Sebestředný Joe odchází. Místo transformace USA má jeho konec hořký odkaz

Dnes se to může zdát zvláštní, ale byly doby, kdy se prezident Joe Biden těšil mezi Američany docela slušné oblibě. 

Před čtyřmi lety, když přicházel do úřadu, stále zuřila pandemie koronaviru a existovaly obavy z možné vlny násilností: část příznivců Bidenova poraženého rivala Donalda Trumpa se zlobila a odmítala uznat výsledek voleb. První měsíce roku 2021 však nakonec vypadaly, že se po hrůzách pandemie i chaosu Trumpova úřadování vrací klidné časy. Bidenovi demokraté navíc měli většinu ve Sněmovně reprezentantů i v Senátu, ačkoli tam šlo fakticky o převahu jediného hlasu. Vládnout s těsnými většinami není žádná legrace, ale kdo jiný by na to mohl být tak připravený jako Biden s desítkami let zkušeností vlivného senátora? Stárnoucí státník si sebevědomě sliboval, že svou agendu prosadí též s pomocí některých republikánů. Zjevně šlo o první známku jeho sebestřednosti, která nakonec předurčila i jeho odchod – jako kdyby si myslel, že může silou vůle vrátit Washington do dřívějších, politicky méně polarizovaných dob. 

Sám sebe viděl Biden jako prezidenta, který vstoupí do dějin tím, že transformuje zemi. Který prosadí přelomové zákony a zařadí se po bok demokratických velikánů, jakými byli například Franklin D. Roosevelt nebo Lyndon B. Johnson.

Biden ovšem na počátku hrál i na strunu skromnosti – nikdy to sice přímo neslíbil, ale naznačoval veřejnosti, že si uvědomuje problém svého pokročilého věku, a že až mu v roce 2024 bude dvaaosmdesát, nebude kandidovat. Jeho čtyři roky v úřadě měly sloužit jako období klidu, během kterého si demokratická strana vybere vitálnějšího nástupce. 

Jenže brzy přišly potíže…

Je to můj úspěch

Bidenovy ambiciózní legislativní balíky se postupně zadrhávaly v Kongresu. Narážel nejen na republikány, ale i třeba na senátora vlastní strany Joea Manchina. 

Ekonomika v prvních měsících Bidenova úřadování ještě nevypadala zle. Spojené státy vycházely z pandemie s až překvapivě silným pracovním trhem. Nízká nezaměstnanost umožnila milionům Američanů zvyšovat si příjmy, ať už odchodem za lepším, či jen tlakem na své zaměstnavatele. Jenže výhody dost možná nejpozitivnějšího aspektu Bidenova úřadování začala už tehdy pomalu užírat zvyšující se inflace, která se posléze stala jedním z jeho největších problémů. 

Zlom ve veřejném mínění přišel s nešťastným stažením amerických vojsk z Afghánistánu. Ten plánovala už předchozí Trumpova administrativa, ale odehrála se za Bidena. Traumatické záběry evakuace, která byla i přes dlouhé plánování naprosto chaotická, se v americké historii zařadily k obrazům potupného pádu Saigonu v roce 1975, jímž skončilo angažmá Spojených států ve Vietnamu. 

Propad amerického sebevědomí na geopolitickém poli ale teprve začínal. Následující měsíce sílily spekulace a varování amerických úřadů, že se Vladimir Putin chystá napadnout Ukrajinu – k čemuž na sklonku února 2022 skutečně došlo. Ukrajina nepadla v průběhu dnů či pár týdnů, jak si to Kreml představoval. USA a jeho západním spojencům se ale nakonec nepodařilo více než jen zbrzdit bleskovou invazi a změnit ji v dlouhý a krvavý konflikt.

Válka navíc přispěla k dalšímu zvyšování cen, reálné příjmy mnoha Američanů dostávaly na frak, všeobecně se očekávalo, že volby do Kongresu roku 2022 budou znamenat republikánské vítězství.

Pak ale demokraté dostali nečekanou vzpruhu. Americký Nejvyšší soud, který Trump během svých čtyř let v úřadě posílil hned třemi konzervativními soudci, zrušil v červnu 2022 desítky let starý precedent, který na federální úrovni více méně zajišťoval ženám minimální právo na interrupce. Toto rozhodnutí spustilo v mnoha republikánských státech vlnu zpřísnění interrupčních zákonů – zkomplikovalo ale také volební šance republikánů, jejichž konzervativní náhled v této věci je pro značnou část americké veřejnosti nepřijatelný.

A tak výsledky kongresových voleb nedopadly pro demokraty tak bídně, když uhájili křehkou většinu v Senátu. Z tohoto obratu štěstěny si podle zpráv amerických novinářů ve Washingtonu vzal Joe Biden v Bílém domě velmi sebestředné ponaučení: rozpačitý volební výsledek republikánů nepovažoval za důsledek jejich nepopulárního postoje v otázce interrupcí – myslel si, že jde o projev vlastní politické zručnosti.

S blížícími se prezidentskými volbami tak rostlo i Bidenovo sebevědomí. Dřívější náznaky, že Biden přenechá své žezlo pro volby roku 2024 mladšímu, energičtějšímu demokratovi, vzaly zasvé. Přitom průzkum za průzkumem ukazoval, že Američané mají především kvůli inflaci pochybnosti o tom, jak Biden řídí americké hospodářství. Přesto se prezident rozhodl propagovat své domnělé ekonomické úspěchy, z čehož byli v rozpacích i mnozí jeho spolustraníci. Prezidentův tým si sliboval, že do voleb Američanům dojde, že se vlastně mají lépe, než jak odpovídají v průzkumech. 

Plácání se

Rok před volbami pak dostaly Bidenovy vyhlídky další ránu. Masivní útok Hamásu na Izrael a následující odveta do značné míry rozpoltily demokratickou voličskou koalici a demotivovaly část liberální voličské základny. 

Ve světle vršících se krizí začalo být stále viditelnější, že stárnoucí muž selhává v roli prezidenta už jen na komunikační úrovni. Možná že mladší a čilejší šéf Bílého domu by se ze šlamastiky, které čelil, dokázal vymluvit. Biden se ale ve všem více a více plácal. A udržitelné už to přestalo být po první prezidentské debatě v půlce loňského roku. Biden tváří v tvář Trumpovi zkolaboval a jeho spolustraníci začali vymýšlet, jak ho narychlo nahradit. 

Šokujícím faktem, který bude navždy tvořit černou kaňku za Bidenovým úřadováním, je to, že ani v této nejtemnější hodině si prezident a jeho lidé zjevně nepřipouštěli, do jakého průšvihu se dostali. Od kandidatury nechtěl upustit ani v momentech po debatě, kdy interní průzkumy ukazovaly, že ho Trump může porazit drtivě se ziskem více než čtyř set volitelských hlasů z 538. 

Bidenova viceprezidentka Kamala Harrisová, která po něm na poslední chvíli převzala kandidaturu, se tak děsivému výsledku vyhnula. Návratu Trumpa ale nezabránila. Kromě Bidenova pozdního rozhodnutí odstoupit jí podrazil nohy i další krok jejího šéfa. Na začátku úřadování svěřil prezident Harrisové nevděčný úkol – řešení problému s migrací na americké jižní hranici. A podle informací některých amerických žurnalistů je možné, že tak Biden učinil naschvál, aby mu nevyrostl rival. 

Hořký odkaz

Joe Biden určitě nevstoupí do historie jako prezident, který transformoval zemi, jak si sám sliboval. Kromě popsaných neúspěchů bude navíc spojován i s tím, že navzdory předchozím slibům udělil milost svému odsouzenému synu Hunterovi, což rozladilo dokonce část Demokratické strany. Hořce pak působí jeho někdejší plány, že otevře cestu mladší generaci demokratů. Do sebe zahleděný starý prezident nakonec pouze připravil cestu zpět do Bílého domu stejnému člověku, kterého v roce 2020 porazil – Donaldu Trumpovi.