěsta z oblasti Paňdžáb) cestu zaplatila, vzal jsem s sebou v prosinci roku 2023 i holku, do které jsem byl dost zamilovaný.

Janu.

Chtěl jsem jí pořídit snubní prsten, a to z nějakého nezvyklého, exotického místa, ať je fakt s příběhem. 

Indická svatba se konala kousek od hranic s Pákistánem, za kterými leží obrovské město Láhaur, a tak mě napadlo, že si pro prsten odskočím tam. Pro prsten a pro pár fotek…

Zatímco v indické části Paňdžábu žijí sikhové v turbanech, pákistánský Paňdžáb je silně muslimský a vůči moderním evropským ženám méně chápavý. Proto jsem Janu nechal v posledním indickém městě Amritsar, ať si v klidu prohlédne tamní Zlatý chrám, a dál už pokračoval sólo. 

Hraniční přechod se jmenoval Wagah. Zatímco na indické straně vpodvečer tančily ženské s dětmi, na té pákistánské nehybně sedělo pár starších vousáčů, ale pohodoví týpci. 

Na obou stranách byla samozřejmě taky spousta vojáků, nicméně k mému překvapení si mezi sebou přes čáru přátelsky povídali. Myslel jsem, že se Indové s Pákistánci dvakrát nemusí, jenže na hranici to tak vůbec nevypadalo. Spíš se špičkovali – mladý indický voják ukázal na pákistánské kolegy a řekl mi, že si mám za tři dny cestou nazpět dávat bacha: „Ať ti tamhleti tajně nepodstrčí do batohu bombu!“ Fór.

O půl hodiny později už vjíždím do obrovského a přelidněného Láhauru, kterému se říká Město zahrad, ani si nezjišťuju proč. Jo, je tam hodně parků. Určitě i zahrad, nejspíš slavných, ale kvůli slavným věcem necestuju.

Vždycky hledám téma, které by mě na chvíli pohltilo. Jenomže témata mi po patnácti letech docházejí. Obávám se, že se blížím stavu vyhoření. Proto vůbec nevím, nač se v těch příštích dnech zaměřit, v hlavě mám jen torza nápadů typu: Co třeba talentovaní a zároveň handicapovaní lidé?

Nevím…

Noční periferie

Jako vždycky jsem si už dopředu našel kumpány. Dřív jsem to dělal přes ubytovávací sociální síť Couchsurfing, tam mi ale dali ban za mé „podezřelé novinářské aktivity“, a tak využívám místní veřejné skupiny na facebooku.