Tísňové tlačítko hlídá seniory doma. Někdy chtějí jen podat zuby nebo rum
7. února 2025
7. února 2025
foto: použito se svolením Kateřiny Vaškové
Už déle než třicet let provozuje organizace ŽIVOT 90 službu tísňové péče pro seniory. Nouzové tlačítko pomáhá zajistit bezpečí stárnoucím lidem, kteří chtějí žít v domácím prostředí a nemají nikoho, kdo by na ně mohl trvale dohlížet. A třeba zrovna upadli v koupelně. „Když přijde alarm a klient se neozývá, je to adrenalin,“ říká Kateřina Vašková, nová vedoucí služby První tísňová.
V domácnosti má uživatel kromě tlačítka také ústřednu, což je krabička umístěná na stěně nebo kdekoli v místnosti, kde se uživatel často zdržuje. V ústředně je velký reproduktor a mikrofon, díky kterému po vyslání alarmu s klientem komunikujeme. A jako doplněk je v bytě pohybové čidlo. To samo vyšle alarm v případě, že kolem něj uživatel v nastaveném intervalu alespoň jednou neprojde.
Během pár desítek vteřin dojde ke spojení s nonstop dispečinkem. Následně zjišťujeme, co se paní stalo, a posíláme nejrychlejší a nejlepší pomoc. Ústředna nám v pohodě pokrývá byty 3+1. Někdy do toho hraje televize a štěká pes. Nebo má uživatel problémy se sluchem a ještě zrovna nemá naslouchátko… Ale vždy se uživatele snažíme motivovat, aby popsal, co se děje. Když zazní alarm a dlouho se nikdo neozývá, je to náročné i pro člověka na dispečinku. Musí čekat, než někdo prověří situaci na místě.
Máme nastavené různé postupy, podle místa, typu situace, přání klienta. A také podle toho, zda je událost se zraněním. Ve městech nebo na vesnicích, kde nemáme přímo zajištěnou výjezdovou službu, poskytují pomoc příbuzní nebo známí uživatele, například sousedi, kterým předáme informace z tísňového volání. Nebo je tam ochotná městská či obecní policie. Vždy musí být také domluveno, kde jsou uložené náhradní klíče. Jejich úschova je součástí služby.
K očividným zraněním, třeba otevřeným ranám, vždy posíláme rychlou záchranou službu, protože spousta našich klientů má třeba léky na ředění krve. A jejich věkový průměr je 85 let, takže zranění může být fatální. Záchranářům předáme všechny informace, které se nám podařilo zjistit, a pak je na nich, zda klienta odvezou na vyšetření do nemocnice, nebo ho nechají doma. K některým událostem může jet také státní policie nebo hasiči.
Paní hlásila, že upadla, není zraněná, jen potřebuje zvednout. Vyslali jsme k ní souseda, jenže zjistil, že nemá aktuální klíče. A že by měly být u nás na dispečinku. Byly, ale naše výjezdová služba se do bytu stejně nemohla dostat, protože paní měla svoje klíče v zámku. Tak jsme volali hasiče, kteří si kvůli vstupu do bytu vzali s sebou policii. A protože je záchranný systém propojený, vyrazila za nimi i záchranka. Takže si představte garsonku, paní v negližé na zemi a k ní vrazí parta dvanácti „nabušených“ chlapů. Ještě dva roky o tom polichocená vyprávěla dámám na kafíčku. Že měla plný byt krásných kluků. Je jí přes devadesát.
Podpořte Reportér sdílením článku
Absolvent žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Brigáda při škole na serveru iDNES.cz se mu protáhla na víc než dvě dekády, většinu té doby pracoval jako editor zpravodajství. Teď je na volné noze a spolupracuje s weby skupiny Internet Info a s magazínem Reportér.