Studentka vymyslela, jak zbavit oceány starých rybářských sítí. A to ještě ani nemá maturitu

Plastový odpad je všude kolem nás. Proč jste se začala věnovat zrovna rybářským sítím?

Když jsem odletěla studovat do Ameriky, snažila jsem se zaměřit na problémy, se kterými reálně lidstvo dokáže něco dělat, ale ještě se jimi nikdo tolik nezabývá. Věděla jsem o fenoménu takzvaných ghost nets neboli ztracených a odhozených rybářských sítí a rozhodla jsem se zaměřit přímo na ně, protože reálně tvoří asi deset procent plastového odpadu v oceánu. Takže je to rozhodně velké téma.

Vyvinula jste nový typ sítí, které bude možné snadněji najít, a tedy i vylovit z oceánu. Jak to funguje?

Síť je z nylonu, který fosforeskuje, takže se dá v moři snadno najít. Je to pořád ten samý materiál, ze kterého se vyrábí rybářské sítě, akorát je upravený. Sítě se v současnosti vytahují manuálně, hlavní boj s nimi svádí dobrovolníci – a tahle vlastnost jim umožní sítě odhalit. Podstatné je, že vy nevidíte reálný rozdíl mezi sítí, která je modifikovaná, a mezi už používanou sítí. Jediný rozdíl je, že když máte speciální světlo, tak to síť jakoby „rozzáří“ a lze ji lépe najít.

Jak si to mám představit v praxi?

Díky nylonu se sítě přirozeně vznáší, ale jakmile se do nich něco zamotá, jdou ke dnu. My teoreticky musíme počkat, než se to, co se do sítě zamotalo, rozloží, aby síť zase stoupla k hladině. Jenže ve skutečnosti je potřeba počítat například s oceánskými proudy nebo s faktem, že v síti pořád něco zůstává – a ona se pak pohybuje v hloubce. Takové, do níž se pořád dostává světlo a probíhají v ní fotosyntetické děje, říká se jí eufotická vrstva oceánu. A to je přesně ta úroveň, na kterou projekt cílí a kde by se sítě takto daly najít. Je to, mimochodem, taky hlubina, ve které se nachází většina korálových útesů.

Na projektu jste pracovala na škole v USA, jak jste se tam dostala?

Přes program středoškolských stipendií, tedy přes stipendium ASSIST. Přihlásila jsem se a prošla třemi výběrovými koly. Pak mě spolu s pár dalšími stipendisty z Česka vybrali na privátní školy v USA.

S nápadem na úpravu sítí jste vyhrála i prestižní celosvětovou soutěž Rise, v níž z pětadvaceti tisíc uchazečů vybírají sto. Povězte, v čem je váš projekt tak unikátní?

Je důležité pochopit, jak velkým problémem ztracené nebo vyhozené rybářské sítě v oceánu jsou a co způsobují. Ročně kvůli nim zemře víc než půl milionu zvířat. Nějaká řešení už existují, například taková, která fungují na bázi GPS lokátorů. Což znamená, že zařízení připevníte na síť předtím, než ji vypustíte do oceánu, a jakmile se ztratí, je možné ji lokalizovat. To má ale dvě hlavní úskalí. Jednak je to pro rybáře poměrně drahé a zadruhé potřebujete, aby s vámi spolupracovali.

Což se neděje…

Neděje. Vezměte si, že velká část ztracených sítí pochází z lokálního rybářství. A pokud je tam rybáři vyhodí a příliš se nezajímají o nějakou udržitelnost a životní prostředí, nemají moc důvod si GPS zařízení kupovat, aby ji pak našli.

Motivace, tvrdá práce

Což není problém vašeho projektu…

Můj projekt řeší, jak zlepšit životní prostředí, aniž by byla potřeba součinnost ze strany rybářů. Chci, aby mohli sítě používat úplně stejně jako doteď. Zároveň je to mnohem levnější varianta.