Volání předků, chuť chleba a vody, babiččiny prsty černé od ořechů. To je má arménská identita

23. ledna 2025

foto: použito se svolením Narine Abgarjanové

Narodila se v malé vesnici v arménských horách, v rané dospělosti se přestěhovala do Moskvy – a když Rusko napadlo Ukrajinu, zase odešla. Ale dál píše rusky, říká, že jazyk nemůže za to, jaké monstrum zrovna sedí v Kremlu. Narine Abgarjan, asi nejčtenější arménská spisovatelka současnosti, populární i v Česku. Říká, že SSSR se ve skutečnosti nerozpadl. Bohužel.

Rok 2025 je pořád ještě na začátku. Co byste si od něj přála?

Jsem velmi obyčejný člověk a – bez ohledu na politické poměry – si přeji samé jednoduché věci: klid, zdraví pro své blízké a možnost pracovat. Myslím, že je velmi důležité nežádat o nějaké zvláštní laskavosti, které by nám padaly z nebe. Pevně věřím, že svou budoucnost si tvoříme sami a jediné, co nám může pomoci, je příznivý postoj.

Loňské Vánoce byly vaše třetí v německém exilu. Už jste si tam zvykla?

Nenazývala bych to ani exilem – v této nádherné zemi jsem se ocitla, protože jsem se vdala. Můj manžel Simone Zoppellaro, italský novinář a univerzitní učitel, tu žil, takže jsem neměla moc na výběr. (smích) Měla jsem ale štěstí, tahle země se ukázala jako skutečná učitelka – ve smyslu jiného vnímání světa a tolerance. Naučila jsem se tu, oproti svobodomyslnosti, typické pro nás horaly, i jakési vnitřní zdrženlivosti.

Jak vypadá váš běžný den?

Probudím se, nasnídám a sednu si k práci. První polovinu dne vždy strávím nad rukopisem, druhou obvyklými domácími pracemi – úklidem, vařením, nákupem, žehlením. Obyčejný život!

Přečtěte si také

Ohavný zločin

Narodila jste se a vyrůstala v Arménii, od svých dvaadvaceti let jste pak víc než čtvrtstoletí žila v Rusku. Do Arménie jste se vrátila až poté, co Rusko v únoru 2022 vtrhlo na Ukrajinu.

Ve skutečnosti jsem se rozhodla opustit Rusko už v roce 2020, hned po porážce Arménie ve válce o Náhorní Karabach, kterou rovněž vyvolal a podnítil Kreml. Ale můj syn tehdy studoval na univerzitě a rozhodli jsme se, že nejdřív by měl získat diplom. A že pak prodáme byt a odejdeme. Jenže než syn dostudoval, Rusko napadlo Ukrajinu a to byla taková rána, že jsme všeho nechali a odjeli. Neviděla jsem žádnou možnost zůstat v zemi, jejíž vedení se ukázalo být schopné tak ohavného zločinu.

Arménie bývala součástí SSSR a na rozdíl třeba od sousední Gruzie si i po jeho rozpadu zachovala s Ruskem blízký vztah…

Ano, jenže už válka v roce 2020 byla pro náš národ obrovským šokem. Rusko bylo naším vojenským a ekonomickým spojencem a arménští občané si byli jisti, že pokud se něco stane, Rusko jim bude oporou. Nikdo nemohl předvídat tak trpký výsledek.