Výročí

Osudové setkání s výkřikem a děsem. Vzpomínky na nejdůležitější výstavu u nás

foto: ČTK/Profimedia.cz

Výstava Edvarda Muncha, která začala 4. února a skončila 12. března roku 1905, je i po sto dvaceti letech pokládána za nejdůležitější výstavu na našem území. Žádná jiná neměla na české moderní umění a jeho proměnu takový vliv. Překonala dokonce i expozici francouzského sochaře Augusta Rodina z roku 1902. 

V dřevěném secesním pavilonu pod Kinského zahradou na pražském Smíchově bylo představeno sto osmdesát olejomaleb a grafik. Nemohl chybět Výkřik, jeho erbovní dílo. Jedenačtyřicetiletý norský malíř byl na vrcholu tvůrčích i fyzických sil. Byl uznávaný v Paříži a Berlíně, stal se zosobněním expresionismu, nástupcem Vincenta van Gogha.

Přečtěte si také

Českým malířům učaroval, nadchnul i Emila Fillu, podle něhož Munch dokázal vytvořit „z fenoménu zjevení, z gesta přízrak, z barvy výkřik, z linie děs a z přírody neodvratný osud“. V roce 1907 na základě zážitku z výstavy namaloval Čtenáře Dostojevského.

Podpořte Reportér sdílením článku