Černobyl a moje ruce od motorky

Tvůrce ostře sledovaného seriálu HBO mapujícího katastrofální nehodu sovětské jaderné elektrárny Černobyl Craig Mazin, americký režisér, scenárista a producent, se do nedávné doby věnoval spíše parodiím typu Scary Movie nebo Pařba v Bangkoku. Sám s nadsázkou říká, že vyprávěcí postup ponechal, jen smazal vtipy; vážně pak dodává, že v případě Černobylu chtěl vyjádřit myšlenku, že jakmile se člověk odpojí od pravdy, dřív nebo později za to zaplatí svou daň.

V seriálu se čas vrací do 26. dubna 1986, kdy po jedné hodině ranní vybuchl jaderný reaktor a do vzduchu se vzneslo množství radioaktivního prachu rovnajícího se čtyřem stům hirošimských bomb. Služba v kontrolní místnosti zmáčkla zásadní tlačítko AZ-5 v domnění, že blížící nehodu zvrátí; vlivem fatální konstrukční chyby však mělo jeho stisknutí opačný efekt než odstavení reaktoru.

Konstrukční chyba byla do té doby státní tajemství – čemuž se věnuje podstatná část seriálu. Stejně jako faktu, že se Sovětský svaz snažil výbuch ututlat, a tím připravil o život spoustu lidí. Craig Mazin říká: „Chci, aby si lidi uvědomili, že je úplně jedno, čemu chceme věřit, je jedno, jakým příběhem si svůj svět obestřeme, pravda je prostě pravda. Když se váš život bude točit kolem politické strany, která vám nadiktuje, čemu máte věřit, nebo se upnete k nějaké osobnosti a čekáte, že vás spasí, odpojujete se tím od pravdy a vznikne dluh, který bude muset být dřív nebo později splacen.“

Odpojení od pravdy podléhá podobným zákonům, i co se týče mnohem větších trivialit; já jsem například v době před černobylskou katastrofou půl roku docházela do revmatického ústavu s opuchlýma rukama, protože jsem jezdila na své motorce Jawa 350 bez rukavic v domnění, že se mi nic nestane, protože si to přeju. Bláhovost se záhy projevila vleklým revmatem, kterého jsem se nemohla zbavit. Na motorce jsem jezdila už jen sporadicky.

Začátkem května 1986 jsme si ale s mužem vyrazili na výlet do polských Krkonoš, aniž jsme tušili, že jedeme vstříc radioaktivnímu mraku.

I v tehdejším Československu se v té době snažili ve zprávách černobylské tragédii vyhnout, jen zahlásili něco jako že v SSSR vznikl požár, který byl uhašen.

Když jsme hladoví dorazili na chatu vypůjčenou od kamaráda, našli jsme zásobu konzerv, které jsme večer vytahali ven a pak jsme šli spát. Jenomže v noci začalo pršet. V májovém radioaktivním deštíku se okamžitě odlepily všechny papírky s názvy produktů. A tak jsme ráno otvírali krevní tučnici a k tomu plnotučné salko, hovězí a vepřový mix Krahulík a jako přílohu loupané párky a po obličeji nám stékal příjemný romantický deštík. Druhý den mi prsty na rukou splaskly.

Naše motorka měla espézetku AZ-50.