Kancelář, nebo obývák? Šéfové by chtěli lidi na pracovišti, zaměstnancům se líbí připojení z domova

Pondělí bývá nejméně oblíbeným dnem v týdnu a to loňské třetí zářijové si svou nevalnou pověst rozhodně nevylepšilo. Tedy alespoň u stovek tisíc zaměstnanců nadnárodního gigantu Amazon, kterým generální ředitel Andy Jassy rozeslal e-mail s oznámením, že od ledna 2025 se vracejí do kanceláří na pět dní v týdnu – tak, jak bylo zvykem před covidem. Důvod? Podle Jassyho upadá firemní kultura. Spolupracovat, učit se od sebe a být kreativní je podle něj snazší tváří v tvář než online. Prohlášení vyvolalo velkou nevoli: víc než polovina zaměstnanců vyhrožovala odchodem. Kolik jich skutečně nakonec odešlo, Amazon nezveřejnil, ale jeho počínání teď bedlivě sledují další byznysoví lídři, kteří, necelé dva roky po oficiálním konci pandemie covidu, nevědí, jak s prací na dálku dál naložit. Skepse je totiž poměrně veliká. 

Jen pár týdnů před radikálním krokem Amazonu totiž unikla nahrávka ze Stanfordské univerzity z přednášky Erica Schmidta, bývalého šéfa Googlu, který práci z domova označil za důvod, proč Google nedokáže konkurovat startupům v pokroku v oblasti AI. 

A čerstvý příklad. Mark Read, CEO největší světové reklamní agentury WPP, která má svou pobočku i v Česku, vyhlásil, že od dubna vyžaduje přítomnost svých podřízených na pracovištích čtyři dny v týdnu. Odpovědí mu byla zaměstnanecká petice, která během pár dnů nasbírala tisíce podpisů.

Dáte mi home office?

„Kdybychom svým zaměstnancům nařídili, ať se vrátí naplno do kanceláře, budeme si tu sedět na zádech,“ směje se Lucie Kotalová, mluvčí české pobočky nadnárodní firmy Unilever. Zdejší zaměstnanci do kanceláří v pražské Libni mohou chodit jen dva dny v týdnu, zbytek mají možnost pracovat na dálku. Hybridní pracovní režim – tedy část týdne z domova a část z kanceláře – využívá prý většina zaměstnanců. Ti, kteří pracují v mezinárodních týmech stojících na online komunikaci, do kanceláře často ani nechodí. Díky tomu mohla společnost zredukovat prostory. Nikdo tu nemá svůj vlastní stůl. A to včetně generálního ředitele, ani on nemá vlastní kancelář. Dodržuje se ale, že jednotlivé týmy mají vyhrazené části kanceláře, aby kolegové seděli spolu.

Mít možnost pracovat z domova, alespoň některé dny, je stále žádanějším zaměstnaneckým benefitem, především u mladší generace, která velmi akcentuje časovou flexibilitu. „Během pracovních pohovorů se otázka na možnost home office často objevuje hned za otázkou na výši mzdy. Je to klíčový benefit zejména pro IT profesionály, marketéry, finanční specialisty nebo projektové manažery,“ říká Martin Jánský, generální ředitel personální společnosti Randstad ČR. Firmy, které možnost práce z domova nenabízejí, podle něj mohou mít problém se získáváním kvalitních kandidátů. Obzvlášť v oborech, kde je jich trvale nedostatek a zaměstnavatelé se předhánějí v nabídkách.

K rozmachu práce na dálku přispěla pandemie covidu a dynamický vývoj technologií. Před pěti lety se spousta zaměstnanců ze dne na den ocitla doma v izolaci a firmy musely rychle zajistit vzdálený přístup k firemním systémům, přesunout schůze a konzultace do online módu; manažeři se učili řídit své týmy na dálku. Když se ukázalo, že to víceméně funguje, dost lidem se po konci restrikcí zpátky do kanceláří na pět dní v týdnu vracet nechtělo. „Home office byl u nás možný v menší míře i před covidem,“ popisuje Tomáš Doležal, ředitel pro oblast odměňování a benefity ve Vodafonu. „Po něm jsme ale přistoupili na hybridní model práce pro všechny zaměstnance, kterým to pozice umožňuje. Pracují alespoň dva dny z kanceláře a zbytek odkudkoliv v Česku.“

Jsou produktivní?

Pro řadu firem ale nebyl tento krok zcela dobrovolný. Spíš šlo o ústupek zaměstnancům a snahu si je udržet, zatímco vrcholný management neskrývá pochybnosti, zda mimo firmu lidé pracují efektivně. Povolat je zpátky do kanceláří si ale netroufnou. Martin Jánský ze společnosti Randstad ČR přidává další obavy zaměstnavatelů z práce na dálku: „Mají strach ze ztráty inovativního prostředí a oslabení týmového ducha. Obtížná je i kontrola zaměstnanců na dálku.“

Práce z domova má své nevýhody. Ztrácí se spontánnost, oslabuje se možnost kontroly, komplikuje se komunikace i bezprostřední spolupráce. Tam, kde je pro výkon klíčové fungování týmu, je přínosnější, když jsou jeho členové pohromadě. A nejde jen o produktivitu: v kancelářích se budují vztahy, komunita, pocit sounáležitosti. To uvádějí i sami zaměstnanci jako největší handicap práce na dálku – chybí jim obyčejné „tlachání“ v kuchyňce u kávy. Při dlouhodobější práci na dálku se cítí izolovaní a odstrčení.

V globálním průzkumu společnosti Microsoft z roku 2022 až 85 procent manažerů uvádělo, že nemá jistotu, že jsou zaměstnanci při práci z domova stejně produktivní jako v kanceláři. Autoři průzkumu dokonce hovoří o takzvané paranoii manažerů, která přitom neodpovídá aspoň některým statistikám (například počtu odpracovaných hodin a online schůzek). 

Skeptická je ohledně práce z domova i Jana Jáčová, majitelka společnosti UOL účetnictví: „Podle mých zkušeností efektivně z domu zvládnou pracovat dva lidé z deseti. Nejde jen o slabší výkon, ale spousta lidí neumí rozdělit práci a soukromí, přes den řeší soukromé věci a kompenzují to tím, že pak pracují déle. Mají dojem, že u počítače seděli dvanáct hodin, ale ve skutečnosti efektivně nepracovali ani šest.“ 

Hned po skončení covidových restrikcí Jáčová chtěla, aby se zaměstnanci vrátili do kanceláří. „Jinak by firma jela na půl plynu, propad produktivity byl výrazný,“ dodává Jana Jáčová otevřeně. Chce, aby se do její firmy hlásili jen ti, kdo chtějí pracovat v kanceláři. „Nechci budovat miliardovou firmu s partou lidí, co pracují napůl doma z kuchyně.“

Velké firmy jako Unilever a Vodafone však tvrdí, že s hybridním režimem problémy nemají. Tomáš Doležal z Vodafonu přiznává, že je náročnější na organizaci, manažeři museli projít školením, produktivita se však nepropadla a lidé si váží vložené důvěry. 

Od podezírání k důvěře

Kateřina Torová pracuje v Unileveru jako manažerka už šestnáct let. Před narozením dětí trávila v kanceláři většinu času, po rodičovské dovolené ale nastoupila na částečný a zároveň sdílený úvazek a pracuje výhradně z domova. „Moji nadřízení jsou cizinci a mají jiný přístup než řada českých manažerů, kteří bývají podezíraví. Důvěřují mi. Podle nich jsou matky nejefektivnější pracovníci: umí odvést spoustu práce za méně času. Navíc u sdíleného místa, kde jsme dvě s částečným úvazkem, se jim líbí, že mají dva čerstvé mozky místo jednoho vyždímaného,“ líčí svou zkušenost.

Aby práce na dálku mohla fungovat, je potřeba změna myšlení manažerů a úprava stylu řízení. Klíčová je důvěra: zaměstnanci získávají svobodu výměnou za zodpovědnost. Pokud chybí, těžko bude spolupráce fungovat. Neustálá kontrola aktivity v chatovacích aplikacích a očekávání okamžitých reakcí na zprávy a e-maily je stresující pro všechny.

„Stejně jako může být dobře řízený tým, který sedí doma na gauči, může být dobře řízený i tým v kanceláři. U nás nemáme zapotřebí žádné sledovací a měřicí nástroje,“ říká Magda Durdilová, personální ředitelka společnosti Software602. „Kontrolu provádějí šéfové týmů, mají naplánované pravidelné meetingy, práce jednoho zaměstnance často závisí na práci kolegy, takže nespolehlivost se odhalí rychle. A pro koho tento styl práce nebyl, ten naši firmu opustil.“ Podle Durdilové se právě díky práci na dálku podařilo odhalit nevhodné členy týmů rychleji, než se kdy povedlo na pracovišti.

Přesto ale zpět do kanceláří nyní míří víc lidí: podle průzkumu společnosti Savills z loňského podzimu docházka do kanceláří v Praze v posledních dvou letech vzrostla. Stále ale nedosahuje úrovně před covidem (ta byla o deset procentních bodů výše) a podle odborníků se už k ní ani nevrátí. Právě Praha a také střední Čechy jsou místem, kde je práce z domova nejrozšířenější, naopak nejméně jí je v Karlovarském a Ústeckém kraji. 

Cesta z města

Narůstající obliba práce z domova odráží proměnu přístupu k práci. Čím dál víc se mluví o work-life balance, tedy o rovnováze mezi prací a soukromím. Mizí ochota „odsedět“ si v práci určené hodiny a pracovat od nevidím do nevidím. Mantrou je flexibilita a efektivní využití času na práci, aby zbyl prostor pro rodinu a osobní život. Právě proto si práci na dálku nejvíc pochvalují rodiče, dává jim možnost přizpůsobit ji svým časovým potřebám. Podobně jako u částečných a sdílených úvazků práce na dálku umožňuje ženám sladit návrat do zaměstnání a péči o děti, aniž by se uštvaly. Kateřina Torová přitom na roky v kanceláři vzpomíná v dobrém. „Měli jsme skvělou partu, užili jsme si spoustu zábavy i mimo práci.“ Teď s rodinou si ale nedovede představit trávit pět dní v kanceláři od rána do večera, získaný volný čas díky částečnému úvazku vnímá jako důležitější než peníze za plný úvazek.  

Alespoň občasnou práci na dálku oceňují i muži. Díky ní nejsou „neviditelnými tatínky“, kteří se objevují doma až před večeří. Tím nechtěl být ani Lukáš Rychtecký, programátor ve vývojářské firmě Applifting a táta dvou synů, který přes čtyři roky pracoval zcela na dálku. „Ušetřil jsem spoustu času na dojíždění, mohl jsem se víc věnovat dětem a přitom i své kariéře,“ vypráví. Když byl jeho starší syn malý, jeho manželka lékařka dělala atestaci a díky jeho flexibilní práci si mohla budovat vlastní praxi. „Je důležité, aby se o péči dělili oba rodiče. Bylo fajn trávit víc času s kluky a podpořit ženu v její kariéře. Zároveň jsem se ale naučil, jak je dobré mít i chvilku pro sebe, aby si mohla mentálně odpočinout i žena.“

Ušetřený čas z cestování do práce se nepromítá jen do vztahů v rodině, v množství času na sport a koníčky, ale také do zajímavého fenoménu. Hybridní pracovní režim umožňuje zaměstnancům bydlet mnohem dál od práce. Když do kanceláře jezdíte jen dvakrát týdně, není problém ujet sto kilometrů. Mimo velká města je levnější bydlení, můžete si splnit sen o bydlení v přírodě a motivací bývá i blízkost prarodičů.

Pracovat na planetě

S trendem práce na dálku se pojí také vzestup digitálního nomádství. Lidé, jejichž práce není vázaná na jedno místo, ji kombinují s cestováním. Pokud tedy na to přistoupí jejich zaměstnavatel, protože takový status má i své ale. Dnes třiatřicetiletý Jakub Drobník se s přítelkyní před šesti lety rozhodli, že chtějí procestovat svět. On měl za sebou jako programátor náročné pracovní období, cítil, že potřebuje nabrat novou energii. V jeho firmě, v českém technologickém startupu Apify, s jeho nápadem neměli problém. „Domluvili jsme se na polovičním úvazku, dva týdny jsem měl pracovat, dva být nedostupný a hlavní podmínka byla, že dám vždy dva měsíce dopředu vědět týdny, kdy budu pracovat,“ popisuje Jakub. 

S přítelkyní odjeli, skoro každý měsíc byli v jiné zemi, procestovali například Mexiko, Severní Ameriku, Kostariku, na cestách strávili rok a půl. Jak se život v zemích na druhé straně planety dařilo kombinovat s prací pro firmu, která sídlí v Praze? „Téměř vždy máte nějaký překryv v pracovních hodinách. Někdy jsem musel mít videohovor velmi brzy ráno nebo naopak pozdě večer. A také jsem si vybíral projekty, na kterých tolik nepotřebuji další lidi v týmu, což v mé profesi není problém,“ přibližuje programátor. 

Na první pohled se to zdá jako vysněná práce, ale digitální nomádství s sebou nese náročné plánování. Střídáte země, neustále řešíte ubytování, dopravu a do toho musíte zvládat své projekty odevzdávat včas. „Po pár měsících jsem si uvědomil, jaká byla pohoda neřešit, kde budeme další týden bydlet, jestli stihnu svoji práci. Chybí vám zajít na pivo s kolegy po práci. Takže i když mě cestování hodně baví, jsem rád za čas, kdy jsme chvíli zase na jednom místě,“ říká Jakub, který teď zase žije v Praze. S přítelkyní se jim totiž před osmi měsíci narodila dcera, a tak se jim teď daří vyjet „jen“ tak dvakrát za rok na měsíc. Ale delší cesty mají zase v plánu, na nomádství nerezignovali, jen co dcera povyroste.

Řád a sebekázeň

Pro někoho je práce z domova požehnáním v tom, že se tam lépe soustředí než v open space. „U lidí v IT se traduje, že jsou introvertní, proto rádi pracují na dálku, ale to není úplně pravda,“ říká Filip Mikschik ze StartupJobs. „Kvalitní programátorská práce vyžaduje plné soustředění a na to bývá doma větší klid, protože se kolem vás pořád neprocházejí kolegové směřující ke kávovaru.“ Mnoho lidí u kreativních profesí zase lépe pracuje večer a v noci, denní sezení v kanceláři vnímají jako promarněný čas. 

Ti, kdo s prací na dálku mají letitou zkušenost, přiznávají, že je potřeba se naučit pracovat z domova. Například programátor Lukáš Rychtecký zdůrazňuje potřebu plánování a sebekázně, abyste nesklouzli do kolečka prokrastinace. „Úklid domácnosti je často první na seznamu. Občas mě to nutí třeba vyndat myčku místo toho, abych se posadil k počítači,“ přiznává. Dobré podle něj je i mít oddělené pracovní místo od zbytku domácnosti, kde vás nikdo neruší, což dělají nejčastěji malé děti.

„Na práci doma se musíte naladit, naučit se koncentrovat. Já jsem naštěstí typ, co se lépe soustředí doma než v kanceláři,“ říká Kateřina Torová. „Naopak mám problém, že se do práce ponořím tak, že nevnímám nic, ani čas. Naštěstí musím vyzvedávat děti, to je moje záchrana.“ To je podle ní jedna z nevýhod práce z domova, schází pomyslné zavření dveří kanceláře. Jasné ukončení práce. Když pracujete z domova, jste v práci vlastně stále. A když si neumíte nařídit oficiální konec, máte tendenci odpovídat na e-maily hned, řešit problémy obratem pořád. 

Práce na dálku nevyhovuje každému, je to o osobnostním nastavení. Magda Durdilová ze společnosti Software602 přidává nejčastější důvody, proč někteří z jejich zaměstnanců raději docházejí denně do kanceláře: nemají doma odpovídající prostory, je jim příjemná přítomnost kolegů a společné rituály na pracovišti, jejich sebekázeň doma není taková anebo je jejich rodina zkrátka hlučná a neumožňuje jim soustředěnou práci. Namíchat dnes funkční tým z různých potřeb zaměstnanců je tak trochu alchymie. 

Z kombinace práce z domova a z kanceláře všichni nejásají, ale – minimálně – u velkých firem se pomalu stává standardem. Práce z kanceláří se do budoucna určitě nevytratí, minimálně proto, že jsou tu zaměstnanci, kteří na ni nedají dopustit. Pokud si ale firmy chtějí udržet naději na získávání mladých perspektivních talentů, nezbývá jim než se na práci z domova naladit a nastavit se na ni technologicky a manažersky. Pro mladou generaci nastupující na pracovní trh je to jedna z klíčových podmínek. Třeba budou za pár desítek let jejich děti s úžasem poslouchat vyprávění, že kdysi lidé chodili pracovat do kanceláří. Na celých pět dnů v týdnu.