Hollywoodská kráska vynalezla technologii, z níž čerpáme dodnes. Ale nikoho to nezajímalo

V Česku je Hedy Lamarr známá především díky hlavní roli ve filmu Extase režiséra Gustava Machatého. Co se o ní ví v Rakousku?

Naštěstí už se o ní v posledních letech nepíše jen jako o herečce, která hrála v Extasi nebo ve filmu Sissi, ale mnohem větší důraz se klade na její vědeckou práci. Bohužel to je něco, co bylo dlouho úplně stranou zájmu médií i odborné veřejnosti. Největší změnu vnímám u mladých lidí, kteří o Hedy zřejmě něco málo slyšeli v souvislosti s filmy, ale hlavně jim imponuje, že byla velmi chytrá a iniciovala řadu zajímavých vědeckých inovací.

Prý dokonce zvažovala, že se přihlásí na polytechnickou školu ve Vídni. Proč se nakonec rozhodla pro herectví?

Hedy byla odmalička zvyklá na svět umění. Její rodiče chodili do divadla, na vernisáže nebo do kina. Film byl tenkrát, ve 20. letech minulého století, nové médium, které lákalo spoustu lidí. Dospívající Hedy velmi ráda četla časopisy o filmových hvězdách. Otec ji zároveň všemožně podporoval v jejích zájmech, vysvětloval jí, jak co funguje ve světě vědy. Když se měla rozhodnout, co bude studovat, uvažovala naprosto realisticky. Profesionální vědkyně? V té době skoro nemožné. A proto se raději vrhla do světa umění. Věda ale zůstala v jejím životě napořád.

PŮVABNÝ DOPLNĚK

Jak se vám podařilo prozkoumat, co Hedy nejvíc bavilo?

Na přípravě výstavy jsem pracovala zhruba osm let. Velmi mi pomohlo, že mi její rodina poskytla spoustu materiálů, které doposud nebyly nikdy zveřejněné. Na výstavě jsou například některé dopisy z obsáhlé kolekce pro Hedyinu matku. Jejich vztah prošel velkou proměnou. V osmnácti Hedy natočila s režisérem Gustavem Machatým film Extase. Na premiéru pozvala rodiče – a asi si umíte představit, proč nebyli zrovna nadšení, když viděli dceru, jak nahá běží lesem, nebo když kamera zabírala její obličej při orgasmu. V jednu chvíli se otec zvedl a zavelel, že celá rodina odchází. Po tomhle skandálu trvalo delší dobu, než se Hedy s matkou a otcem smířila. V dospělosti se pak naopak matce svěřovala téměř se vším, co ji trápilo i těšilo.

A její první manželství se jim asi také příliš nelíbilo…

Zpočátku se mohlo zdát, že Hedy bude velmi dobře zaopatřená, protože její muž Fritz Mandl byl jedním z nejbohatších podnikatelů v Rakousku. Už když se jí dvořil, kupoval jí luxusní dárky, bral Hedy na zahraniční dovolené. Po svatbě se vydali do Benátek nebo do Monte Carla. Jenže doma ve Vídni ji držel doslova pod zámkem. Pokud vyrazili někam do společnosti, chtěl, aby mu sloužila jako půvabný doplněk. Její názory nebo sny o budoucnosti? Nic z toho Fritze Mandla nezajímalo. Nařídil všem svým zaměstnancům, že mají Hedy sledovat na každém kroku. Většinu času ale musela trávit v obřím apartmánu v centru Vídně nebo s manželem jezdila na letní byt. Postupně ji odstřihl od rodiny i od přátel. Koupil Hedy mercedes, ale nesměla s ním vyjet z garáže. A snažil se skoupit všechny kopie filmu Extase, aby nikdo jeho ženu neviděl nahou. Hedy brzy pochopila, že v tomhle manželství rozhodně šťastná nebude, jenže Mandl se rozvádět nechtěl. Hedy proto musela vymyslet plán, jak co nejrychleji uteče nejen z bytu, ale hlavně mimo Mandlův dosah (nakonec z vídeňského bytu utekla v převlečení za služku a odjela do Francie, odkud se nechala na dálku rozvést – pozn. red.).

VÝROBA HVĚZDY

Koncem listopadu 1937 se dostala do Ameriky, kde ji vítali novináři s velkou pompou, ale Hedy byla zklamaná. Proč?

Hedy naprosto okouzlila filmového magnáta Louise B. Mayera, který byl spoluvlastníkem slavného filmového studia MGM v Hollywoodu. Poprvé se potkali na počátku 30. let na jednom večírku v Německu. Tehdy byl ale Mayer přesvědčený, že tahle vídeňská kráska nemá šanci prorazit v Hollywoodu, protože se zdiskreditovala filmem Extase. Podruhé se Mayer s Hedy setkal právě v roce 1937, pár týdnů poté, kdy se jí konečně podařilo utéct z Rakouska. Přehodnotil svůj názor a rozhodl se, že Hedy zkusí do světa filmu přece jen dostat. Podepsala smlouvu a spolu s dalšími hereckými objevy ze střední Evropy, které Mayer najal, dorazila do New Yorku. Jenže novináře na tiskové konferenci nezajímalo její herectví. Vyptávali se na scény v Extasi a chtěli, ať jim zapózuje polonahá.

Jaké byly první měsíce a roky v Hollywoodu?

Nejdřív musela Hedy podstoupit nejrůznější kosmetické úpravy, aby z ní odborníci na image vytvořili dokonalou hvězdu. Postupně se prosadila jako exotická smyslná kráska, která diváky zaujala například ve filmu Alžír nebo Samson a Dalila. Smlouva s MGM byla hodně striktní, byla v ní nejrůznější pravidla, jak se má jako jejich herečka prezentovat na večírcích a za jakých podmínek má pracovat. Brzy začala mít zdravotní problémy, které se postupem let zhoršovaly. Musela podstoupit nejrůznější plastické operace. Po zákrocích brala dlouhodobě léky na bolest, potom zase nemohla spát. Ve finále to vedlo k tomu, že bez medikace vůbec nedokázala fungovat. Hedy v dopisech matce popisuje, jak se jí celý ten svět Hollywoodu protiví, protože je povrchní a málokdo si chce povídat o něčem, co by bylo zajímavé. Cítila se hodně osaměle, protože neměla nikoho, s kým by se mohla bavit o kultuře, kterou znala z Evropy, nebo o její oblíbené vědě.

POMOC ARMÁDĚ

Byl nějaký zlom v jejím životě, kdy se mohla prosadit jako vědkyně, ač neměla vzdělání v oboru?

Na počátku 40. let se seznámila s hudebníkem Georgem Antheilem, který byl v kontaktu s lidmi z vídeňské komunity v Los Angeles. Konečně potkala někoho, kdo měl podobné zájmy jako ona. Často spolu debatovali nejen o umění a vědě, ale také o dění v Evropě a v Americe. Dozvěděli se o výzvě, kterou vyhlásila nová instituce Národní rada vynálezců ve Washingtonu. Primárně byla určena inženýrům a dalším odborníkům, kteří mohli napomoci tím, že by poskytli své nápady americké armádě. Národní rada měla především zájem o inovace v oblasti navigace. Potřebovali najít efektivní způsob, jak včas odhalit torpéda německého nepřítele. Hedy se přihlásila vedení Národní rady, že by se ráda připojila k týmu odborníků, ale odmítli ji, protože nepředpokládali, že by mohla mít nějaký seriózní nápad. Hedy celý život mrzelo, že se vynálezem, který vymyslela právě s Georgem, nikdo skutečně nezabýval. Vymysleli metodu přelaďování frekvencí, která se hodí právě pro navigování, a nechali ji patentovat. Základ této metody se používá pro přenos dat, což dnes běžně používáme jako například wi-fi, GPS nebo bluetooth.

Takže patent měli, ale armáda ho nepoužila?

Vedení Národní rady jí poděkovalo za iniciativu, ale doporučilo, aby se věnovala tomu, co je její profese. Prý ať radši jezdí – stejně jako další slavné herečky – na vojenské základny, aby tam povzbuzovala vojáky. Součástí naší výstavy je vydání New York Times z roku 1941, kde o Hedy otiskli pár řádek vlevo dole na straně 24. A z toho kratičkého textu pochopíte leda to, že je hollywoodská herečka a něco vynalezla… Hedy byla zklamaná, že o její nápady není zájem, a nakonec se rozhodla, že přijme nabídku propagovat válečné dluhopisy. Jezdila po amerických městech, setkávala se s vojáky a pomáhala s prodejem. Podařilo se jí prodat dluhopisy za miliony dolarů.

PUTOVNÍ DOMOV

Hedy se tolik angažovala v Americe, ač pro ni nikdy nebyla skutečným domovem. Jak vzpomínala na své rodiště?

Na výstavě máme seznam všech bytů a domů, kam se v Americe stěhovala. Žila jako nomád – měla takové soukromé motto, kterým se řídila celý život, že nechtěla nikdy setrvávat příliš dlouho na jednom místě. A podobné to bylo i s jejím partnerským životem. Byla pětkrát vdaná, adoptovala jedno dítě, pak se jí narodily dvě vlastní. Její potomci mi vyprávěli, že neměli úplně snadné dětství, protože si jen obtížně zvykali na to, že musí neustále měnit školy, znovu si hledat kamarády. Zajímavé je, že Hedy si svůj původní vídeňský domov vozila všude s sebou. Ať už bydlela v apartmánu, nebo ve vile, tak interiér vždy zařídila tak, aby jí co nejvíc připomínal Vídeň. Měla tam vídeňský nábytek, vařila manželovi a dětem typická rakouská jídla a doma nosila dirndl.

Proč se tedy do Vídně nikdy natrvalo nevrátila?

Během druhé světové války by to pro ni jakožto Židovku bylo nebezpečné. Po roce 1945 už se zhoršovaly její zdravotní problémy. Tenkrát plastičtí chirurgové ještě neměli všechny zákroky dobře otestované, a proto se mnohé pacientky potýkaly s nejrůznějšími pooperačními komplikacemi. Hedy nechtěla, aby lidé viděli, jak se jí tvář a tělo mění… postupně se stáhla z veřejného života a většinu času trávila doma. V roce 1955 se přece jen odhodlala a letěla do Vídně, ale byl to takový hořkosladký návrat. Z té meziválečné Vídně, kterou znala jako mladá dívka, mnoho nezbylo.

Hedy se nikdy nedočkala opravdového uznání. Čím to je, že její vědecká práce je uznávaná až v posledních letech?

Bohužel žila v době, kdy bylo nemyslitelné, aby krásná herečka budovala kariéru jako vědkyně. Navíc v Hollywoodu. To zkrátka nešlo dohromady. Hedy zemřela v roce 2000, ale ještě pár měsíců před smrtí se dozvěděla, že přece jen existuje někdo, kdo pochopil její nápady. Americký válečný veterán David Hughes začal propagovat v Americe i v zámoří příběh o Hedy, který doposud nebyl tolik známý. Díky tomu se o ni zajímali filmaři, spisovatelé i zpěváci, včetně Johnnyho Deppa, který před časem složil písničku na počest Hedy „This Is A Song For Miss Hedy Lamarr“. Jsem moc ráda, že i přímo tady ve Vídni jsou nejrůznější aktivity, které připomínají tuto inspirativní ženu. Od roku 2008 uděluje vídeňská radnice Cenu Hedy Lamarr ženám, které mají inovativní nápady v oblasti IT.