Gdototutaxmrdí. Bohulibý plán vysázet stromy se změnil v zápach v ulici

Touhle dobou je většina vánočních stromků už dávno odstrojená, ovšem v ulici, kudy denně chodím, jsou větve stromů stále ověšené. Nikoli však vánočními ozdobami – zdejší koruny jsou obalené plody, které barvou i velikostí připomínají mirabelky. Tím ovšem veškerá podobnost končí. 

Mladé stromořadí v novém tisíciletí nahradilo chřadnoucí akáty. Stromky utěšeně rostly, pravda, spíš jen do výšky, místo aby košatěly a skýtaly stín. Úřady zvolily jinan dvoulaločný neboli ginkgo bilobu, prastarý druh odolný vůči průmyslovým zplodinám. Jinany netrpí žádnými závažnými chorobami, nemoří je škůdci a nevadí jim ani hluboký mráz. Řeklo by se ideální nízkoúdržbový strom do nepohody velkoměsta. 

Všechno se zdálo idylické, dokud před pár lety stromy nedosáhly pohlavní zralosti. Problémem je totiž milostný život jinanů. Ginkgo biloba je rostlina dvoudomá, tedy má samčí a samičí jedince. K opylení dochází koncem jara a semena obalená dužinou dozrávají ve vrcholném podzimu. Že se poblíž nachází dospělá jinanka, tou dobou nelze nezaznamenat. Její plody totiž neobyčejně páchnou, intenzivně a na dálku. Jejich odér připomíná něco, co vyšlo z lidského zažívacího ústrojí buď vrchem, nebo spodem a nezdrželo se to v něm moc dlouho. Od podzimu do jara čtu v očích nicnetušících chodců v naší ulici první slovo kultovního románu francouzského spisovatele Raymonda Queneaua Zazi v metru, které v českém překladu zní „Gdototutaxmrdí“. Snažím se jim vysvětlovat, že za odér můžou plodné samice stromu ginkgo biloba, který by se spíš měl jmenovat bingo hniloba. Oranžové kuličky čpí až do nebes a běda, když nějakou rozšlápnete. A že loňská úroda byla bohatá, naše vinohradská ulice páchne, jako kdyby tu parkoval valník s hnojem. Nejsme v tom v Praze sami. Pár obsypaných samic už měsíce zamořuje zastávku autobusů v Kobylisích a vyvolává stížnosti občanů. Aromatické stromořadí mají i v Podskalí.

Jsem přesvědčenou zastánkyní diverzity a rovného zastoupení pohlaví, i kdyby k němu měly dopomáhat kvóty. Jediné místo, kde podporuju diskriminaci samičího pohlaví, jsou stromořadí jinanů dvoulaločných v blízkosti lidských obydlí. Poměr dvanácti jinanek na osmnáct jinanů jako v naší ulici by například v parlamentu nebo vládě byl vítězstvím pokroku. Ovšem smíšené jinanstvo je pomsta města na obyvatelstvu, zvlášť když je obecně známo, že právě kvůli zápachu plodů jsou do zástavby vhodné jen samčí rostliny a žádoucí pohlaví lze předem zajistit, jelikož se jinany dají množit i řízkováním. 

Sním o tom, že uprostřed noci přijede guerillový zahradník, vykope smraďošky a místo nich zasází neškodné stromy. Protože jinak je budoucnost temná. Jinany jsou mimořádně dlouhověké, a tak hrozí, že rodící samice budou v Praze smrdět ještě dlouho poté, co my dávno smrdět přestanem.