Tady ti stydne grog

Někdy před deseti lety jsem začala mít silný pocit, že lidé propadli shonu a že i kamarádská setkání začínají mít spíš účelový charakter. Tytam byly celonoční dýchánky, kde se probírala různá témata a člověk na ledacos přišel. Místo toho se rozjely takzvané „small talks“, po nichž ve mně vždycky narůstala pachuť nedořečeného. Proto jsem s radostí přijala možnost mít vlastní rubriku ve známém časopise. Utřídím si myšlenky, které třeba někomu poslouží jako zdroj inspirace.

Po roce jsem publikované sloupky vydala ve své knize Turnový háj.

Vzápětí přišla nabídka na autorské čtení v literárním stanu trenčínského festivalu Pohoda. Zmocnil se mě zmatek. Psát klidně, ale číst na veřejnosti, to ne.

Jenomže organizátor festivalu na mé odmítnutí odpověděl:

„Četla byste střídavě s vaším saxofonistou a pak byste přešli na koncert Thoma Yorka z Radiohead, který má hudební projekt s basistou z Red Hot Chili Peppers. Rádi by se po koncertě se členy legendárních Plastiků setkali.“

To samozřejmě rozhodlo. Navíc saxofonista je spřízněná duše, ženám pozorně naslouchá i ve chvíli, kdy jim klepe popel z cigarety do pupíku. Jen je potřeba umístit lahve s alkoholem do bezpečné vzdálenosti, protože jinak se z laskavého Jekylla změní v destruktivního Hydea. Ale naštěstí jedeme z Prahy autem na poslední chvíli, takže na konzumaci alkoholu stejně nebude čas.

Do literárního stanu jsme dorazili jen taktak, zvukař pustil CD Plastiků, my jsme spontánně začali zpívat do mikrofonů. Byl to silný moment. Stan se plnil k prasknutí. Usedáme do křesel, produkce před nás postaví lahev bílého vína. Začínám číst. Než se dostanu k pointě, Vráťa do sebe vyklopí celou lahev a chopí se mikrofonu:

„Ono těm jejím textům není moc rozumět, takže já to trochu odlehčím a Eva pak přečte další svůj blábol.“

K mikrofonu jsem se už nedostala, Vráťovým textům nikdo nerozuměl, protože je četl odzadu, a stan se postupně vyprázdnil.

„To bylo dobrý, ne?“ ohodnotil Vráťa svůj výstup.

„Nebylo, ale počkej, máme teď důležitou schůzku…“ to už ale Vráťa splynul s davem.

Co teď? Mám připravenou spoustu otázek ohledně nového hudebního projektu, který právě Thom York a Flea dokončili. Prostě za nimi po koncertě zajdu, jak bylo domluveno. Konverzace proběhla rychle.

„Zdravím, já jsem basistka z Plastiků, ale historický člen a frontman kapely bohužel zřejmě někde popíjí.“

„Aha, tak ho pozdravuj, moc nás těšilo.“

Vycouvala jsem z backstage. Asi po hodině jsem našla Vráťu ve stanu s rumem.

„Kde se couráš?“

„Ale absolvovala jsem small talk s Yorkem.“

„Proč teď voláš do New Yorku? Tady ti stydne grog…“

Pachuť z nedořečeného jsem zahnala celonočním rumovým dýchánkem, během kterého jsme na ledacos přišli.