Relativně levné, velmi efektivní. Dodávka jezdí krajem a pomáhá dětem, které to nejvíc potřebují

Už patnáctým rokem působíte v organizaci PROSTOR PRO, která kromě jiného nabízí nízkoprahové služby pro znevýhodněné děti. Pracovní zkušenosti máte ale i ze škol. Jaký je rozdíl v tom, když vstupujete mezi děti ve škole, oproti kontaktu s dětmi „z ulice“?

Ve škole to občas bylo náročnější v tom, že máte před sebou pětadvacet dětí a musíte hodně sledovat skupinovou dynamiku a umět na ni včas zareagovat. Zároveň tam ale člověk přichází s připraveným programem. Oproti tomu v nízkoprahovém zařízení nebo přímo během práce v terénu se nemůžete připravit na žádnou situaci, která se tam odehraje, musíte proto hodně improvizovat. Naladit se na to, koho potkáte, jaký životní příběh vám odvypráví a kam až vás pustí.

Vysvětlíte, co to vlastně je nízkoprahová služba?

Nízkoprahovost rovná se dostupnost. Může to být třeba nízkoprahový klub pro děti, kam můžou přijít kdykoliv, bez registrace a zdarma. Samozřejmě je to ohraničené pravidly a s dětmi tam je sociální pracovník. Zároveň ale platí, že v nízkoprahovém klubu nemáme žádný pevně daný program jako třeba v domě dětí a mládeže. K nám si může teenager jen tak zajít, zahrát si třeba stolní hry nebo si půjčit míč a jít si ven zakopat. Nebo jen posedět a popovídat si. Jak se mu chce.

Zmínila jste, že máte i terénní pracovníky.

Ano. Ještě více nízkoprahová je terénní služba, u níž přicházíme za dítětem nebo dospívajícím přímo do prostředí, kde se pohybuje. Takže třeba někam do parku, kde se každé odpoledne schází partička.

Jak přesně terénní služba funguje?

Do terénu vždycky vyrážejí dva pracovníci. Chodí na předem vytipovaná místa, kde se děti či mladí lidé scházejí, a tam je oslovují. Často dostáváme otázku, jestli za nimi opravdu přijdeme, představíme se a dáme se s nimi do řeči. A jestli se pak děti a teenageři neleknou a neutečou.

A neutečou?

Ve většině případů nás neodmítnou. Ale je potřeba říct, že terénní pracovníci často nezačínají hovor hned s každým na potkání, hodně záleží na situaci. Danou lokalitu si nejdřív párkrát projdou, aby zjistili, jak to tam vypadá, co se tam děje. Všímají si, jak děti tráví volný čas, co je rizikové. Klíčové pak je, že o ně projeví opravdový zájem, nesoudí je a nehodnotí. Děti nebo dospívající, kteří tráví čas na ulici, právě toto často postrádají – nikdo nebo jen málokdo se o ně zajímá. Obvykle se jich nikdo, často ani doma, neptá, jak se mají, jak se cítí, co dělají. Na ulici potkáváte děti, které to nemají úplně jednoduché, velmi často pocházejí z nefunkčních rodin. A velmi často stojí o pozornost.

Klíčem je rozhovor

Co všechno může terénní pracovník dětem, které potká někde venku, nabídnout?

Úspěch jakékoli sociální služby tkví v tom, že se vám povede být s daným člověkem v dobrém kontaktu. Tedy že mu nasloucháte, získáváte si jeho důvěru, budujete vztah, zjišťujete jeho potřeby, abyste mu mohla být oporou a nabízet adekvátní pomoc. Naším největším nástrojem je tedy rozhovor.