Co když o vítězi voleb rozhodne podcast. Které z nich mají v Česku největší vliv na politiku?  

Je 6. listopadu 2024 a tým Donalda Trumpa oslavuje vítězství v amerických prezidentských volbách. Hovoří i jeden z jeho blízkých spolupracovníků – byznysmen a šéf organizace smíšených bojových umění UFC Dana White. Vyjmenovává podcastery, internetové celebrity, v jejichž pořadech se Trump při kampani objevil – a které jen na youtube viděly miliony diváků. „Chci poděkovat klukům z NELK, Adinu Rossovi, Theu Vonovi, Bussin’ With The Boys a nakonec mocnému a vlivnému Joeu Roganovi,“ říká Dana White.

Většina podcasterů, které zmínil, nejsou profesionální političtí komentátoři. Začínali spíš v zábavním průmyslu. Točili komediální videa, komentovali videohry nebo probírali sport, často právě bojová umění. Mají mladé mužské publikum a silné názory, s pravidly klasické novinařiny si nemusí lámat hlavu. Místo nákladné techniky jim stačí chytrý mobil a videa mohou být klidně roztřesená, ale autentická. Kontrastují tak s novináři z tradičních médií, experty nebo – jak se říká – mluvícími hlavami, které své pořady připravují v nákladných studiích.

Zmíněná skupina tvůrců působících pod značkou NELK podpořila Trumpa i naživo na předvolebním shromáždění. „Potřebujeme Trumpa zpátky a potřebujeme ho fakt hodně,“ říkali davu v Las Vegas. Republikánského kandidáta podporují dlouhodobě, natáčeli s ním už při předchozích volbách. Vzájemně je seznámil právě zmíněný šéf UFC Dana White.

Podcasty ve volební kampani přitom samozřejmě nejsou zázračným nápadem amerických republikánů – stejně jako platí, že internetové sociální sítě využívají i zneužívají politici nejen v USA už více než patnáct let. Loni se cestou podcastů obracela na mladé voliče i poražená kandidátka demokratů viceprezidentka Kamala Harrisová: cílila na ženy a na afroamerické muže. Viditelný rozdíl byl však ve stylu vedení rozhovorů. Její posezení v podcastech All the Smokes nebo Call Her Daddy víc připomínalo televizní interview, jako by atmosféru tížilo, že hostem je viceprezidentka. Politička dlouze vyprávěla o důležitých, ale složitých věcech, jako je duševní zdraví. Zatímco zábavnější stránku měly na jejích shromážděních dodat přední hollywoodské tváře. 

Tým Donalda Trumpa naopak použil zábavné podcasty coby nosič pro předání jednoduchých poselství. Před volbami přišel do čtrnácti předtočených nebo živých vysílání svých sympatizantů. A obecně se má za to, že Trumpovo vystoupení zejména u Joea Rogana mu pomohlo k jeho vítězství. Pořad tohoto komika, herce a bývalého zápasníka s pozoruhodným mixem názorů – v minulosti podpořil sňatky gayů, rekreační užívání drog, ale taky právo držet zbraň a byl kritizován za šíření konspiračních teorií kolem covidu – je totiž skutečně populární. The Joe Rogan Experience (Zkušenost Joea Rogana) byla loni, jak napsal magazín Variety, nejsledovanějším podcastem na platformě Spotify.

Existují i v Česku podobně vlivné podcasty, které směřují k formátu videa a v zásadě nejsou propojené s tradičními médii? Odpověď je složitější, určitě však lze najít tvůrce, kteří do politiky tím či oním způsobem zasahují nebo ji ovlivňují.

Povídej, brácho

Na české scéně se o propojení podcastových bavičů s politikou mluvilo například kvůli výsledku evropských voleb. Křeslo v Evropském parlamentu získal bývalý automobilový závodník Filip Turek, jehož na kandidátku vyslalo uskupení Motoristé sobě. S více než 150 tisíci preferenčními hlasy se stal překvapením voleb, víc jich měla už jen Klára Dostálová z ANO.

Filip Turek předtím chodil k youtuberům a do podcastů jako cestovatel a expert na auta. Mladým divákům imponovala kromě jeho sbírky aut také sebevědomá prezentace, kterou založil na tom, že je „politicky nekorektní“. Netýkalo se to jen motorismu a souvisejících regulací, moderátoři s ním probírali řadu dalších společenských a politických témat.

Dnešní europoslanec dlouhé roky vystupuje v podcastech internetové televize VOX TV, která se jednu dobu popisovala jako „poslední platforma, kde může Filip Turek říkat své názory“. Klasická média ho prý nemají ráda. Na stejném videokanálu mimo jiné dostal prostor, aby s lídrem Přísahy, koaličního partnera Motoristů, Robertem Šlachtou a zakladatelem televize Petrem Kubelíkem probíral „temné pozadí české politiky“. Ještě před volbami měl rozhovor přes čtvrt milionu zobrazení.

Prasynovec dirigenta Rafaela Kubelíka spustil svou internetovou televizi na začátku roku 2022. V předloňském rozhovoru pro spřízněné Radio Universum popisoval, že ho ke spuštění vlastní stanice přiměly obavy, aby jeho dcera nevyrůstala v „polototalitě“, která tu podle něj hrozila za koronavirové pandemie. Peníze na rozjezd vybíral v internetové sbírce, kde od fanoušků získal skoro milion a půl korun. Mezi odměnami pro přispěvatele byla společná večeře s Petrem Kubelíkem a Filipem Turkem nebo závodníkův autogram s fotkou.

Už před založením VOX TV si Petr Kubelík zval hosty do populárního pořadu na youtube, kde během rozhovoru jedli čím dál pálivější jídla a kamera snímala jejich bezprostřední reakce. Filip Turek tuto výzvu podstoupil celkem třikrát. Naposledy týden před volbami – počet zhlédnutí přesáhl dvě stě tisíc. S jídlem dostali diváci naservírované názory na Evropskou unii.

Publikum se navíc násobilo. Filip Turek se totiž objevoval v dalších podcastech, kde mu nikdo neoponoval. Naopak ho v zásadě vykreslovaly jako legendu a alfa samce. Krátce před volbami si povídal také s tvůrci Fantastického podcastu, který se s nadsázkou popisuje jako „největší diskusní kroužek v České republice“. I v tomto případě rozhovor vygeneroval přes dvě stě tisíc zhlédnutí. Jindy zase přišel do Brocastu, podcastu bratrů Adama a Tomáše Dunovských, na společné povídání s kuchařem Zdeňkem Pohlreichem o podnikání a životě: v tomto případě počítadlo na youtube ukazovalo v době voleb přes čtyři sta tisíc zobrazení. Nové diváky získával i starší „otevřený rozhovor“ Brocastu s Filipem Turkem z roku 2023, ten měl před volbami skoro devět set tisíc zhlédnutí a od té doby sledovanost ještě vzrostla. 

Inspirací pro Brocast byly americké podcasty, ve kterých vedou autoři dlouhé, třeba i několikahodinové rozhovory. Také český pořad nabízí „přátelské rozhovory bez data spotřeby, u ohně a se skleničkou v ruce“, jak říká jeho slogan. První epizodu zveřejnili bratři Dunovští v listopadu 2018, od té doby jich vyšlo sto osmnáct. „Žádná klíčová témata nemáme. Rádi si povídáme se zajímavými lidmi a je skoro jedno, jaké bude téma,“ popisují svou dramaturgii. Moderátoři mimo jiné podnikají v oblasti doplňků stravy, které propagují u každého videa. Dlouhodobě jsou úspěšní v anketě Podcast roku: loni získali stříbrnou pozici v kategorii talk show, v předešlých ročnících byli vyhlášeni nejlepším podcastem v kategorii zábava. „Máme teď v průměru okolo deseti milionů zobrazení a poslechů měsíčně,“ říká Tomáš Dunovský. Přesto nemají pocit, že by přispěli k Turkově volebnímu úspěchu. „Spíš naopak. Filip už měl velmi dobře vybudovaný vztah se svými diváky a posluchači, protože mluvil o tématech, která diváky bavila, a mluvil srozumitelně. Proto se na ty rozhovory s ním lidé rádi dívají,“ vysvětlují v mailu bratři Dunovští.

Kouzlo nezávislosti

Zatímco Petr Kubelík nebo bratři Dunovští nejsou profesionální novináři, jiní političtí podcasteři vzešli ze zavedených redakcí a později se osamostatnili. Mezi ty nejúspěšnější patří Čestmír Strakatý. Před lety začínal jako editor v redakci zpravodajství České televize, odkud odešel dělat dramaturga do nové internetové televize DVTV. 

Před kamerou se poprvé objevil ve vydavatelství Czech News Center, kde moderoval rozhovory na webu Reflexu. Vlastní autorský formát založil na konci roku 2022, část obsahu je zdarma a zbytek jen pro předplatitele. Rozšířené verze svých rozhovorů prodává předplatitelům na platformách Forendors a HeroHero, přičemž na té druhé má přes deset tisíc platících odběratelů při ceně šest eur měsíčně. Rozhovory natáčí také pro server CzechCrunch. Do studia k němu přišli prezident, členové vlády i opoziční politici. Jejich výroky rezonují v dalších médiích. Zve si ale také hosty z jiných oblastí veřejného života.

V Reflexu pak začínal i podcast Kecy a politika, který spolu natáčejí komentátor Bohumil Pečinka a bývalý politický marketér Petros Michopulos. Dnes ho provozují na vlastní pěst a podobně jako Čestmír Strakatý dávají část obsahu zdarma. Podporovatelé, kteří jim přes platformu Forendors pošlou 149 Kč měsíčně, mohou poslouchat delší epizody a dostávají také bonusový obsah. 

Podcastová scéna se od tradičního televizního vysílání, které v zásadě doručí v jednu chvíli velkému publiku stejný obsah, liší svou roztříštěností. Každý si najde podcast, který vyhovuje jeho konkrétnímu vkusu, a poslouchá ho v čase, který mu vyhovuje. Dá se vůbec určit, jaký je nejvlivnější? Kdo je hybatelem událostí, místo aby je zpětně popisoval? A jak to vůbec změřit?

„Jestli budeme vnímat odkazy na podcast a citace z něj jako vliv, je příkladem takového podcastu Kecy a politika,“ hodnotí Jakub Viliš, který se podílí na produkci několika českých podcastů. Napovědět může také zájem lidí o vstupenky na živé natáčení, což je v posledních letech oblíbený způsob, jak podpořit vztah s fanoušky a zároveň získat peníze. Z politických podcastů taková natáčení pořádají třeba Kecy a politika. Nebo taky Vlevo dole novinářů Lucie Stuchlíkové a Václava Dolejšího, což je ovšem podcast pevně spojený s etablovaným médiem, webem Seznam Zprávy.

Tvůrci již zmíněného Brocastu, kde se objevoval Filip Turek z Motoristů, říkají, že jim jde primárně o prodej svého zboží, nikoli o vliv na politiku. „Brocast vnímáme jako marketingové oddělení pro e-shop s doplňky stravy. Namísto toho, abychom dělali klasický online prodej, prostě natáčíme rozhovory a budujeme vztah s diváky a posluchači,“ vysvětlují bratři Dunovští. Podle nich si na sebe nicméně i toto „marketingové oddělení“, tedy pořad na youtube, vydělá sám – třeba díky podpoře reklamních partnerů. 

Stírání hranic

Producentka Hana Němečková, která byla u zrodu mnoha významných českých podcastů, říká, že posouzení jejich vlivu záleží na tom, koho se ptáte. „Nemyslím si, že je jen jeden, který by ovlivňoval skutečně celospolečenskou debatu dlouhodobě a plošně,“ říká. Pokud se podle ní zeptáte kluka kolem dvaadvaceti let žijícího v Brně, který se zajímá o seberozvoj a investice, řekne vám, že zásadní jsou již zmíněný Brocast nebo třeba Vojta Žižka, investor a bývalý investiční bankéř. „Pokud se zeptáte dobře situovaných manželů z Prahy 4, řeknou vám, že Kecy a politika, Čestmír nebo Vlevo dole,“ dodává Hana Němečková, zatímco pro ženy na mateřské to podle ní může být podcast Agáta a Ornella, který nabízejí dvě postavy showbyznysu Agáta Hanychová a Ornella Koktová. 

„A manažer PPF vám řekne, že to je Insider,“ zmiňuje Němečková další vlivný podcast, který společně produkují Michal Půr a Tomáš Jirsa. První z nich má novinářské zkušenosti z ČTK, pro kterou pracoval jako zpravodaj v Bruselu, vedl také týdeník Euro nebo web Info.cz. Dnes na CNN Prima News moderuje večerní publicistiku 360°. Druhý se dlouhodobě věnuje marketingové komunikaci a PR. Podcast Insider se zrodil před několika lety. Také jde o rozhovorový formát s částmi epizod zdarma, plnou délku mohou slyšet jen předplatitelé. Na platformě HeroHero platí přes 1 400 fanoušků šest eur měsíčně, na Patreonu má podpora několik úrovní. Kdo zaplatí 140 Kč, může mimo jiné pokládat otázky hostům. Nejdražší přístup, za 1 150 Kč měsíčně, v nadsázce pojmenovaný „oligarchicko-mediální komplex“, otevírá cestu do skupiny v aplikaci WhatsApp, kde fanoušci mohou komunikovat se členy týmu.

„Podcast není novinářská forma a nepodléhá novinářským kritériím. Nehrajeme si na objektivitu, říkáme svoje názory. Obsah je v podcastu o dost důležitější než forma,“ píše autorská dvojice ve svém desateru. Půr – který říká, že už se nepovažuje za žurnalistu, ale za „hybridního novináře“ – stojí za akciovou společností Datarun, „továrnou na podcasty“: pod touto značkou vznikají více než dvě desítky dalších pořadů včetně Půrovy samostatné show, která nese jeho jméno.

„Úctyhodné bylo i to, jak Michal Půr skrz značky Insider a Datarun protlačil téma digitalizace stavebního řízení – byť to byla zejména komunikace na sociálních sítích a podcasty a reporty fungovaly jako doplněk,“ dodává Hana Němečková. Digitalizaci stavebního řízení a problémům při jejím zavádění se Michal Půr průběžně věnoval od loňského ledna, o prázdninách se pro něj k tématu vyjádřil i bývalý pražský primátor a předseda představenstva České komory architektů Jan Kasl. Řadu argumentů zveřejněných Michalem Půrem přebírali kritici později odvolaného ministra Pirátů Ivana Bartoše, který měl digitalizaci na starosti.

Skoro jako televize

Slovo podcaster původně znamenalo autor pravidelného internetového zvukového pořadu. Průkopníci začali s podcasty před dvaceti lety, u nás tuto technologii prosazoval Český rozhlas. Název totiž odkazuje na automatické ukládání nahrávek z internetu do přehrávače iPod (iPod + broadcast). S vývojem technologií a důrazem na video se však přesné hranice stírají. 

Řada tvůrců dnes své pořady běžně nahrává třeba na youtube. Případně pořádají dlouhá živá vysílání, ve kterých diskutují s fanoušky na vybrané téma nebo prostě jen o tom, co přinesl den. Kvůli tomu se běžně zaměňují pojmy podcaster, youtuber, streamer či influencer. 

Všichni zmínění přitom dělají do určité míry totéž, vytvářejí obsah pro odběratele a řada z nich se na něm snaží vydělat. 

V Česku je podle pořadatelů ankety Podcast roku přes osm tisíc podcastů, jen polovina z nich ale vydala víc než sedm epizod a alespoň jednu epizodu ročně vydají tři tisíce podcastů. Podle loňské zprávy Českého statistického úřadu poslouchá podcasty 46 procent lidí starších šestnácti let. 

Podcasty nejvíc vyhovují mladým ve věku 16 až 34 let, tedy přesně těm, kteří se odklánějí od vysílání klasických televizí.

I čeští politici si dosahu internetových pořadů všimli už před časem, youtubeři například nechyběli ani ve volební kampani současného prezidenta Petra Pavla (magazín Reportér o tom psal v březnu 2023). Internetové pořady dnes oslovují tak velkou skupinu obyvatel, že už jsou na dohled běžným televizním formátům. 

Pro srovnání: Poslední loňské vydání nedělní politické diskuse Partie Terezie Tománkové například na Primě sledovalo 450 tisíc lidí. K televizním obrazovkám ale, jak už bylo naznačeno, usedají starší voliči, zatímco na internetu se pohybují mladší generace a youtubeři často oslovují také prvovoliče.

Opoziční hnutí ANO si princip propojování politických témat osvojilo s někdy až bizarní komikou. Bývalá ministryně financí Alena Schillerová se neváhá převléknout do kostýmu hranolků a mluvit v něm na tiktoku o brigádách pro studenty. Hnutí recykluje hlášky a memy spojené s jeho předsedou, takže když si založilo svůj stranický podcast, dalo mu název Sorry jako. Těmito slovy Andrej Babiš před osmi lety odbyl reportéry České televize, když se zajímali o jeho příjmy. Na vlnu tiktokizace politiky v poslední době naskočil také premiér Petr Fiala. Předseda občanských demokratů svým odběratelům na tiktoku například sdělil, že nezpívá koledy a o Vánocích přečte hodně knížek.

Evropa chce evidovat

Velké dosahy internetových bavičů a podcasterů už několik let zajímají úředníky v Evropské unii. Zatímco třeba pravidla pro chování webových celebrit při předvolební kampani si každý stát upravuje sám, na úrovni celé Unie se sjednocuje omezení pro digitální reklamu a ochranu nezletilých. Už před několika lety europoslanci schválili směrnici, která má bránit šíření nenávistného obsahu a nekalých obchodních praktik v audiovizuálních službách. 

Pro televizní stanice, v Česku i v Evropské unii obecně, platí dlouhodobě řada omezení týkajících se toho, co nesmí vysílat. Kdyby třeba velká televize zařadila do dětského pořadu propagaci tabákových výrobků, dostane pokutu a při opakovaném porušování pravidel by riskovala svou licenci. Pro youtubery a podcastery však dlouho žádná omezení neplatila a uzavírali jednu reklamní spolupráci za druhou.

Samostatnou oblast regulace tvoří zákaz šíření nenávistných myšlenek nebo záznamů teroristických činů. Zde jde o evropskou reakci na případy, kdy útočníci živě vysílali na facebooku nebo youtube zraňování a zabíjení svých obětí. Nebo na případy, kdy se obyvatelé západní Evropy zradikalizovali na internetu sledováním fanatických islamistických kazatelů, načež konvertovali a odjeli se přidat k blízkovýchodním extremistům.

Zatímco v jiných evropských státech již nějakou dobu vykládají unijní směrnici tak, že platí nejenom pro samotné videoplatformy, ale i pro jednotlivé podnikající tvůrce, u nás se tento výklad objevil teprve nedávno – a vznikl kolem toho rozruch. Způsobila ho Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, tedy úřad zodpovědný podle zákona za dohled nad audiovizuálním prostředím. Vydala tiskovou zprávu, ve které vyzvala youtubery a další internetové tvůrce, aby se zapsali do její evidence. Podmínky zaevidování vycházejí z evropských pravidel: zjednodušeně řečeno – tvůrce musí natáčet videa (jenom zvuková stopa nestačí), jeho dosah musí být srovnatelný s televizním vysíláním a musí na takové činnosti vydělávat.

Úřední komunikace nebyla moc srozumitelná, a někteří vlivní čeští podcasteři proto rovnou vyhodnotili kroky vysílací rady jako pokus o zavedení cenzury ve svobodném internetovém světě. Posléze se do věci vložili politici. Část internetových tvůrců se zúčastnila kulatých stolů ve sněmovně a na ministerstvu kultury. Kvůli hájení zájmů podcasterů vzniká Asociace digitálních tvůrců. A ministr kultury Martin Baxa s některými vlivnými producenty obsahu diskutoval také na sociální síti X. Připravil změnu zákona, aby se tvůrci nemuseli aktivně hlásit do evidence, ale aby rada naopak sama vytipovávala, kdo už je tak významný, že podléhá zákonným kritériím. Tato změna ale ještě není schválena. Ujasnění povinností youtuberů by mělo přijít v prvních měsících roku. 

„Nechystáme se někam registrovat. Obecně regulace v Česku nám přijde až moc a nehodláme tomu jít naproti. Jestli nás nějaká rada vyzve, tak to budeme následně řešit,“ reagují na úřední novinku tvůrci Brocastu.

Propojení s politikou

Zatímco podcastery pobouřilo, že by se měli zapisovat do úřední evidence, jiný segment internetových tvůrců je ve státním rejstříku už několik let. A možná jsou svým dosahem a propojeností s politickou scénou dokonce nejpodobnější americkým politickým influencerům zmíněným na začátku tohoto článku. 

V oficiálním seznamu takzvaných audiovizuálních mediálních služeb najdeme například internetovou televizi XTV, jejíž nejvýraznější tváří je moderátor a člen Rady České televize Lubomír Xaver Veselý.

Jednatelem provozující firmy je Jakub Černý, který ji podle evidence skutečných majitelů vlastní společně s Miroslavem Benešem a Stanislavem Hlaváčkem. Hospodaření v roce 2023 uzavřela se ziskem skoro pěti a půl milionu korun. V e-shopu si mohli fanoušci mimo jiné koupit zlatou minci s portrétem Lubomíra Veselého, kus za 75 tisíc korun. Celý emisní náklad sta kusů je podle webu vyprodaný.

Politici do XTV chodí často a rádi. Bývalý prezident Miloš Zeman si ji vybral třeba pro svůj loňský vánoční a letošní novoroční projev. Další bývalý prezident Václav Klaus z ní pravidelně komentuje aktuální dění. V pořadu X Talk se na židli pro hosty střídají převážně opoziční politici ANO a SPD, a pokud dorazí někdo z koalice, jsou to spíš reprezentanti konzervativních názorových proudů. Jen na youtube odebírá XTV 109 tisíc lidí. A kanál Xaver Live, který se představuje jako „politicky nekorektní, umělecky neobjektivní, genderově nevyvážený, ale s prstem na tepu doby“, má odběratelů ještě víc, přes 122 tisíc. Navíc je dostupný i prostřednictvím podcastových aplikací.

Politici si Lubomíra Veselého oblíbili a neváhají se ho hlasitě zastat. Loni ho chtěla koalice odvolat z Rady České televize kvůli urážlivým výrokům o herečce a bývalé diplomatce Magdě Vášáryové. O co konkrétně šlo? Když Vášáryová hodnotila výsledky slovenských parlamentních voleb a ptala se, kolik voličů je tam „fašistů, neofašistů, neonacistů“, a mluvila také o „spodině“, vzkázal jí Veselý, že je sama „spodina“ a že jí přeje, aby jí „mráz roztrhnul p..el“.

Bod navrhující odvolání Veselého z dozorčího orgánu veřejnoprávní televize se však opozičním poslancům podařilo zablokovat, a tak na odvolání nedošlo ani po několika měsících. „Xaverův výrok naopak ukázal, že Xaver do Rady České televize rozhodně patří. Nepochybně svým výrokem ukázal, že zastupuje velmi silný názorový proud, který je kritický k lidem, jako je paní Vášáryová,“ podpořil ho například předseda SPD Tomio Okamura.

Nejasnosti kolem regulace internetových tvůrců podporuje také to, že naopak jiný podobně vlivný videokanál dosud v žádné evidenci vysílací rady nenajdeme. Bývalá televizní moderátorka a někdejší politička Jana Bobošíková provozuje projekt Aby bylo jasno, jemuž jen na youtube fandí přes sto tisíc odběratelů. Její platformu využívá třeba europoslanec Ondřej Dostál, zvolený za koalici Stačilo! komunistky Kateřiny Konečné: politik touto cestou zveřejňuje svůj pravidelný podcast.

Co zajímá posluchače

Porovnávat přesně úspěšnost českých podcastů, včetně pořadů zabývajících se či ovlivňujících politiku, může být obtížné, protože jejich distribuční kanály jsou, stejně jako u světových kolegů, roztříštěné. 

Fanoušci si je mohou například stahovat ze Spotify, přes Apple Podcasts a odemykat si bonusy přes platformy HeroHero, Forendors a Patreon. Anebo je s oblibou sledují přímo na sociálních sítích a na youtube, kde zvukovou stopu doplňují záběry ze studia. Liší se také frekvence vydávání epizod, žánrové zařazení nebo délka dílů a jejich rozdělení na volné a placené části.

Počty odběratelů nejsou na každé platformě veřejné a žebříčky popularity se dynamicky mění podle aktuálního období. Ani počet předplatitelů nemusí být spolehlivým vodítkem, protože platba je za přístup k celému obsahu, ne za jednotlivé epizody. S rezervou je nutné brát také údaje od samotných tvůrců. Počet zahájených spuštění sám o sobě neříká nic o tom, jestli posluchač pořad slyšel celý, nebo ho po chvilce vypnul. Zhlédnutí na youtube zase může započítávat jednoho uživatele víckrát.

Některé podcasty se však v seznamech nejúspěšnějších pořadů opakují napříč různými distribučními kanály. Při pohledu na jejich autory je zjevné, že úspěchu pomáhá zázemí tradičních mediálních domů. Například v kategorii Zprávy a politika v aplikaci Spotify je z prvních dvaceti podcastů celých šestnáct spojeno s velkými redakcemi, převážně Českým rozhlasem a Seznamem.

Na Apple Podcasts se mezi deseti nejúspěšnějšími podcasty loňského roku objevily čtyři, které se pravidelně věnují politice a aktuálním událostem. Nejvýše z nich, na druhé pozici, byla Vinohradská 12 z produkce Českého rozhlasu. Třetí byl již zmíněný Čestmír Strakatý a hned za ním pořad 5:59, který vzniká pro web Seznam Zprávy. Na šesté příčce bylo Studio N, natáčené v redakci Deníku N.

Apple sestavil také žebříček deseti nejpopulárnějších jednotlivých epizod. Ten potvrzuje zálibu českých posluchačů v kriminálních příbězích všeho druhu. Do přehledu se dostala pouze tři zpravodajsko-publicistická témata. Na šesté pozici se umístil zářijový díl podcastu Vlevo dole věnovaný odchodu Pirátů z koaliční vlády. Devátá je epizoda Vinohradské 12 o extrémech na politické scéně, také ze září. A na desáté příčce je rozhovor o počátcích konfliktu mezi Izraelem a Palestinou, který ve Studiu N vedl Filip Titlbach s Petrem Koubským. Vznikl už v listopadu 2023, přesto předběhl i jiné, aktuálnější díly.

Prosadit se na podcastové scéně bude bezpochyby čím dál obtížnější, obsahu je totiž už hodně, a den má pořád jen dvacet čtyři hodin a čas posluchačů a diváků není nafukovací. „Jsme atomizovaní do svých bublin a v nich řešíme vlastní kauzičky a skandálky,“ připomíná producent Jakub Viliš. Podcastový boom však určitě nekončí: nové projekty už ohlásili další novináři. Řečeno slovy Jakuba Viliše – bublin přibývá.