Kdó chcé spát s Angličánkou?

V létě roku 1989 se našemu anglickému lektorovi na filozofické fakultě povedlo zorganizovat výměnný zájezd se studenty z Británie.

Můj anglický protějšek byla studentka práv, funkcionářka konzervativní strany Julia Money; obtloustlá rozmazlená pravičačka žijící v londýnské čtvrti pro vyšší střední třídu. Její představu, že občané Československa jsou všichni do jednoho komunisti, se mi nepodařilo jí vymluvit.

Brala mě na velkolepé party, které se konaly na střechách luxusních vil s bazény, kde se všichni radovali ze zavedení „poll tax“.

„Co to je?“ zajímalo mě.

„Daň z hlavy. Ať už obývá dům jeden boháč, nebo deset Pákistánců, každý zaplatí stejně. Cool nápad, ne?“

Strašně cool nápad, který stál o rok později Margaret Thatcherovou premiérské křeslo. Mejdany byly dost vyhrocené, chvílemi se i hajlovalo, místo „black“ všichni nazývali černochy „negroes“. Už mě to nebavilo, a tak jsem se zavřela v pokojíku a začetla se do Spolčení hlupců. Z mého pokoje se tak ozýval hurónský smích a ven jsem vycházela jen v nejnutnějších případech.

„Kdyby sis chtěla vyprat, tak program začíná písmenem ‚C‘, jako ‚communist‘, to zvládneš, ne?“ řekla Julia. Byla to její poslední věta. Druhý den jsem se sbalila a odjela s kufrem na Trafalgar Square. Prostě budu do konce zájezdu někde pinglovat.

Prošla jsem všechny restaurace v okolí, ale všude měli plno. Nakonec jsem narazila na inzerát, že hostinec Waggon & Horses na konci Oxford Road hledá obsluhu.

„Nesmíte pracovat. Na vízu v pase máte napsáno ‚work prohibited‘,“ řekl jeden z postarších majitelů.

„Než na to přijdou, budu zpátky v Praze.“

„Ale budete tu dělat všechno.“

„O. K.“

Dostala jsem komůrku, kterou jsem sdílela s vlčákem.

Vstávala jsem každý den ve čtyři, celý den obsluhovala a ještě prodávala v přidružené trafice. Zakrátko jsem si vydělala docela dost peněz a vrátila se domů.

Pár týdnů nato přijela Julia Money do Prahy návštěvu opětovat.

„Tak co, vezmeš mě na komoušskou party? Chtěla bych si tu někoho nabrnknout. Odbarvila jsem se a naučila se jednu větu v češtině: Kdó chcé spát s Angličánkou?“

„Dneska je zrovna super party v centru, pěkně se oblíkni,“ řekla jsem.

Na Václaváku se totiž právě konala nepovolená demonstrace k výročí 28. října. Než se Julie stačila vzpamatovat, kluci v uniformách nás natlačili do Vodičkovy ulice a zablokovali ji. Stáli jsme tam několik hodin, všichni promočení od vodních děl, včetně bledé Julie na jehlách se zplihlými vlasy.

Nakonec jsme vykličkovaly pasáží, Julia okamžitě vykřikla „kdó chcé spát s Angličánkou“ a hned slízla jednu obuškem.

Doma jsme si oddechly.

„Kdyby sis chtěla něco přemáchnout v pračce, tak klidně. program ‚B‘ – jako ‚blonde bitch‘.“