Saunování s příběhem: Maringotka u řeky, designové majstrštyky i sud za auto

Poprvé jsem to zažil v pošumavských Horažďovicích. Obyčejná sauna u městského bazénu se v sobotu odpoledne naplnila pestrou směsicí mužů a žen, kteří odhodili stud – a to nejen, co se týče nahoty…

Mluvilo se páté přes deváté. Probíraly se změny v jízdních řádech či aktuální ceny palivového dříví, podrobnosti týkající se tetování i vztahové šlamastiky společných známých. Nakonec ze mě lilo víc, než je zdrávo – nechtělo se mi přerušit pocení, abych nepřišel o další zajímavosti. 

Sauny se liší nejen teplotou, vůní či osvětlením, případně tím, zda je na ochlazení k dispozici sprcha, sud, či bazén. Mohou mít i zvláštní atmosféru, odpovídající tomu, kdo je provozuje a jaká směsice lidí se v nich schází.

Tábořiště na břehu Labe

Pěšina vyšlapaná mezi slepými říčními rameny na okraji Hradce Králové je na začátku zimy rozbahněná, místy se ztrácí. Až když spatříme kouř vycházející z komína maringotky zaparkované na břehu Labe, uleví se nám, že jdeme dobře.

Saunu pojmenovanou podle grónského hlavního města Nuuk si vysnily Aneta Kohoutová a Natálie Kratochvílová po několika pobytech ve skandinávských zemích. „Saunování tam má trochu jiný nádech než u nás. Lidé tam chodí kvůli tomu, aby se potkali a popovídali si, většinou dojde i na nějaké to pivko,“ říká Natálie. Aneta, která studovala ve Finsku, dodává: „Každá kolejní budova má svoji saunu. Skoro každý večer někdo koupil plato plechovek a šlo se na to. Strávili jsme tam třeba šest hodin, o půlnoci jsme vylezli a šli na párty.“