Žába, ne hutná

Kvůli ekologické nehodě, která proběhla v naší vsi, se letos do každé chalupy zavádí městská voda a instaluje kanalizace. Zkontaktuji místního instalatéra, aby vybagroval výkop na trubky a připojil vodu do domu.

Kamarád mi radí: „Hlavně ať na závěr zhutní hlínu vibrační žábou, aby se to nepropadalo.“

„Přivezu parťáka, uděláme to levně,“ říká instalatér.

„Zhutníte to žábou?“ zjišťuji.

„Jasně, nebojte se, že by vzniklo nedorozumění.“

„Uvařím něco dobrýho.“

„Svíčkovou? “

„Klidně.“

„A basu piv k tomu.“

Vystudovala jsem sice hotelovku, ale nakonec jsem odmaturovala s odřenýma ušima, protože jsem špatně popsala krávu.

Kamarádka mi radí:

„Kup falešnou svíčkovou, protkni slaninou, nastrouhej zeleninu, udělej marinádu z octa a koření a nalož to. Druhej den to dáš dusit a nakonec přidáš karamel.“

„Karamel?“

„Rozpustíš cukr, necháš ztvrdnout a znovu zahřeješ. Hlavně nezapomeň ocet před dušením
slejt!“

Přichází den D, přijíždím z Prahy s pekáčem naložené svíčkové. Chlapi už makají na dvoře.

„Pani, máme špatnou zprávu. Přesekli jsme kabel od kanalizace, byl uloženej moc mělce.“

Dám rychle pekáč do trouby a vyřizuju opravu, jenže v tom shonu zapomenu slít ocet, takže dům čpí nesnesitelnou nakyslostí.

„Přidej víc karamelu,“ radí kamarádka.

„Přivezli žábu?“ volá kamarád.

Hledám žábu a připálím karamel. Omáčka má intenzivní hořkokyselou chuť. Zředím ji smetanou, pak druhou, třetí, nakonec i šlehačkou, která měla přijít navrch. Omáčka ztratila chuť úplně, je hodně tekutá, tak ji alespoň zahustím moukou. Výsledkem je vrchovatý pekáč žlutohnědé šlichty. Chlapi se mezitím pustili do basy piv, vzduchem lítají zátky.

„Máte žábu?“ osmělím se.

„Nevešla se na avii.“

„A jak to zhutníte?“

„Zaházíme a uděláme kopeček.“

Volám kamarádovi: „Udělají kopeček.“

„Žádnej kopeček, to si bude dva roky sedat. Ať přivezou žábu, ta se vejde do osobáku.“

Prostřu, ozdobím stůl květinami, rozmístím zbytek piv.

Chlapi přijdou mírně podroušení, ale v dobrém rozmaru.

„Dobrou chuť, pánové.“

„Madam, vy jste tu omáčku tak zhutnila, že to už není svíčková. Vy asi nemáte manžela, že ne? Jedeme se domů najíst. Akorát čerpadlo stříká na všechny strany. Kdyby to bylo moc, tady máte sikovky, povytáhněte uzávěr v šachtě, ale ať se nepropadnete, byla by vás škoda. Tak zejtra nashle.“

„Počkejte, jestli zejtra přivezete žábu, udělám něco fakt dobrýho.“

„Platí. Vdolky s povidlama a k tomu basu piv. A vy to nemusíte dělat hutný, nám stačí, když to bude chutný…“