Bude žít dál na chatách a zahradách. Historička architektury o konci brněnského Prioru

Jak otevření Prioru před čtyřmi dekádami změnilo nákupní zvyklosti Brňanů?

Lidé tam pořídili, co nikde jinde nebylo k dostání. Jeho otevření znamenalo přechod od pultového prodeje na samoobsluhu a volný výběr. V objektu pracovalo přes 750 lidí včetně truhlářů, zámečníků či aranžérů, protože měl přes 40 výloh, které se každé tři týdny měnily. V útrobách fungovala sítotisková dílna, kde se vytvářely veškeré plakáty a dekorace. Nákupní dům měl také promyšlený marketing, pracovníci vyjížděli do okolí a lákali na zboží.

Čím byla stavba výjimečná?

Dům je v podstatě skládačka. Jednotlivé moduly o velikosti 9 × 6 a 9 × 9 metrů betonovalo pět cementáren v Československu. Náklaďáky je dovezly na místo a tam je na sebe skládal jeřáb vypůjčený ze stavby jaderné elektrárny v Dukovanech. Beton navíc není obložený či zakrytý, ale naopak přiznaný, a ještě zdrsněný špachtlí, aby ukazoval svou materialitu. Stavby si v té době mohly dovolit být opravdu monumentální a ty brutalistní fascinují právě svým měřítkem.

Naposledy se Prior otevřel vloni v říjnu, teď jsou vnitřky vyklizené, patra stržená, zbývá demolice betonové „skořápky“. S jakými pocity to všechno sledujete?

Stále se nemůžu zbavit pocitu zbytečnosti rozhodnutí o odstranění stavby. Dům je pro mě reprezentantem a symbolem doby. Režim se vymezoval proti konzumu, ale současně ho musel poskytnout. Na objektu pracovali opravdu významní architekti, je nositelem historické, umělecké a architektonické paměti města a je za ním obrovské množství práce.

Jak to, že pouhých 40 let od svého dokončení už nemá co nabídnout?

Přesně tak, je to mladý dům a já myslím, že by určitě měl co nabídnout. Uplynulé roky ukázaly na možnost velice dobrého využití pro kulturu. Objekt několik let fungoval jako komerční obchodní centrum a správce současně poskytoval dřívější obří skladové prostory a kanceláře za symbolickou cenu kulturním neziskovým organizacím. Fungovaly tam ateliéry studentů z fakulty architektury či fakulty výtvarných umění. Konaly se tam výstavy, divadelní představení, projekce. Akcí přibývalo.

Město však v roce 2017 nevyužilo přednostní nabídku k odkupu, a tak objekt získal současný majitel – developerská skupina Crestyl.

Kdyby město objekt koupilo, určitě by jej umělo využít. Nedlouho poté, co nabídku dostalo, kandidovalo jako evropské hlavní město kultury. Určitě by získalo i financování, kdyby šlo do kandidatury s takovým projektem. Přiblížilo by nás to k evropským metropolím – Berlínu, Londýnu. Nyní město marně hledá, kam umístí kino Scala nebo kde bude Divadlo Bolka Polívky. A tak velkorysé prostory k dispozici nemá.

Lze najít v zahraničí srovnatelný objekt?

Často jsem Prior srovnávala s centrem Barbican, obytným a kulturním centrem v Londýně, které stojí, stejně jako Prior, na vnějším pásmu bývalých městských hradeb, je ze stejného období a ve stejném stylu. Když v době jeho vzniku odbednili betonové části, každou jednotlivou zdrsňovali sbíječkou. U nás se povrch jednotlivých schodišťových věží podle umělecké koncepce Ivara Otruby zdrsňoval rytím špachtlí. Zatímco Barbican je národní památkou, Prior jde k zemi.