Pijeme Golu na Matějské

Myslím, že poslední dobou jsme s opravdovou komunikací na štíru. Lidi jsou čím dál méně zvyklí vnímat se navzájem.

Když je člověk sám, jede si vnitřní dialog, ze kterého jej dokáže vytrhnout jen silný podnět. Úměrně tomu se zvyšuje hluk. Člověk si raději všude bere sluchátka s hlukem vlastním, aby přehlušil hluk okolní.

Já konkrétně chodím eliminovat svůj vnitřní dialog do bazénu na pražském Výstavišti.

Vyrážím i dnes. Jen mi nedošlo, že už začala Matějská pouť.

„Kam jdete?“ ptá se trhač lístků.

„Plavat,“ odpovím popravdě.

„Určitě?“ ptá se muž se svítícím rukávem nevěřícně.

„Určitě, dneska budu trénovat labutí styl, pak se ponořím do swimulátoru a nakonec se katapultuju do strašidelné páry,“ řeknu, zamávám mu před obličejem vrškem plavek a přezkou ho mírně štrejchnu o ucho.

Jsem vpuštěná.

Tak copak tu máme? Vedle starých dobrých autodromů jsou staré dobré střelnice se ženami, které byly v mých dětských představách skrz naskrz prošpikované broky.

Co se týče nových atrakcí, vypadají velkolepě, čemuž odpovídají i názvy; všechno je extreme, highest, super, top a xxl, pod mega ruským kolem si můžete dát „burgr jako prase“. I řetízkový kolotoč je giga výsuvný.

S nostalgií vzpomínám, jak mě jako malou máma posadila na „velký“ řetízkáč poprvé, jenomže pán, který ho obsluhoval, si tajně přihnul v budce rumu a usnul. Prvních deset minut jsme hýkali radostí, ale po dalších deseti minutách vzduchem létaly dětské šavle a malé hlavičky se bezvládně kinklaly na vznášejících se sedátkách, zatímco odvedle se ozývalo: „Jedem, jedem, mládeži, na vás tady záleží…“

Už jsem skoro u bazénu, který se nachází mezi atrakcemi Kamikaze a Booster.

Dvouramenný Booster se dvěma řadami sedaček je industriálně monumentální, ale stát hodinu frontu na tříminutovou atrakci, ze které bych nejspíše jen náhodou nedostala infarkt, se mi moc nechtělo. Aspoň že už to není tak sflikované jako kdysi.

Jak obcházím atrakci, vidím, že je vzadu jedna deska odklopená, a nakouknu tam. Zaslechnu mužský hlas: „Franto, tadle matka je eště dobrá, ne?“

„Ukaž, vyhoď to, je to zrezlý,“ sykne asi Franta.