Jak nasytit půlku Pece. Provozuje zde už čtyři restaurace, dalším se nebrání

Na tomto místě obvykle píšeme o výjimečných restauracích, ale tentokrát se zaměříme na hospody obyčejně dobré. Dávám si solidní zelňačku za 89 korun, králíka na česneku se špenátem (259,–), jsem najedený, spokojený, to stačí.

Výjimečné je místo, kde sedím: hotel Hvězda. Horská chalupa uprostřed Pece, nabízející azyl turistům už sto let.

Hned za prvními dveřmi leží na pohovce německý ovčák Hugo, který se občas zvedne a přejde do jiného místního hotelu s hospodou, aby zkontroloval svého pána.

Pětačtyřicetiletý Marek Holer taky neustále přebíhá mezi podniky, kterých v Peci vede čím dál víc. Naštěstí kousek od sebe: „První byla v červenci 2020 Hvězda,“ vypočítává na začátku rozhovoru (který potrvá zhruba půl dne právě z toho důvodu, že Marek pořád odbíhá a něco řeší). „Pak přibyl hotel Krokus, restaurace Deli Post a teď začátkem prosince jsem dostal klíče od hotelu Hořec s restaurací, tak jsme si s týmem mákli a před Vánoci začali najíždět turisté,“ říká a zároveň dvěma mladým mužům ubytovaným v Krokusu a plánujícím výstup na Sněžku vnucuje zdarma takzvané nesmeky, protože pár lidem už to prý uklouzlo a v márnici pak bylo živo. „Potom ještě máme chatu Lesovna,“ kompletuje mým směrem, „ale tam jen osm pokojů a letní bistro.“

V tuto chvíli vede zhruba polovinu celoročně fungujících restaurací v Peci, a tak se ptám: „Vy jste se to tady rozhodl ovládnout?“  

Směje se, takhle by to neformuloval. „Mám ale ambice podnikat tam, kde je příležitost a zjevná díra na trhu. Tady existovala spousta provozů, které předchozí šéfové nedokázali využít tak, aby dávaly hostům radost a zároveň ekonomicky šlapaly; výrazně se to začalo projevovat za covidu. Já si řekl, že to s týmem zvládnu, a abych naši společnost zrobustnil, naskakuju do dalších uvolněných provozů.“

Marek Holer přistupuje ke gastronomii a hotelnictví zcela racionálně: „Tady je pět měsíců z roku málo turistů – ale čím víc budu mít podniků, tím víc bude celoroční práce pro mé lidi.“

Cestou do Aromi

K Markově strategii se dostaneme podrobněji, ale nejprve cítím potřebu vysvětlit, že ano: je to sebevědomý muž, ale na své sebevědomí má nárok, v gastronomii se vyzná.

Vzpomínám na svůj první velký gurmetský zážitek: když jsem roku 2008 dojel stopem do Pekingu a napsal o tom reportáž, spokojený čtenář mě pozval do pražské restaurace Aromi. Dal jsem si mořského vlka pečeného v soli, úplnou slast, a podle všeho (oba se na tom shodujeme) mě tehdy obsluhoval právě Marek…