Švehlovu smrt předpověděl, svoji ne. Příběh českého jasnovidce, který zemřel v Osvětimi 

Chodov 9. listopadu 2022. V potemnělé Staroměstské ulici v centru Chodova na Sokolovsku se schází nevelká skupinka lidí. Chvíli postojí a vyslechnou si proslov několika řečníků. Na dlažbu, ze které září dva nové zlaté čtvercové kameny, pak položí zapálenou svíčku a drobnou kytici. Na kamenech zmizelých, na stolpersteinech, svítí dvě jména – Rudolfa a Gerty (psáno německy Gertrud) Brumlíkových, manželů, kteří oba našli smrt v Osvětimi.

„Gerta z Chodova pocházela, patřila do movité rodiny místního obchodníka Porgese. Rudolf se za ní přistěhoval a vzali se. V rodině ale Rudolfa moc rádi neměli, považovali ho za hochštaplera, který si vymýšlel různé schopnosti,“ řekl mi o pár dnů později tehdejší městský historik Miloš Bělohlávek.

„Poslední roky před transportem do Terezína ani vlastně nežil v Chodově, ale jeho život byl oproti ostatním místním Židům, což byli většinou obchodníci, mnohem zajímavější. I proto jsme tu chtěli kámen na uctění jeho památky mít,“ dodal.

Inklinuje k tajemným vědám

Rudolf Brumlík se narodil 14. prosince 1899 v Brozanech nad Ohří, malé obci, která leží jen několik kilometrů od Terezína. Rodiče se měli co ohánět, postupně se jim narodilo minimálně pět dětí (některé prameny uvádějí až sedm sourozenců), Rudolf byl podle dostupných informací nejmladší.

Po pěti letech v české obecné škole ho rodiče poslali ještě na tři roky do německé měšťanské školy. To stačilo, aby po vzniku Československa mohl začít pracovat jako úředník, předtím ale musel absolvovat povinnou, rok a půl trvající vojenskou službu. Sloužil ve východních Čechách – v Josefově a v Hradci Králové, kde byl přidělen k dělostřeleckému pluku. 

A právě odtud jsou první zmínky o jeho údajných schopnostech jasnovidectví, metapsychologie nebo hypnózy.