Dokonalý apríl v Londýně

V dubnu roku 2009 jsme hráli s kapelou Plastic People v legendární londýnské koncertní síni Queen Elizabeth Hall, která se nachází na jižním břehu Temže. Megakoncert se konal u příležitosti premiéry hry Toma Stopparda Rock’n’Roll, která pojednává o tom, jakou roli může sehrát hudba coby symbol politického hnutí odporu.

Tom Stoppard je původem Čech, ale v dětství rodnou zemi opustil se svou židovskou rodinou, která prchala před nacisty. Stoppard se později stal blízkým přítelem Václava Havla a jakožto člen Amnesty International byl v úzkém kontaktu s perzekvovanými osobnostmi českého undergroundu.

Londýnská premiéra „Rokenrolu“ měla velký úspěch a koncert v Queen Elizabeth Hall se stal velkou událostí, hlavně pro nás. Domů jsme se vrátili s pocitem, že česká undergroundová scéna si právě získala své skalní příznivce i v zahraničí.

O pár měsíců později probíhalo ve smíchovské hospůdce Na Neklance promítání dokumentu o spisovateli Egonu Bondym. Po skončení filmu si ke mně přisedl jakýsi Angličan. Mluvili jsme o novém cédéčku Plastiků, které mělo brzy vyjít. Po několika pivech na mě Mike vyrukoval s otázkou:

„Nezahráli byste s Plastikama v Londýně?“

„V Londýně jedině v Queen Elizabeth Hall,“ vyhrkla jsem.

„A kdy jste tam hráli naposled?“ zeptal se Mike.

„V dubnu.“

„Tak navážeme na duben mezinárodním křtem vašeho CD,“ řekl Mike.

Slovo dalo slovo a obyčejný učitel se rozhodl obří sál pro tisíc lidí naplnit koncertem undergroundové skupiny na vlastní pěst s pomocí sponzorů.

Byli jsme se saxofonistou požádáni, abychom přijeli do Londýna jako předvoj. S radostí jsme vyrazili.

Londýn nás přivítal s otevřenou náručí, cestou z letiště jsme pořídili několik fotek v metru s nápisem „underground“. Navazovali jsme na duben, kde se dalo. Po absolvování rozhovoru s nejlepším moderátorem BBC jsem cestou do hotelu v rozjařenosti vykládala taxikářovi historku o svých začátcích studia angličtiny, kdy jsem místo son of a bitch (zkurvysyn) říkala savannah bitch (fena ze savany).

Po pár nabitých dnech jsme se vrátili do Prahy s podobným pocitem jako v dubnu. Návaznost klapla.

Mike se dlouho neozýval. Měsíc před plánovaným koncertem přišel krátký mail: „Zdravím. Získané finance od sponzorů stačily pokrýt pouze náklady na předvoj. Dovezte si nástroje autem. Bydlet budete v různých hotelích. Je společná sprcha o. k.? Do sálu dojděte prosím pěšky. Mike.“

V den koncertu jsme dorazili do slavné Queen Elizabeth Hall, která působila jako těsně před rekonstrukcí. Žádné občerstvení, žádné květiny, žádní olivrejovaní vrátní jako minule. V sále pro tisíc se krčilo dvě stě lidí a taxikář. Cédéčko nakonec nebylo čím polít. Svým způsobem jsme na duben navázali. Mezinárodní křest našeho cédéčka byl dokonalý apríl.