Vzpomínka na Ibru

Životy zdejších lidí dokázal zachytit bez patosu a obvyklých klišé i díky tomu, že byl jedním z nich. Jeho rodné město Most sice zmizelo v těžební jámě, ale on sám z kraje neodešel.

Poprvé jsme se potkali právě při práci na knize o Libkovicích – Ibrovy fotky byly tak skvělé, že jsme se rozhodli zkrátit text na minimum, aby se jich na stránky vešlo co nejvíc. A kdykoliv mě pak novinářská práce zavedla na sever, zavolal jsem mu, aby mi řekl svůj názor a dodal užitečné informace a kontakty. Někdy jsem u něj přespal.

Bydlel v Meziboří, což je sídliště z padesátých let, umístěné ve svazích Krušných hor s výhledem na doly a chemičky – v jedné z nich Ibra do svých čtyřiadvaceti let pracoval. Jenomže potom zvítězila jeho vášeň dokumentovat, co kolem sebe vidí, a dělal to tak přes třicet dalších let.

Jedna z jeho novějších sérií zachycovala uzdravení řeky Bíliny, která za jeho mládí připomínala chemickou laboratoř a dnes se v ní dá bez obav koupat. Opakovaně se vracel také k aktuálnímu tématu vysychání studní v českých vesnicích přiléhajících k polskému dolu Turów.
 
Když zkraje letošního roku vyšla najevo jeho nemoc, napadlo našeho společného kamaráda a fotografa Václava Vašků, že za ním začneme jezdit a zachytíme jeho vyprávění. Už to nestihneme. Ibra zemřel ve věku 57 let v sobotu 7. prosince. Mojí poslední vzpomínkou tak zůstane tento zážitek: 

Magazín Reportér publikoval v roce 2020 méně známý cyklus fotografií Ibry Ibrahimoviče, který zachycuje život Kubánců v Litvínově a jejich nedobrovolný návrat z Československa domů na podzim roku 1990.