Bude žít dál na chatách a zahradách. Historička architektury o konci brněnského Prioru

Jak otevření Prioru před čtyřmi dekádami změnilo nákupní zvyklosti Brňanů?

Lidé tam pořídili, co nikde jinde nebylo k dostání. Jeho otevření znamenalo přechod od pultového prodeje na samoobsluhu a volný výběr. V objektu pracovalo přes 750 lidí včetně truhlářů, zámečníků či aranžérů, protože měl přes 40 výloh, které se každé tři týdny měnily. V útrobách fungovala sítotisková dílna, kde se vytvářely veškeré plakáty a dekorace. Nákupní dům měl také promyšlený marketing, pracovníci vyjížděli do okolí a lákali na zboží.

Čím byla stavba výjimečná?

Dům je v podstatě skládačka. Jednotlivé moduly o velikosti 9 × 6 a 9 × 9 metrů betonovalo pět cementáren v Československu. Náklaďáky je dovezly na místo a tam je na sebe skládal jeřáb vypůjčený ze stavby jaderné elektrárny v Dukovanech. Beton navíc není obložený či zakrytý, ale naopak přiznaný, a ještě zdrsněný špachtlí, aby ukazoval svou materialitu. Stavby si v té době mohly dovolit být opravdu monumentální a ty brutalistní fascinují právě svým měřítkem.

Naposledy se Prior otevřel vloni v říjnu, teď jsou vnitřky vyklizené, patra stržená, zbývá demolice betonové „skořápky“. S jakými pocity to všechno sledujete?

Stále se nemůžu zbavit pocitu zbytečnosti rozhodnutí o odstranění stavby. Dům je pro mě reprezentantem a symbolem doby. Režim se vymezoval proti konzumu, ale současně ho musel poskytnout. Na objektu pracovali opravdu významní architekti, je nositelem historické, umělecké a architektonické paměti města a je za ním obrovské množství práce.

Jak to, že pouhých 40 let od svého dokončení už nemá co nabídnout?

Přesně tak, je to mladý dům a já myslím, že by určitě měl co nabídnout. Uplynulé roky ukázaly na možnost velice dobrého využití pro kulturu. Objekt několik let fungoval jako komerční obchodní centrum a správce současně poskytoval dřívější obří skladové prostory a kanceláře za symbolickou cenu kulturním neziskovým organizacím. Fungovaly tam ateliéry studentů z fakulty architektury či fakulty výtvarných umění. Konaly se tam výstavy, divadelní představení, projekce. Akcí přibývalo.

Město však v roce 2017 nevyužilo přednostní nabídku k odkupu, a tak objekt získal současný majitel – developerská skupina Crestyl.

Kdyby město objekt koupilo, určitě by jej umělo využít. Nedlouho poté, co nabídku dostalo, kandidovalo jako evropské hlavní město kultury. Určitě by získalo i financování, kdyby šlo do kandidatury s takovým projektem. Přiblížilo by nás to k evropským metropolím – Berlínu, Londýnu. Nyní město marně hledá, kam umístí kino Scala nebo kde bude Divadlo Bolka Polívky. A tak velkorysé prostory k dispozici nemá.

Lze najít v zahraničí srovnatelný objekt?

Často jsem Prior srovnávala s centrem Barbican, obytným a kulturním centrem v Londýně, které stojí, stejně jako Prior, na vnějším pásmu bývalých městských hradeb, je ze stejného období a ve stejném stylu. Když v době jeho vzniku odbednili betonové části, každou jednotlivou zdrsňovali sbíječkou. U nás se povrch jednotlivých schodišťových věží podle umělecké koncepce Ivara Otruby zdrsňoval rytím špachtlí. Zatímco Barbican je národní památkou, Prior jde k zemi.

Mohlo město dát developerovi alespoň podmínky přestavby?

Mohlo. Například zachování či využití nějaké části stavby. V současnosti však jde developer raději cestou demolice a novostavby, jelikož rekonstrukce nebo adaptace bohužel nebývají levnější. Dům nemá žádné konstrukční potíže či statické poruchy, je plně funkční a postavený tak, že se dá velmi dobře upravit. Stačilo by zachovat nějaký signifikantní moment a stavbu použít a adaptovat na nový projekt. Připadalo by mi to mnohem smysluplnější, obzvlášť v době, kdy řešíme klimatickou krizi. S Priorem byla prostavěná velká uhlíková stopa, použito obří množství materiálu i lidského úsilí.

Co se stane po demolici s hromadami betonu?

Někdy se postupuje tak, že se stavba rozdrtí a použije na novostavbu, nebude to však tento případ. Ptala jsem se zástupců developera, jakým způsobem budou dům recyklovat, avšak nedohodli se s městem na uložení suti, takže dům skončí někde ve spodních vrstvách dálnice.

Na stavbě není nic komunistického

O co podle vás Brno demolicí Prioru přichází?

Když dojde k plošnému odstranění a nasazení něčeho nového do prostoru, ztrácíme kapitolu z příběhu města. Současná architektura si dobře rozumí s tím, co už existuje. To je právě vždy zajímavé – procházíte městem a skrze stavby a veřejná prostranství poznáváte historii a čtete příběhy míst. Nového návrhu bych si vážila mnohem víc, kdyby nějakým způsobem reagoval na to, co existuje, a současným způsobem to rozvíjel.

Co odpovídáte, když odstranění stavby někdo kvituje s tím, že alespoň zmizí další „komunistický pomníček“?

Stavby vzniklé během minulého režimu byly jeden čas a priori odmítané, často bohužel ze strany politiků. Dorůstá však generace, která už tou zkušeností není tak moc zatížená, a také postupuje odborný výzkum, který jednak poukazuje na kvality těchto staveb a jednak narovnává představy o tom, v jakém kontextu vznikaly. Na této architektuře není nic komunistického či totalitárního – brutalistní architektura vznikala na sever, na jih, na východ i na západ od nás. Byl to dobový styl a způsob, jakým se pracovalo s materiálem a uvažovalo o konstrukcích.

Zástupci developerské společnosti uvedli, že nový projekt šesti budov s částečně zastřešeným prostranstvím je krásný a má potenciál změnit celé město. Změní ho k lepšímu?

To se ukáže až časem. Architektura, podle níž je zpracován, se v současnosti označuje jako generická. Nejsme si jistí, jestli to vytvořil člověk, nebo umělá inteligence, protože je totožná s mnohými dalšími. Je to jakási globální architektura, kterou můžeme najít na Dálném východě, v Jižní Americe, v podstatě kdekoli.

A to je špatně?

Jde o to, že taková architektura není autentická a specifická, nereaguje na bezprostřední situaci a kontext. Je to architektura vznikající u počítače a může se nasadit na jakékoliv místo na planetě, proto je její autorská hodnota výrazně nižší než u Prioru. Hodnota se také hodně odvíjí od náplně. Projekt v Brně spojí komerci s exkluzivní klinikou, hotelem a byty, takže uvidíme, jakým způsobem bude vše dohromady fungovat a nakolik půjde o inkluzivní veřejný prostor.

Stejný osud postihl i sousední areál bývalé Vlněny. Prostor někdejších továren se zaplnil kancelářskými objekty.

Bohužel zůstalo zachováno jen to nejstarší, nikoli to, co bylo architektonicky nejzajímavější. Staveb, jako je zachovaný Bochnerův palác, existuje velké množství, jako doklad doby však měly zůstat zachovány unikátní velkorysé továrenské prostory. Bohužel architektura, která vznikla po roce 1948, zatím téměř nemá památkovou ochranu. Ještě není tak stará, aby mohla být už „prověřená“ časem, aby ji patřičné úřady uznaly za historicky hodnotnou.

Fronta na reliéfy

Nicméně některé části Prioru se podařilo zachovat…

Cenné věci, především reliéfy navařené na zábradlí, se podařilo alespoň částečně zachovat a poskytnout veřejnosti, díky čemuž se budu loučit s domem snáz. Skrze signifikantní reliéf stále žijícího umělce Miloslava Buřivala se objekt „rozprášil“ do domácností, na chaty, na zahrádky, což mi přijde jako pěkné pokračování příběhu. Dům nekončí ráz na ráz, ale pokračuje alespoň jeho fragment. Z hlediska cirkulární ekonomiky mi přijde klíčové i uplatnění ostatního materiálu.

Musela jste stavební firmu hodně přesvědčovat, aby její dělníci reliéfy odřezali?

Stavbyvedoucí byl ochoten naslouchat, že má smysl věnovat tomu námahu. Tři muži je museli sundávat kus po kusu, trvalo jim to dlouho a zničili u toho několik brusných kotoučů. Původně chtěli odřezat zejména sanitární vybavení, avšak o něj ve skutečnosti zájem nebyl. Reliéfy byly pryč hned, veřejnost si rozebrala i ty zlomené a signovaný kus byl umístěn v Muzeu města Brna.

Kolik reliéfů našlo nového majitele?

Podařilo se odřezat postupně všechny, celkem asi 130 kusů. Z toho sedmdesát se prodalo za symbolickou tisícovku, lidé na ně stáli frontu na parkovišti. Zájem byl obrovský a stavitelé nebyli schopni poptávku uspokojit. Někdo si je dokonce chtěl vzít všechny. Padesát kusů bylo vyčleněno k charitativnímu prodeji za vyšší cenu pět tisíc korun a výtěžek půjde dětskému hospici Dům pro Julii.

Co dalšího se podařilo zachránit?

S nabídkou dalších věcí oslovuji architektonická a designérská studia. Například přístavba byla obložena velkými vínovými skleněnými deskami. Posloužit ještě mohou i okna s bronzovým leskem ze schodišť. Unikátní technologií, kdy se skleněná deska položí do cínové lázně, což vylepší jak její estetické, tak termoregulační vlastnosti, se již dnes nic nevyrábí. Stejné desky jsou použité v objektu smuteční síně od Ivana Rullera, kterou nyní rekonstruují v brněnských Židenicích. Zástupci městské části si proto ty z Prioru převezmou. Pokud se nevyužijí během oprav, chtějí je využít případně v jiném městském projektu. Využití najde i žluté „drátosklo“ ze zábradlí a zájemce máme i o velká písmena TESCO.

Laika ani nenapadne, kolik cenných součástí může mít obchodní dům.

Umělecké dílo bylo nedílnou součástí staveb z druhé poloviny 20. století, na umění muselo být ze zákona vyčleněno jedno až čtyři procenta z rozpočtu stavby. Obchodní domy mívaly umělecká díla přímo na fasádě. Prior na ní má keramický obklad se solnou glazurou, ale vše je dobře přilepené a bohužel to nejde sundat.

Útrobami Prioru jste v uplynulých letech prováděli zájemce při komentovaných procházkách a seznamovali jste je s tím, k čemu v počátcích které prostory sloužily. S jakými reakcemi jste se setkávali?

S kolegyněmi a kolegy jsme provedli více než dva tisíce lidí. Bylo mezi nimi hodně pamětníků či bývalých zaměstnanců, kteří se chtěli dovnitř ještě podívat, ale také mnoho těch, kdo přišli čistě ze zájmu.

Překvapil dům něčím vás samotnou?

V místnosti číslo 3 034 se podařilo najít archiv. Ani sami správci nevěděli, co ukrývá. Po dvou měsících přemlouvání mě tam pustili a uvnitř jsme našli všechno, veškerou dokumentaci. Mám radost, že tento doklad zůstane zachován. Přece jen jde o dům, s nímž se každý musel setkat, ať už do Brna přijel jakkoli. Při příjezdu do města vás v podstatě vítá.

Prior neměl žádná podzemní podlaží, jelikož stojí na svrateckém náhonu. Ani nová stavba je nebude mít?

Bude, dá se stavět i na vodě. V podzemí bude dokonce několik pater podzemních garáží, vlivem čehož půjde o náročnou stavbu. Vodu budou muset průběžně během kopání odčerpávat. Rozhodnutí nehloubit bylo v době stavby Prioru učiněno hlavně z časových důvodů, město na dokončení spěchalo.