Po letech marasmu se můžeme těšit na lepší časy, říká ekonom

Na co se osobně těšíte v roce 2025 z pohledu ekonomiky?

Těším se, že pokud se nepokazí nic v zahraničí, z pohledu naší vnitřní ekonomiky vypadá vývoj příznivě. Inflace se umoudřila, růst se vrací směrem k potenciálu, trh práce se začíná zase trochu hýbat. Zabrzdili jsme zadlužování, které nás dosud provázelo. I když je pořád horší, než bych chtěl, aspoň jsme najeli na lepší trajektorii. A reálné mzdy porostou slušným tempem. To jsou všechno pozitivní věci. Ale je tady i obrovská nejistota.

Jaká?

Právě ohledně dění v zahraničí – konkrétně Rusko na Ukrajině, napětí na Blízkém východě, Německo v recesi a nástup nevyzpytatelného Donalda Trumpa. Kdybych to vyjádřil v číslech, vidíme prognózy růstu naší ekonomiky mezi 1,5–2,5 procenta HDP. Závisí to na tom, jak velkou váhu a pravděpodobnost dáváme vývoji v zahraničí. Ale doma to vypadá poměrně ustáleně.

Takže by to mohl být nadějný rok…

Vypadá to tak. Pořád to není žádná hitparáda, ale po všech těch letech marasmu by letošek měl být konečně ve znamení ekonomické normalizace. A v roce 2026 bychom měli dohnat ztráty, které jsme utržili během pandemie, ať už naším zaviněním, nebo ne.

Je takovýhle optimismus skutečně namístě? Z čerstvých dat Českého statistického úřadu vyplývá, že česká průmyslová výroba zpomaluje. Po celé Evropě pak vidíme zpomalování autoprůmyslu, na kterém řada států staví své hospodářství…

Samozřejmě ne všechno je úplně růžové, jsou tady sektory, které ohrožené jsou. Je to způsobeno i riziky ze zahraničí. Například pomalejší Čínou nebo Německem. To jsou faktory, které se nám propíšou do automotivu a do průmyslu, i kdybychom tady dělali všechno správně. Naštěstí naše ekonomika na průmyslu nestojí tak jako dřív, je z většiny tvořena službami. A je to tak správně.

O kolik vy osobně očekáváte, že česká ekonomika poroste?

Já se přikláním k nižším odhadům. ČNB předpokládá dvě a půl procenta, bankovní domy jsou spíš na straně jednoho a půl procenta. Já očekávám, že nás vývoj v zahraničí stáhne pod dvě procenta. Ale na konci dne to, co nás zajímá lidsky, je, jestli porostou nominální mzdy víc než inflace. A já nevím, co by se muselo stát, aby tomu tak nebylo. Rozdíl mezi šesti procenty růstu nominálních mezd a dvouprocentní inflací bude znamenat nějaký čtyřprocentní nárůst reálných výdělků, což je hezké.

Jak (ne)dohnat Německo

Když to vezmeme lidsky, jak na tom tedy budou v letošním roce české domácnosti?

Shrnu to do dvou bodů, jednoho optimistického a jednoho pesimistického. Dobrá zpráva je, že když se podíváme na náladu domácností, vidíme, že je zhruba někde na úrovni roku 2014. Je dost podobná jako po těch nejhorších letech finanční krize a krize eurozóny, kdy nás stíhala jedna katastrofa za druhou. Pak jsme zažívali pár poměrně dobrých ekonomických let – dokud nezasáhla pandemie.