Strach je nebezpečný, svazuje vás. Je důležité naučit se s ním pracovat, říká Barbora Kroužková

Vaše prvorozená dcera Julie nedávno oslavila osmnáctiny. Jak jste její vstup do dospělosti prožívala?

Hodně intenzivně. Nešlo ani tak o to, že bych smutnila, že mám jako rodič splněno a dcera brzy opustí rodinné hnízdo. Je ve třeťáku na gymnáziu, takže nějaký čas s námi ještě bude. Ale ona samozřejmě zkoušela oťukávat, co se teď změní, spekulovala, co už nebude muset. Tak jsme jí s manželem vysvětlili, že se pro ni moc nezmění, pravidla zůstávají stejná. (smích)

Tak v čem byly její osmnáctiny pro vás silné?

Je to zvláštní hranice. Vím, že je dospělá, ale zároveň je to pořád moje malá holka, o kterou mám obavy. Přitom nejsem úzkostná máma. Vždycky jsem se snažila dcerám dopřát dostatek volnosti, aby si mohly věci samy odžít, natlouct si ústa. Strach je jedna z nejnebezpečnějších emocí. Svazuje vás i vaše okolí, přitahuje negativní věci a naučit se pracovat se strachem, tlumit ho je jedna z nejdůležitějších seberozvojových věcí. Ty mé obavy jsou spíš o tom, aby si našla v životě své místo, v kterém jí bude dobře.

Vy jste z domova odcházela v kolika?

V devatenácti jsem odjela na rok do Francie. Zpětně obdivuju svoji maminku, protože to bylo v době, kdy nebyly mobilní telefony. Jednou za čtrnáct dnů volala ona k rodině, u které jsem bydlela, jednou za dva týdny jsem volala já z telefonní budky. A k tomu jsme si psaly. Hodně mě mrzí, že maminku už nemám, protože teď, když se mi bude odpoutávat dcera, bych se jí moc chtěla zeptat, jak to zvládala.

Po roce ve Francii jste se ještě vracela k mamince?

Upřímně, já jsem se domů k mamce vracela v následujících letech průběžně podle toho, jak mi nevycházely vztahy. (smích) Až ve třiceti jsem zakotvila se svým budoucím manželem a maminka si troufla zrušit můj dětský pokoj, až když jsem poprvé otěhotněla.

Když přijmete smrt, zklidní vás to

Devět let po Julii přišla na svět Olívie, která se narodila s atrézií jícnu, vrozenou vadou, kdy jícen nedosahuje až do žaludku a končí slepě v hrudníku. Bylo v těhotenství podezření, že vaše dítě není v pořádku?

Netušili jsme nic, tato vada se dá zjistit velmi komplikovaně, respektive skoro vůbec. Jediné dvě indicie, které gynekologové a porodníci zmiňují, jsou extrémní množství plodové vody a chybějící bublina v žaludku dítěte při ultrazvuku ve 20. týdnu těhotenství. Olívie ale bublinu v žaludku měla. Fakt je, že větší množství plodové vody jsem měla, ale protože mi bylo dvaačtyřicet, tak to nebylo nic výjimečného. Tak to u starších rodiček bývá.