Stařičkého Ježíše hlídají moderní čidla. Když mu spadne kříž, legendární betlém se zastaví

Jaký betlém bych našel u vás doma? 

Rozhodně ne jen jeden. Mám papírové betlémy, pak různé darované, třeba od přátel z Itálie nebo od restaurátora z Lichtenštejnska. Je to asi trochu „postižení“, protože když jsem chodila na kurzy keramiky, můj první výrobek byl taky betlém…

Jak jste k tomu „postižení“ přišla?

Můj otec Kamil Andres tady v muzeu pracoval, pak se stal restaurátorem a staral se o Proboštův betlém, který je od roku 1999 národní kulturní památkou. Jako studentka střední chemické školy jsem sem chodila na brigády. Po maturitě jsem nastoupila do laboratoře, ale ta se po roce zavírala. A v muzeu zrovna sháněli někoho na pokladnu, tak jsem řekla, že to na chvilku vezmu. A z chvilky je 25 let.

Takže odbornost v betlémářství jste nabírala postupně až tady? Nebylo to přání od dětství?

Ano, z pokladny přes prodejnu, pak mi po mateřské nabídli místo správce depozitáře, dodělala jsem si vysokoškolské vzdělání. Předtím jsem tíhla k přírodovědě a k chemii.

V rodině betlémářská tradice byla? 

Ne taková, že by se třeba betlémy dědily mezi generacemi. Tatínek k nim došel docela dlouhou cestou. Původně pracoval v bývalé koželužně a jako koníček měl fotografování. Zajímal se taky o historii města a sbíral staré fotky. Do muzea nastoupil jako dokumentátor. Ale když chodíte kolem Proboštova betléma, přijde to samo.

Pohltilo ho to? 

Byl vždycky zručný, tak začal vyřezávat, pak zkoušel figurky rozpohybovat, postupně se o betlém začal starat, až získal i licenci na restaurování. 

A dnes máte jím vytvořený betlém na aktuální výstavě.

Ano, je to betlém z 90. let inspirovaný tím Proboštovým. Najdete v něm třebechovické náměstí, radnici nebo Proboštův rodný dům a jeho sousedy. Tatínek tam dal i řemesla, která v třebechovickém betlému nejsou, ačkoli ve městě byla velmi rozšířená – koželuhy a hrnčíře. 

Proč je Probošt pominul? 

To se právě neví. A je to zajímavé, protože jeho sestra si vzala za muže Čeňka Vitouška, který zde měl velkou koželužnu a jeho synové z ní vytvořili velice úspěšnou továrnu. Jeden z nich, Rudolf, dokonce ve městě 16 let dělal starostu.

Chvála rozmanitosti

Jaké betlémy jsou vám nejbližší? Máte nějaký preferovaný materiál? 

Úplně ne. Naopak mám ráda rozličnost českého prostředí, kde se setkáte s papírovými a dřevěnými betlémy, ale i s paličkovanými, keramickými nebo vyrobenými z různých dalších přírodních materiálů, třeba z kukuřičného šustí. To opravdu obdivuji a ve světě se s tím v takové míře nesetkáváme.