Žádné píchačky, důraz na zdraví, ale i větší byrokracie. Jaké jsou hlavní novinky zákoníku práce?

Konec pevně stanovené pracovní doby? Představte si to – v devět dorazíte do práce, zvládnete část denních úkolů, ve dvě mizíte z kanceláře, vyzvednete dítě ze školy, odvedete ho na kroužek a pak domů, kde svoji práci pro zaměstnavatele doděláte. Možná už podobný režim máte, protože jste se tak dohodli se šéfem. Od ledna 2025 se samorozvrhováním pracovní doby na pracovišti počítá i zákoník práce. Pracovat v čase, který se vám hodí, tak má nyní oporu v zákoně. Je tu ale jeden háček – vždy s ním musí zaměstnavatel souhlasit. Třeba ale bude nyní v tomto ohledu vstřícnější. Cílem úpravy zákona mají být totiž spokojenější zaměstnanci. 

Novinku popisuje Jáchym Stolička, advokát z právní kanceláře Aegis Law. „Jde o specifický režim pracovní doby, ve kterém zaměstnavatel neurčuje pevný rozvrh směn, ale ponechává zaměstnanci možnost plánovat si pracovní dobu samostatně. Zaměstnanci si tak nově mohou sami rozvrhovat pracovní dobu, a to jak při práci z domova, tak přímo na pracovišti zaměstnavatele,“ říká Stolička. 

Doplňuje, že nová pravidla se vztahují jak na zaměstnance v pracovním poměru, tak na osoby pracující na základě pracovních dohod, tedy dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. 

Některé profese ale mají stejně smůlu. Těžko se vlastní pracovní doby bude domáhat operátor v továrně, na jehož úkoly navazují další činnosti. Naopak pozitivní dopad to může mít u pozic, v rámci nichž je jedno, kdy se práce udělá, hlavně že je hotová – jsou to především různé administrativní nebo odborné pozice. 

Pomoci to může zaměstnancům s dětmi nebo těm, kteří pečují o blízké a chtějí si pracovní dobu řídit podle toho, jak jim to zrovna péče dovolí. 

„Změna vede ke zvýšení flexibility zaměstnanců při organizaci jejich práce, přináší snazší sladění pracovního a soukromého života a vede k vyšší efektivitě práce. Na druhou stranu, s možností volné organizace práce jde ruku v ruce i obtížnější koordinace týmové spolupráce a nutnost větší odpovědnosti a sebekontroly zaměstnanců,“ dodává Jáchym Stolička.