Jako DJ projel svět. Představa, že to budu dělat do stáří, mě ale nelákala, říká politolog Smetana

V rozhovoru se vrací do raného dětství ve druhé půlce osmdesátých let, kterou strávil v Pekingu. „Moje vůbec nejstarší životní vzpomínka je z tamní porodnice, kde se mi narodila sestra. Ke konci našeho čínského pobytu došlo k masakru na náměstí Nebeského klidu, v zemi vládla brutalita. Možná proto je v mém uvažování o Číně dodnes zakódovaný zvláštní prvek nedůvěry.“

V pubertě se Michal zamiloval do první desky kapely Daft Punk a od svých dvaceti se na plný úvazek živil coby DJ, producent a vydavatel různých odnoží techna. „Je pravda, že jsem díky tomu projel spoustu zemí,“ přikyvuje, „ale nejde ani tak o to, že bych byl kdovíjak úžasný DJ. Spíš se nám s kamarádem začátkem století povedlo založit úspěšnou nahrávací společnost Tribal Vision Records. Vydali jsme první kompilaci, na kterou nám překvapivě přispělo hudbou i pár našich oblíbenců ze světa. Dělali jsme to pro vlastní radost a vůbec nepočítali s případným výdělkem, ale německý distributor začal cédéčka nabízet s tím, že nám pošle šest eur za každé prodané. Uplynul týden a najednou nám psali, že je všechno pryč, ať pro ně okamžitě vyrobíme další tisícovku kusů. Takhle nečekaně se to tenkrát rozjelo a nám se otevřela spousta možností.“

Když Michal Smetana dokončoval na vysoké škole obor Bezpečnostní studia, přemýšlel, kudy dál: „Ještě chvíli jsem provozoval oba své obory paralelně, ale kolem třicítky začal akademický život politologa nad muzikou vítězit. Nebylo to ani moc těžké rozhodování, protože jsem si představil, jak budu třeba i po čtyřicítce pořád ještě non-stop objíždět kluby nebo festivaly, a tahle představa mě nelákala. Už jsem věděl, že jde o poměrně osamělý život, ze kterého by navíc ve středním věku nebylo cesty ven.“

Za své někdejší rozhodnutí je dnes Michal Smetana rád, nicméně z české techno scény nikdy nezmizel, dodnes jako DJ Slater občas hraje.

V podcastu se samozřejmě věnuje i rozboru aktuální politické situace. Nabízí svůj pohled na Donalda Trumpa, predikuje, jak se letos může vyvíjet válka na Ukrajině, ale hovoří například i o tom, kdy by mohl být Írán k dispozici jaderné zbraně a co to pro nás znamená.

Podrobně vysvětluje, v čem spočívá jeho právě zahájený výzkum, na nějž dostal grant Evropské výzkumné rady ve výši 1,5 milionu eur: „Chceme za pomoci nejmodernějších technologií zjistit,“ říká, „jak vlastně veřejné mínění ovlivňuje spojenecké závazky v rámci vojenských aliancí.“