Zahradníčkův sešit

Mírov a Leopoldov, konec padesátých let. Nespravedlivě odsouzený a vězněný básník, jemuž navíc v té době tragicky zemřely dvě dcery.

Jeho básně jsou však povznesené nad krutou osobní tíhu i obecnou realitu komunistického teroru. Jedinečný příklad, jak umělec dovede bolest přeměnit v tvůrčí sílu; zvítězit nad marasmem doby.

Poezie Jana Zahradníčka mi vždycky dávala víc než jeho lehce dekadentní souputníci, a díky právě vycházející publikaci pod názvem Verše (což je faksimile nedávno nalezeného sešitu z věznic) jsem obohacen o nový zážitek.

Dýchám v rytmu jeho psaní, jsem vtažen velkými stránkami věrně reprodukovanými v původní velikosti. Jsou tu i některé dosud neznámé básně. Vložené květiny a pobryndané okraje mě přenášejí v čase do jeho cely a možná i blíž k jeho duchu.

Svazek veršů krásně graficky upravila Jana Vahalíková – to se nedalo udělat líp, takováto poezie musí mít právě tento formát s plátěným hřbetem a tlustými kartonovými deskami s ražbou. Černé předsádky, krásný matný papír, slavnostní atmosféra, typografický zážitek.

Děkuji literárnímu historikovi Tomáši Kubíčkovi za tento neobyčejný dar.