Odskočil jsem si do vulgárnějších, vyšinutých vod, říká Jaroslav Plesl

Bylo osvěžující se díky Limitům zase potkat s Petrem Zelenkou a jeho sarkasmem?

S ním je to vždycky osvěžující. Připomnělo mi to, že Petr je nejen chytrý a vtipný, ale že je taky provokatér. Mám ho rád a lichotí mi jeho zájem o spolupráci. Protože vždycky to tak nebylo.

Jak to?

Když jsem před pětadvaceti lety nastoupil do Dejvického divadla, měl jsem v jeho Příbězích obyčejného šílenství dvě věty. Vyloženě super čurda. Ani v inscenaci Tereminovi nebyl rozsah role o moc obsáhlejší. Říkal jsem si, že mě tenhle chytrý chlapík moc nemusí. Oslovil mě později s větší nabídkou do představení, které chystal na otáčivém hledišti v Českém Krumlově, ale já tehdy nemohl. Takže když přišla hlavní role v jeho Beckhamovi, byl jsem moc rád. Přišel jsem našprtaný, vím, že Petr staví na textu a je v tomhle směru hodně přísný. Hereckému nápadu se sem tam zasměje, ale pak řekne: Hezký, ale pojďme to udělat tak, jak jsem to napsal. K němu nemůžete přijít na plac ani na scénu nepřipravená. Když je nespokojený, umí být pěkně jízlivý a přede všemi vám to natře. To vás pak rychle přejde smích.

Kolik času jste věnovali zkouškám Limitů?

Hodně. Petr mě dokonce donutil přijít na kamerové zkoušky, kam se mi moc nechtělo, jsem ješita. Ale vysvětlil mi, že potřebuje vidět, jestli budeme s Alešem Hámou před kamerou jako dvojka ve stylu Pat a Mat fungovat.

Mě jako dvojka bavíte. Diváci cestu k seriálu asi ještě hledají, se sarkasmem Petra Zelenky si televizní publikum neví vždycky rady. Nebo se pletu?

To je ta jeho chuť provokovat. I proto je podle mě přijetí prvních dílů trochu dvousměrné. Buď to lidi chytne a jsou nadšení, nebo seriál odmítají. Co nechápu, jsou výtky, že se inspiroval seriálem Most!. To je lichá spekulace, souvislost tu nevidím. Kromě toho, že se oba seriály odehrávají na severu. Některé komentáře mi přijdou úplně scestné a místy až urážlivé.

Jak to máte obecně s recenzemi, čtete je?

Snažím se nepouštět si je k tělu. A čtenářské ohlasy a různé debaty pod články už vůbec. Lidé dnes téměř neumí dát prostor druhé straně, vést smysluplnou debatu. Každý vypálí, co mu přijde na jazyk. Někdy je to pro nás herce bolestivé. Tak jsem se úplně odstřihl. Ale rozumím tomu, že Petr se svými projekty k těmhle komentářům provokuje. Mě jeho nekorektní humor baví, jsou to v pravém slova smyslu limity – nomen omen.

Hrajete Karlova lehce namistrovaného kolegu Jardu, který udržuje užitečné pracovní kontakty přes postel. Musel vás bavit, ne?

Byl jsem rád, že díky Petrovi jsem si z role uhlazeného, seriózního průvodce pořadů o zámcích a hradech mohl odskočit do vulgárnějších, vyšinutých vod. Hodně si toho cenil i Aleš Háma, kterého řada lidí vnímá jen jako moderátora, ale on je i dobrý herec. Na plac chodil perfektně připravený, trávil tam mnoho času, brzo ráno vstával, někdy jezdíval ještě večer hrát nebo moderovat do Prahy, tvrdá dřina, vím, co říkám. Navíc udržoval štáb v dobré náladě, i když jel nadoraz, nikdy to nedal najevo, neremcal – jak to občas kolegové dělají. Klobouk dolů.

Limity nahlížejí s humorem, nicméně otevřeně do reality severočeských skládek. Člověku při pohledu na ně mrzne smích na rtech. Vytáhl vás režisér povinně na nějakou z nich?

Většinu herců ano. Ale mně se to vyhnulo, já si užil jen teplárnu v Trmicích, kde se odehrávaly moje scény. To byl zase jiný zážitek. Mám rád architekturu a tenhle industriální náraz je sice odpudivý, ale má i své kouzlo. Nicméně skládky jsou samozřejmě příšerné. I když slovy hlavního hrdiny Karla: „Žijí na nich orli, šmejdí tam lasičky a lišky, které loví zase orly. Je tam zastoupený celý potravní řetězec.“ A to je přesně ta Petrova nadsázka, které se člověk musí smát. Ale jinak je to spíš k pláči. To, jak bezcitně, sobecky a krátkozrace dokážou lidé ke krajině přistupovat. Zažil jsem jednou nechtěně i jednu skládku zahraniční…