V Ghaně roste český les, král Ašantů děkuje. Výpravu přijal i panovník  

Ve vnitrozemí Ghany se rozkládá území Ašantů, v jejichž čele stojí – a usedá na trůnu nebo v nosítkách, případně tančí – král. 

Ten současný se jmenuje Otumfuo Nana Osei Tutu II., „Král králů, dobrodinec svého lidu a přemožitel krajt“. Vládne už čtvrtstoletí a po celou dobu se těší, stejně jako jeho patnáct předchůdců, všeobecné loajalitě a nezměrné úctě.

Je to úcta, kterou si ašantští králové vysloužili během staletí. Svou říši založili v 17. století a poté dále rozšiřovali, což se však posléze nesetkalo s valným pochopením britského impéria. S tím postupně svedli pět velkých válek. Během prvních dvou se Ašantům podařilo evropské mocnosti vzdorovat; z lebky poraženého britského generála sira Charlese MacCarthyho si dokonce v roce 1842 udělali ceremoniální číši. V páté válce nicméně Britové definitivně triumfovali a roku 1902 Ašantskou říši začlenili jako svůj protektorát do kolonie nazvané Zlatonosné pobřeží. Tehdejší ašantský král Prempeh I. prohlásil, že ačkoli si jeho lid přeje být přítelem bílého člověka, žádný „protektorát“ nikdy nepřijme. Byl za to odeslán do exilu na vzdálených Seychelských ostrovech.

Po mnoha dalších peripetiích vytvořili Britové roku 1957 z několika různých území, mezi nimiž bylo i to ašantské, zemi nazvanou Ghana – ta se pak stala první kolonií v subsaharské Africe, která získala nezávislost. Ustavila se jako konstituční monarchie v čele s královnou Alžbětou II., po celonárodním referendu však byla roku 1960 prohlášena republikou. Jako ústavní demokracie je vedena voleným prezidentem, který současně zastává funkci hlavy státu i vlády. 

Jak uvnitř demokratického zřízení, kde se vlády střídají podle volebních výsledků, může fungovat dědičná monarchie? 

Pro návštěvníka z daleké ciziny zapeklitá otázka. Odpověď na ni nemám, nicméně po mnoha rozhovorech s místními lidmi jsem si odnesl dojem, že funguje. Ano, specificky – kromě jiného je nicméně zřejmé, že pokud má člověk nějaký záměr, rozhodně mu pomůže, seznámí-li s ním krále a požádá o jeho podporu. A naše mise takový záměr měla.

Nikdy nohu přes nohu!

Jeho Výsost Otumfuo Nana Osei Tutu II. sídlí v královském paláci v Kumasi, hlavním městě někdejší Ašantské říše. Palác sice koncem dvacátých let postavili Britové, ale tehdejší král po svém návratu z exilu trval na tom, že má-li se do něj nastěhovat, náklady uhradí sám, a to do posledního penny. 

Současný král má mnoho práce, hlavně se spravedlivým rozsuzováním pří podle „odvěkých zvyklostí“; před vynesením rozsudku naslouchá i dobrozdáním svých četných rádců, což si nějaký čas vyžádá. Přesto si najde chvíli i na audience, které ovšem neudílí ledaskomu. Obávám se, že naše delegace z české větve globálně fungující nadace Plant-for-the-Planet, založené už před sedmnácti lety, by v to sotva mohla doufat, byť jsem do ní přizval i Michaela Kocába a Leoše Mareše. Audience nám však poskytnuta byla – díky českému velvyslanectví v Akkře.