Tísňové tlačítko hlídá seniory doma. Někdy chtějí jen podat zuby nebo rum

Vaši klienti nosí náramek s tlačítkem, po jehož stisknutí se spojí s dispečinkem. Nemusejí tedy hledat mobil. Jak systém funguje?

V domácnosti má uživatel kromě tlačítka také ústřednu, což je krabička umístěná na stěně nebo kdekoli v místnosti, kde se uživatel často zdržuje. V ústředně je velký reproduktor a mikrofon, díky kterému po vyslání alarmu s klientem komunikujeme. A jako doplněk je v bytě pohybové čidlo. To samo vyšle alarm v případě, že kolem něj uživatel v nastaveném intervalu alespoň jednou neprojde.

Představme si odlehlou vesnici v Orlických horách. V bytě tam spadla ze stoličky devadesátiletá paní a bojí se zvednout, protože ji bolí noha. Zmáčkla tísňové tlačítko. Co se děje dál?

Během pár desítek vteřin dojde ke spojení s nonstop dispečinkem. Následně zjišťujeme, co se paní stalo, a posíláme nejrychlejší a nejlepší pomoc. Ústředna nám v pohodě pokrývá byty 3+1. Někdy do toho hraje televize a štěká pes. Nebo má uživatel problémy se sluchem a ještě zrovna nemá naslouchátko… Ale vždy se uživatele snažíme motivovat, aby popsal, co se děje. Když zazní alarm a dlouho se nikdo neozývá, je to náročné i pro člověka na dispečinku. Musí čekat, než někdo prověří situaci na místě.

Základní informace už tedy máte, ovšem dispečink je v Praze a paní leží v Orlických horách. Kdo jí půjde pomoci?

Máme nastavené různé postupy, podle místa, typu situace, přání klienta. A také podle toho, zda je událost se zraněním. Ve městech nebo na vesnicích, kde nemáme přímo zajištěnou výjezdovou službu, poskytují pomoc příbuzní nebo známí uživatele, například sousedi, kterým předáme informace z tísňového volání. Nebo je tam ochotná městská či obecní policie. Vždy musí být také domluveno, kde jsou uložené náhradní klíče. Jejich úschova je součástí služby.

A když bude klient přesvědčivě hlásit zranění nebo jiné vážnější komplikace?

K očividným zraněním, třeba otevřeným ranám, vždy posíláme rychlou záchranou službu, protože spousta našich klientů má třeba léky na ředění krve. A jejich věkový průměr je 85 let, takže zranění může být fatální. Záchranářům předáme všechny informace, které se nám podařilo zjistit, a pak je na nich, zda klienta odvezou na vyšetření do nemocnice, nebo ho nechají doma. K některým událostem může jet také státní policie nebo hasiči.

Dvanáct nabušených chlapů

Máte příklad nějakého komplikovaného výjezdu? 

Paní hlásila, že upadla, není zraněná, jen potřebuje zvednout. Vyslali jsme k ní souseda, jenže zjistil, že nemá aktuální klíče. A že by měly být u nás na dispečinku. Byly, ale naše výjezdová služba se do bytu stejně nemohla dostat, protože paní měla svoje klíče v zámku. Tak jsme volali hasiče, kteří si kvůli vstupu do bytu vzali s sebou policii. A protože je záchranný systém propojený, vyrazila za nimi i záchranka. Takže si představte garsonku, paní v negližé na zemi a k ní vrazí parta dvanácti „nabušených“ chlapů. Ještě dva roky o tom polichocená vyprávěla dámám na kafíčku. Že měla plný byt krásných kluků. Je jí přes devadesát.