Štyrykrát štěstíčko

K vykládání karet mám ambivalentní vztah, moje zkušenosti jsou v tomto směru různé – od podvodníků až po nadané osoby, kterým se nedá upřít jistý vhled.

Můj první zážitek je z nádraží, kde mi hned po výstupu z vlaku cikánka vytrhla ruku z kapsy. „Pani, životní čára je tu dlouhá, ale todlencto třepení, to je málo lásky k sobě, to vám nikdo nedá jinej než vy, jináč se vám to vrazí do jater…“

„A kdy potkám toho pravýho?“ snažím se zahrát na emotivní strunu ženy.

„Ten na vás vykoukne z kompjůtru, když to budete nejmíň čekat, a budete kóukat, sto korun mi dáte…“

Jasně, láska z kompjůtru…

Zanedlouho potom jsem pro srovnání vyzkoušela žižkovskou kartářku, na kterou dodnes vzpomínám s respektem. Předpověděla spoustu věcí do detailu, od špatného pitného režimu po konkrétní fakta z mého života: „Vy z té vaší kapely starejch odejdete a budete mít vlastní, kde budete zas nejstarší vy.“ Kupodivu to vyšlo. Ale od té chvíle mě zvědavost nějak přešla.

Až nedávno jsme s kamarádkou narazily na Facebooku na potenciální nástupkyni televizní kartářky Jolandy, která se díky své hlášce „vidim velký špatný“ stala lidovým fenoménem.

Jolanda reborn je hřmotná dívka s nekompromisním výrazem. Pracuje s žolíkovými kartami. Káry pro ni jednoznačně symbolizují dámské přirození a kříže zase mužský atribut. U počítače sedí téměř nonstop, z mnoha zájemců si vybírá adepty na výklad, který provádí online. Když jsme klikly na video, právě vytáhla kartu srdcového krále pro Lauru.

„Lauro, tady máš chlapa, kterej tě miluje, má dvě strany, může být i zlý, i dobrý. Radši běž na tuto stranu, kde je dobrý, než na tuto, kde je zlý,“ zahlásí a obrátí kartu vzhůru nohama.

„Jdeme na dalšího, lidičky moje. Tady máme Kačenku. Kačenko, dáme ti štyry karty,“ řekne a vytáhne károvou dámu. „To seš ty, seš píčuška, nemyslím to ve zlým, ale mluvím to, co karty mluví. Potom ti tady vychází hnedka štyrykrát štěstíčko, takže to bude vod dubna, jo? Tady zase šest kouliček ti vyšlo, to značí máš tu tři chlapy a k tomu tři další. Jestli máš teď chlapa, tak ho vyhoď z okna, najdi si dalších devět a z tých si vyber jednoho. Já jsem řekla devět, ale je jich šest. Co mi už jebe?“

Závěrečný happening se součty je poněkud tragikomický, ale zároveň přitažlivý sugestivností projevu šoumenky.

Jsem ráda, že pokusy dozvědět se něco o své budoucnosti touto cestou jsem si kdysi odbyla a jsem jen pasivním pozorovatelem frašky. Chvilku si z dívky utahujeme a chystáme se vypnout komp. Jenomže Jolanda jako by mě nechtěla pustit, upírá na mě svůj pohled a mlčí. Zkamením. Po chvíli vytáhne kartu a obrací ji. Je to žolík. „A tohle, pani, to je ten slibovanej chlap pro vás.“