Borelióza, energie a kráva

Dostala jsem vzkaz od Jardy Duška, ať se podívám na YouTube na poslední díl jeho pořadu Duše K, že by mě to mohlo zajímat. Hosté byli lidé ze spolku Bruna Gröninga, který žil v Německu v minulém století a údajně vyléčil tisíce lidí trpících nevyléčitelnými chorobami počínaje Bechtěrevem a svalovou dystrofií konče.

Právě jsem zažívala comeback boreliózy, třetí měsíc byla v módu živoření – a tak si pro zajímavost debatu pustím. Duškovi hosté jsou zakladatelka spolku, Češka žijící v Německu, a několik uzdravených. Rumun, kterému špona utrhla kus oka, paní, která trpěla celoživotními depresemi, a dívka, která měla potrhanou břišní stěnu od porodu, podle lékařů prý nevratně.

Všechny spojuje zvláštní jemná aura lidí, kteří zažili něco jako zázračné uzdravení jenom tím, že na sebe nechali působit Bruna. Takže jeho energie tu vězí i po smrti, to je úlet.

Přepnu z debaty na třídílný dokument o Gröningovi.

Tento charismatický muž byl divný už jako dítě, zakopával do země potraviny a tvrdil, že bude válka, což se splnilo. Kdykoli navštívil někoho s maminkou v nemocnici, pacientům se ulevilo, a tak u sebe objevil schopnost zprostředkovat lidem uzdravení.

V dokumentu jsou články, výpovědi svědků, fotografie lidí vstávajících z vozíků pod balkonem, ze kterého Bruno působil. Brzy se stal fenoménem, pro spousty doktorů nepohodlným. Sám předpověděl, že když mu nebude umožněno léčit, vnitřně shoří. Šel před soud, v průběhu procesu zkolaboval, byl operován a zjistilo se prý, že má orgány na troud.

Zní to jako pohádka, nebýt spousty svědků, kteří se úspěšně uzdravili.

Bruno tvrdil, že lidé ztratili spojení s Bohem, ztotožňují se s nemocí a nemají v sobě prostor na to, aby k sobě léčivou energii pustili.

Metoda jako taková je jednoduchá: odevzdat všechny negace a napojit se na energii, která je všude kolem. Jsem skeptik, mám ráda věci pod kontrolou a v hlavě víc myšlenek než místa. Ale na druhou stranu věřím tomu, že naši realitu může něco přesahovat. Vypnu dokument a před spaním se rozhodnu odevzdat své bakterie Brunovi. Vyprázdním hlavu a po chvíli začnu mít pocit, jako kdyby mi někdo položil na hrudník něco horkého. Leknu se. Všichni bychom chtěli nahlédnout za oponu reality, ale když se to stane, je to vlastně trochu děsivé. Přemůžu se, vydržím tlak a asi za dvacet minut usínám.

Ráno si pustím konec debaty, kdy paní ze spolku dává k dobru úsměvnou historku o tom, jak kráva snědla v padesátých letech leták na Brunovu přednášku a uzdravila se.

Týden poté jdu na krevní testy. Hodnoty protilátek na boreliózu jsou na normálu. Můj doktor mě podezíravě zkoumá.

„Jak se cítíte?“

„Dobře.“

„A borélie jsou podle vás kde?“

„U Bruna.“

„Aha, tak ho pozdravujte.“

Ještě štěstí, že nejsem jako ta němá kráva a můžu to normálně vysvětlit.