Násilí může krátkodobě přinést úlevu, ale je návykové. Děti se prostě bít nesmí

Nedávno vyvolal mediální pozornost kontroverzní výrok lidovecké poslankyně Niny Novákové o „fyzickém korektivním kontaktu“. Facku paní poslankyně neuznává, ale výchovný pohlavek připouští – pokud je podán s vtipem. Co si o jejím výroku myslíte?

Paní poslankyně v zásadě udělala velký kus preventivní práce. Pomohla názorně ukázat, proč potřebujeme nepřijatelnost tělesných trestů u dětí. Její prohlášení jsou úplně absurdní a ukazují, kam se můžeme dostat, pokud nepřijmeme hodnotu nulové tolerance k násilí. Místo toho se budeme dohadovat, jestli je pohlavek do určité části těla v pořádku, u jak starého potomka a jestli stačí uhodit ho jednou za měsíc, nebo víckrát. A pokud se u toho člověk směje, tak se to nepočítá? Já se nesměju. V minulosti se totiž vážně diskutovalo o návodu, jak dítě správně trestat.

Existuje takový manuál?

Z praxe si pamatuji, že se hodně diskutovalo o takzvané zónové teorii. Jednalo se o metodiku popisující, v jakém věku a jakým způsobem lze dítě bít, aby to bylo považováno za „přijatelné“. Naštěstí se nikdy nezačala používat. Z našich zkušeností v Centru LOCIKA však vidíme, k jakým nepřiměřeným trestům se rodiče uchylují. Například bít dítě opaskem do obličeje, protože tak to přece dělali jejich rodiče.

Mají rodiče, kteří sahají k fyzickým trestům, tendenci zesilovat své nevhodné chování?

Drtivá většina rodičů na své dítě někdy zakřičí nebo ho udeří ve chvíli, kdy se cítí bezmocní, mají vztek nebo jsou zklamaní jeho chováním. Násilí může krátkodobě přinést úlevu, ale má návykový charakter. Pokud není nastavena jasná sociální norma, má tendenci se stupňovat. Bylo by ideální, kdyby stačila důkladná prevence a všichni rodiče dokázali reflektovat své chování doma i v terapii. Jenže to by trvalo tak dvě stě let. Změna bohužel nepřijde sama od sebe.

Čím dřív, tím líp

Výzkumy navíc ukazují, že facky a pohlavky mohou mít na vývoj dětského mozku nepříznivý vliv…

Je to srovnatelné s jinými druhy fyzického týrání. Samozřejmě záleží na jejich intenzitě a délce trvání. Kvůli nevhodným výchovným postupům mohou mít děti různé problémy nejen v dětství, ale i v dospělosti. Zvyšuje se u nich nedůvěra k okolí a autoritám, což je velmi obtížné změnit. Mohou být agresivnější, vykazovat znaky antisociálního chování nebo trpět depresí či úzkostí. Riziko sebevraždy se rovněž zvyšuje. Neexistuje žádný dobrý důvod ani způsob, jak bít děti. O tom jsem pevně přesvědčená.