Všichni se mě štítili. Maminku jí komunisté zavřeli, ona i sourozenci skončili v dětském domově

Vyrůstala v učitelské rodině s kořeny ve východních Čechách. Její tatínek byl pedagogem na gymnáziu v Jičíně, dědeček v Náchodě – mezi jeho žáky patřil Josef Škvorecký. Strýc za druhé světové války bojoval na západní frontě v československých jednotkách a byl odborníkem na klínové písmo, žákem orientalisty Bedřicha Hrozného. Maminka vystudovala řečtinu a latinu na Univerzitě Karlově.

V roce 1946 – Arianě byly tři roky – se rodina přestěhovala z Jičína do Mladé Boleslavi. O dva roky později se chopila moci komunistická strana a Matoušovi se ocitli v nelibosti nového režimu. Neskrývali nesouhlas s bolševickou ideologií, byli aktivní v katolické církvi. „Otce v roce 1950 vyhodili z gymnázia a musel nastoupit jako pomocný dělník do Škodovky,“ vyprávěla Ariana Petrová, za svobodna Matoušová, mladoboleslavským gymnazistům v rámci projektu Příběhy našich sousedů.

Netrvalo dlouho a do bytu Matoušových vtrhla policie. „Brali všechny knížky jednu po druhé a protřepávali je, hrabali i v našich hračkách. Trvalo to celý den a zabavili nám plno věcí včetně knihy o kresbách duševně nemocných od psychiatra Hanse Prinzhorna. Otec se jim marně snažil vysvětlit, že to není nic politického. Bylo mi teprve sedm, přesto jsem to vnímala jako velké ponížení,“ popisuje pamětnice. 

Jako kdybych nebyla

A bylo ještě hůř… „Řekli nám, že od maminky potřebují jenom nějaký podpis, a že než táta půjde na ranní směnu, bude zase zpátky. Ale jakmile sešli ze schodů, nasadili jí želízka,“ přibližuje matčino zatčení několik dní po domovní prohlídce.