Sníh je vzácné zboží, je potřeba posílit léto, říká šéf Trigemy provozující areál v Rokytnici 

V Rokytnici nad Jizerou jste začali druhou zimní sezonu. V čem bude jiná než ta první?

Vstoupili jsme tam koncem září 2023 a ta první sezona byla taková hodně narychlo. Teď jsme si to osahali a zjistili, jak to funguje. Pro letošek byla těch novinek celá řada. Můžeme začít u toho, že máme dvě nové rolby Prinoth Leitwolf X z Itálie, které v sobě mají naimplementovaný odečet výšky sněhu pomocí satelitu.

Jak to funguje?

V létě se nasnímá kopec z letadla nebo dronu, pak se udělá přesný model. A pak se v zimě jen odečítá poloha rolby ze satelitu a tím se zjistí výška sněhu a jak se s ním hospodaří. Nové technologie už umožňují i to, že rolbař vidí, kolik sněhu je čtyřicet nebo padesát metrů před ním.

Takže s ním může hospodařit…

Lyžaři většinou sníh nahrnou na kraje sjezdovky, kde se moc nejezdí. Rolbaři pak vidí, jakou tam mají zásobu, mohou s tím pracovat a vlastně tak udržet sjezdovku déle v provozu.

Zdá se, že sníh je na horách poslední dobou skutečně vzácné zboží.

To skutečně je. Proto by nestačilo opatřit jen ty chytré rolby. Pořídili jsme i tři moduly SnowFactory, což je vlastně výrobník sněhu, funguje ale na jiném principu než sněžná děla. 

Četl jsem o něm, máte ho na Monínci. Dělá vlastně takové malé šupinky ledu.

Velkou výhodou je, že pro výrobu nepotřebuje teplotu pod nulou, může dělat sníh i při plus patnácti. A navíc je ten sníh uvnitř chladnější a sušší, a tím pádem déle vydrží. Na Monínci máme pět modulů, každý má kapacitu sto kubíků za den. S těmi moduly dokážeme garantovaně vysněžit sjezdovku o délce 600 metrů. Je to samozřejmě brutálně drahé. Na podzim jsme vysněžili polovinu z 1 200 metrů dlouhé sjezdovky a na těch šesti stech metrech se u nás jezdilo nejdříve v celé republice, už od 17. listopadu.

Což je trochu kuriózní vzhledem k tomu, že se jedná o kopec ve středních Čechách.

Ale zase není v národním parku, takže nenaráží na podobná omezení jako třeba Rokytnice. Tam jsme s Krnapem vyjednali tři moduly, které máme na dojezdech sjezdovek, kde je to nejvíce potřeba. Protože pokud přijdete o sníh na dojezdu, je vám ten nahoře na kopci k ničemu.

Změny provázely i systém parkování. Proč?

Nainstalovali jsme sofistikovanější závorový systém na parkoviště, který rozpozná SPZ aut. Ty jsme propojili se skipasy, takže ti, kdo u nás lyžují, mají parkování zdarma v ceně a ti ostatní nám za parkování něco zaplatí, protože de facto zabírají místa určená těm lyžujícím. Připravili jsme také rebranding celého lyžařského byznysu pod názvem Nahoru. 

Což platí pro Rokytnici a Monínec najednou?

A bude to platit i pro náš třetí resort, areál Samoty v Železné Rudě. Tam už se roky čeká na povolení pro novou podobu areálu. A ještě to nějakou dobu potrvá, než ho zvelebíme.

V čem vizuální proměna Rokytnice spočívá?

Vykosili jsme reklamní smog a celé je to laděné v hezké kombinaci bílé, modré a černé. Myslím, že je to pěkné.

Sto dnů za zimu

Pojďme nyní k ekonomice lyžařského areálu. Jaký je obrat a z čeho vychází? Předpokládám, že klíčovým zdrojem příjmů je jízdné na lanovkách a vlecích…

Cílem je obrat kolem sta až sta deseti milionů korun. Klíčovým příjmem je skutečně jízdné, protože v Rokytnici neprovozujeme nic jiného než ta přepravní zařízení. To se ale do budoucna určitě změní, protože s tím jsme do celé akvizice šli.